Kartografie (Eko)systémů: Black Edition

Cestou vlakem mezi Kolínem a Pardubicemi nelze na levém břehu Labe přehlédnout elektrárnu Chvaletice, a to nejen proto, že je její komín v Česku nejvyšší stavbou tohoto typu. Elektrárna vznikla v místech zdevastovaných dřívější těžbou, do povědomí širší veřejnosti se v uplynulých letech zapsala také díky silnému znečišťování ovzduší a sporům ohledně získání výjimky z emisních limitů. V současnosti jsou Chvaletice zmiňovány v souvislosti s těžbou manganu, který se nachází v tamních odkalištích.

Od těžby k těžbě

Chvaletice jsou téměř třítisícovým bývalým hornickým městem v okrese Pardubice. Město v současné podobě vzniklo v roce 1975 sloučením dvou osad, Telčic a Chvaletic, zároveň došlo k ne zcela logickým změnám názvů původních částí. Z Telčic vznikly Chvaletice II a následně Chvaletice, a původní Chvaletice byly v roce 1980 přejmenovány na dnešní Hornickou Čtvrť.¹

Město se nachází v severozápadním výběžku Železných hor a je součástí stejnojmenného národního geoparku. Jedná se o geologicky významnou oblast s nalezišti mnoha nerostných surovin a minerálů, jejichž těžba zásadně určuje podobu Chvaletic a okolí až do dnešního dne. První zmínky o dolování železné rudy pochází ze středověku, k dalšímu rozvoji těžby dochází od 19. století. V roce 1915 zde byly založeny hlubinné manganorudé doly. Z geopolitických důvodů se po druhé světové válce staly Chvaletice také zdrojem síry, resp. pyritu, který se dříve dovážel. Po průzkumech oblasti mezi roky 1945 až 1954 byla na místě zahájena těžba pyritových břidlic, ze kterých byla získávána síra pro chemický průmysl rozšířený v Pardubicích i v Kolíně. V 50. letech se z hlubinné těžby přešlo na povrchovou, která probíhala ve velkém jámovém desetipatrovém lomu o délce cca 2 500 metrů, šířce 500 metrů a hloubce 150 metrů. Kromě toho se mezi jižním okrajem původních Chvaletic a obcí Zdechovice nachází také povrchový žulový lom. Kvůli rozšiřování těžby došlo v 60. letech ke zboření dolní části původní osady Chvaletice. Část Telčice nebyla až do první poloviny padesátých let těžbou příliš ovlivněna, poté se přeměnila na sídliště pro zaměstnance národního podniku Manganorudných a kyzových závodů, pro které zde byly stavěny i tzv. finské domky. Těžba u Chvaletic probíhala do začátku 70. let, následně byla většina důlní jámy využita pro ukládání popílku z elektrárny a v západní části a místech podél silnice proběhla rekultivace. Geopark Železné hory také uvádí, že je díky těžbě v okolí Chvaletic nepříznivě ovlivněna podzemní voda.²

Elektrárna Chvaletice

Elektrárna byla v místech dřívější těžby dle návrhu Energoprojektu postavena mezi lety 1973 až 1979 a do zkušebního provozu byly její čtyři bloky uvedeny v letech 1978 až 1979. Jedná se o tepelnou hnědouhelnou elektrárnu, která kromě výroby elektrické energie dodává teplo do Chvaletic a Trnávky. Dle poslední veřejně dostupné výroční zprávy provozovatele v roce 2018 zaměstnávala 328 osob.³

V souvislosti se zbudováním elektrárny došlo v původní části Telčice v 70. letech také k další vlně výstavby především panelových a rodinných domů. Historik urbanismu Karel Kuča poznamenává, že se Chvaletice staly „analogií devastované podkrušnohorské pánevní krajiny na ostatním území Čech” (1997: 491). S touto oblastí byly propojeny lodní dopravou, která sloužila k zásobování elektrárny hnědým uhlím. Uhlí z lomů v severních Čechách putovalo přes překladiště v Lovosicích do chvaletického přístavu, který byl spolu s elektrárnou vybudován v sedmdesátých letech. Kvůli přepravě uhlí bylo Labe splavněno do Chvaletic pro velké lodě, od roku 1996 je z důvodů ekonomické výhodnosti k dopravě uhlí do elektrárny využívána zmíněná železniční trať. Majitelem elektrárny je v současnosti společnost Sev.en Energy patřící Pavlu Tykačovi, do roku 2013 vlastnila elektrárnu společnost ČEZ.⁴

Spor o výjimky z emisních limitů

V roce 2010 vydal Evropský parlament a Rada Evropy tzv. směrnici o průmyslových emisích (integrované prevenci a omezování znečištění), s cílem sjednotit v Evropě přístupy k omezování znečištění vody, vzduchu a půdy. Na směrnici navázala aktualizace tzv. referenčního dokumentu o nejlepších dostupných technikách, jehož závěry byly schváleny v roce 2017. Tento dokument stanovuje nové emisní limity platné od roku 2021 na základě dostupných technologií a dosavadního výzkumu.⁵

Původně plánoval ČEZ uzavření elektrárny do konce roku 2015. Po prodeji Se.Ven Energy (toho času Litvínovské uhelné a.s.) začala rekonstrukce všech bloků s cílem prodloužit životnost elektrárny o dalších deset let. Zároveň si společnost zažádala o výjimky z emisních limitů rtuti a oxidů dusíku pro všechny čtyři bloky na dobu osmi let. Tato výjimka byla schválena Krajským úřadem Pardubice v červnu 2019 ve zkrácené podobě na šest let.⁶ Rozhodnutí napadly ekologické organizace pro pochybení, kterých se Krajský úřad v procesu dopustil.⁷ Ministerstvo životního prostředí následně výjimku v listopadu 2019 zrušilo pro její nezákonnost a Krajský úřad v Pardubicích označilo za podjatý kvůli zvýhodňování společnosti Se.Ven Energy.

V červenci 2019 zorganizovalo hnutí Limity jsme my Klimakemp ve Veltrubech u Kolína, který se přesunul přímo před budovu elektrárny. Podle prohlášení Limity jsme my bylo cílem akce upozornit na to, že spalování fosilních paliv je hlavním příčinou klimatické krize. Pro uzavření elektrárny argumentovalo hnutí mj. tím, že se z České republiky ročně vyváží až 20 % elektřiny, tudíž by původně plánované ukončení provozu Chvaletic znamenalo především omezení zisků soukromé společnosti, a nikoliv nedostatek energie pro domácnosti. Zisky z vývozu elektřiny navíc plynou do tzv. daňových rájů, v případě společníků Se.ven Energy skrze kyperské mateřské společnosti.⁸ Tzv. negativní externality provozu, jako jsou zdravotní a environmentální následky, nesou ale především místní lidé, kteří jsou ve sporu také aktivní. Jedná se např. o spolek Zastavme Chvaletice nebo zmíněnou obec Veltruby, ležící 17 km od Chvaletic v pásmu největší úrovně znečištění oxidy dusíku.⁹

V srpnu 2020 byla výjimka znovu udělena, a to Krajským soudem Ostrava, resp. jeho pobočkou v Olomouci, na který se rozhodování přesunulo. Žádost Se.venu se přitom příliš nelišila od původní žádosti, zamítnuté mj. z důvodu neodůvodněně dlouhé doby výjimky a vysokého emisního limitu. Organizace Greenpeace, Hnutí Duha a spolek Zastavme elektrárnu Chvaletice, které se účastnily správního řízení, informovaly, že emise rtuti z elektrárny vzrostly z 9,1 mikrogramů na metr krychlový (µg/Nm3) v roce 2018 na 37,7 v roce 2019. Absolutní emise tak vzrostly na čtyřnásobek z 154 na 536 kilogramů. Tato data poskytla na základě vlastního měření sama elektrárna, ale nikoliv veřejně ve výroční zprávě o plnění emisních limitů, ale jako neveřejný podklad v rámci správního řízení.¹⁰ Na základě svých emisních zpráv elektrárna Chvaletice vypustila v roce také 3470 tun oxidů dusíku.¹¹

I proti tomuto rozhodnutí se místní spolky, obce a ekologické organizace odvolaly k Ministerstvu životního prostředí, které v březnu 2021 výjimku opět zrušilo.¹² V srpnu 2021 vstoupily emisní limity v platnost. V listopadu 2021 Ministerstvo životního prostředí udělení výjimky potvrdilo, a to na dobu šesti let. Proti tomuto rozhodnutí se opět postavily ekologické organizace a spolek Zelená pro Pardubicko, které podaly v lednu žalobu, zdůvodněnou tím, že pokud díky udělení výjimky dojde k závažnému znečištění životního prostředí, jedná o porušení zákona o integrované prevenci. Zároveň upozornily na to, že v období od srpna do listopadu 2021 elektrárna beztrestně limity porušovala, protože v tu dobu ještě výjimku udělenou neměla.¹³

V čase vzniku tohoto textu bylo poslední událostí ve sporu rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě ze dne 7. března 2022, které zrušilo výjimku z emisních limitů pro rtuť a oxidy dusíku s odůvodněním, že nebylo prokázána potřeba lhůty šesti let ke snížení emisí. Proti tomuto rozhodnutí se elektrárna Chvaletice bude opět odvolávat, resp. oznámila podání tzv. kasační stížnosti na Nejvyšší správní soud a zároveň žádosti o odkladný účinek rozhodnutí.¹⁴ Tímto postupem se elektrárna snaží takřka do poslední chvíle pokračovat v znečišťování ovzduší mírou, která emisní limity násobně převyšuje. Kromě toho bylo v minulosti předmětem soudních sporů množství rtuti, které elektrárna vypouští do Labe v odpadních vodách, nebo čpavku, pro který ale emisní limity stanovené nejsou.¹⁵

Na jaře 2022 situaci komunikuje elektrárna způsobem, kdy svoje oponenty označuje jako „nátlakové organizace“ a argumentuje důležitostí provozu v kontextu války na Ukrajině.¹⁶ Také tvrzení, že společnost patří k nejvýznamnějším zaměstnavatelům v regionu, je s ohledem na data Českého statistického úřadu pro Pardubický kraj přehnané.¹⁷ Kontroverzní bylo již v minulosti také personální propojení PR agentur zajišťujících komunikaci elektrárny Chvaletice a správy dezinformačních antiekologických webových stránek a stránkou na sociální síti, což mimo jiné zviditelnila v roce 2020 i technická chyba Facebooku.¹⁸

Druhé lithium a zlatý důl

V posledních dvou letech se Chvaletice objevují v médiích v souvislosti se získáváním manganu, který byl jako součást vedlejších produktů těžby uložen ve třech haldách na břehu Labe. Pozemky náleží Se.ven Energy, ČEZ a okolním obcím. V roce 2014 byla skupině českých firem udělena průzkumná a těžební práva, která byla zkonsolidována společností Mangan Chvaletice, s.r.o. Tuto společnost koupila v roce 2016 kanadská společnost Euro Manganese, která připravuje na těžbu projekt. Podle vlastních průzkumů společnost odhaduje, že se ve Chvaleticích nachází 23,37 milionů tun manganové rudy, která obsahuje průměrně 7,4 % manganu, a že jeho vytěžení bude trvat přibližně 25 let. Těžba samotná by podle vyjádření společnosti mohla začít v roce 2026, přípravy na místě plánuje zahájit již v roce 2023.¹⁹

Záměr byl připomínkován z několik stran. Obce Chvaletice, Řečany nad Labem či Přelouč se obávaly hluku, zvýšené dopravy, znečištění ovzduší, prašnosti a celkového vlivu těžby na veřejné zdraví. Krajská hygienická stanice v Pardubicích považovala rozsah předloženého záměru v souvislosti s ochranou veřejného zdraví za nedostatečný. Ministerstvo kultury a Národní památkový ústav upozornily, že má záměr potenciálně negativní vliv a je v rozporu s vyhlášením ochranného pásma pro národní kulturní památku Hřebčín Kladruby nad Labem. Na problematiku znečištění vod poukazoval Krajský úřad Pardubice, protože se místo těžby nachází v blízkosti území s vysokým rizikem povodní, a Povodí Labe požadovalo doložení opatření, která zamezí vypouštění závadných odpadních vod či ovlivnění povrchových vod těžbou. V současnosti je záměr v procesu posuzování vlivu na životní prostředí (tzv. EIA).²⁰

V médiích bývá mangan s nadšením označován jako nové či druhé lithium a „skrytý poklad“. Tyto dva kovy spojuje to, že se nachází v odkalištích (v případě lithia na Cínovci a v Horním Slavkově), ale i způsob jejich využití. Mangan totiž plánuje společnost Euro Manganese používat především jako surovinu pro výrobu baterií do elektromobilů. Z tohoto záměru vyplývá také možnost rámování případné těžby lithia i manganu narativem udržitelnosti a „zelené“ energie. Je ale třeba si uvědomit, že se jedná o pokračování stejného extraktivistického přístupu, ke kterému patří i těžba pyritu či spalování hnědého uhlí. Bez zásadní změny uvažování o přírodě a ekonomických vztazích ale budeme jako společnost pokračovat směrem, který nás dovedl do bodu klimatické krize.