Kraj
Povaha severních Čech je velmi specifická. Charakter regionu významně poznamenalo několik důležitých historických událostí, některé z nich doléhají na Ústecký kraj dodnes. Převážnou část obyvatelstva zde tvořili čeští Němci. Území kraje bylo před druhou světovou válkou odtrženo od Československa a připojeno k Německu. Po válce bylo, podobně jako v ostatních sudetských oblastech, německé obyvatelstvo vysídleno. Do kraje byly přesídleny tisíce českých, slovenských, romských rodin i dalších národností. Noví obyvatelé z rozličných sociálních skupin si v poválečném období teprve (často marně) hledali vztah ke zdejší krajině a s ní spojeným tradicím. Další ranou pro tuto oblast bylo systematické poškozování krajiny a životního prostředí způsobené především důlní činností. Těžbě uhlí muselo ustoupit celé středověké město Most a desítky vesnic v regionu. Všudypřítomné proměny obyvatel a charakteru krajiny významně ovlivňují socio-kulturní charakter celých severních Čech. Krajina Ústeckého kraje je kontrastní, prolínají se tu odkazy původně křesťanského obyvatelstva, klášterů a poutních míst s novodobým industriálním dědictvím uhelného a chemického průmyslu a vystavěných „sídlištních“ měst. Krušné hory, ještě nedávno zničené kyselými dešti, střídá proděravěná krajina velkoplošných povrchových dolů a za nimi se vrásní České středohoří. Přes obecné vnímání Ústeckého kraje jako území se silně poškozeným životním prostředím zde najdeme rozsáhlá cenná přírodní území (například Národní park České Švýcarsko, potenciálně aspirující na zařazení mezi lokality UNESCO, Labské pískovce a dále již zmíněné oblasti Českého středohoří: Lužické hory a Kokořínsko.). V kraji se nacházejí sociálně vyloučené lokality i obce s nejvyšší průměrnou nezaměstnaností u nás. Index vzdělanosti je relativně nízký především v pohraničních oblastech, kde proběhl odsun německého obyvatelstva, ale v kontextu ostatních krajů je nízký i ve všech okresech.
Nedaleko Litoměřic existuje problematické úložiště radioaktivních odpadů a kraj stále trpí těžbou hnědého uhlí a s tím spojeným průmyslem. Situace se nicméně zlepšuje a kraj v budoucích letech čeká zásadní odklon od těžby a zpracování fosilních paliv. S tím souvisí proměna pracovních pozic, velké investice a čerpání evropských dotací. Je otázka, jak se kraj s novou budoucností vypořádá, jakou strategii zaujme k revitalizaci rozsáhlé vytěžené krajiny, sociální problematice, vzdělání, transformaci průmyslu a rozvoji nových ekologických technologií.
Intenzita kulturních aktivit je nejvyšší v Ústí nad Labem a poté na Děčínsku, Litoměřicku a v Kadani. Hlavním kulturním centrem a také městem s největším počtem obyvatel je přirozeně Ústí nad Labem. Spolu se sousedícím Karlovarským krajem je Ústecký zařazen mezi strukturálně postižené regiony, na které se vztahují vládní dotační programy, týkající se i rozvoje kulturně kreativního průmyslu. Na nově vzniklé platformě Kreativní Ústecký kraj probíhají úvahy a směřování v duchu tiskových zpráv: „Kreativci se spojují, aby měnili Ústecký kraj“. Tato platforma se brání nálepkovitému označení a vnímání kraje (kde to za nic nestojí), snaží se vyvracet klišé, pracovat s mediálním obrazem a usiluje o skutečné zlepšování životních podmínek za účasti kulturních iniciativ. Do platformy je jako jeden z klíčových organizátorů a mediátorů zapojen ústecký spolek Veřejný sál Hraničář. Ten je nyní úspěšným multifunkčním kulturním centrem, do svého programu zahrnuje širokou škálu klíčových témat kraje, které souvisejí s jeho transformací, inklinuje k síťování, mapuje spřízněné aktivity. Jeho působení hranice kraje rozhodně přesahuje. Výstavní, mezioborově koncipovaný program je doprovázený diskuzemi, přednáškami, workshopy, exkurzemi po okolí a podobně. Přitom je kulturně kritický a nebojí se zpracovávat i palčivá témata, zapojuje další komunity v regionu včetně německého pohraničí. Dalším výrazně aktivním subjektem je Univerzita J. E. Purkyně. Galerie Emila Filly zde působí již od roku 1992, ještě nedávno disponovala velkorysým, industriálním prostorem předlické fabriky. Nutné je zmínit festivaly, které se do Ústí vracejí: divadelní festival Kult, dokumentární festival Elbe Dock a další. V nedávné době vznikla v Ústí na Labem vědecká, vzdělávací a kulturní instituce Collegium Bohemicum, zaměřená na dějiny česko-německých vztahů.
V Mostě působí dlouhodobě spolek Aver Roma, jehož cílem je aktivizovat sociálně i místně izolovanou skupinu obyvatel periferního sídliště a nezávislý výstavní prostor Bunkr. V Chomutově působí spolek Ku prospěchu s kulturním, uměleckým, vzdělávacím a sportovním programem komunitního charakteru. V Děčíně funguje komunita kolem alternativní Ukradené Galerie a nedaleko v Doubici alternativní galerie Cifra. V Litoměřicích již od devadesátých let promítá kino Ostrov, mimo jiné se zde koná Filmový festival Litoměřice. Königsmühle je zaniklá vesnice na česko německých hranicích, která každoročně ožívá land-artovým festivalem. Na trojhraničí Česka, Německa a Polska v Kyjově u Krásné Lípy vzniká Nová Perla, místo pro umění, vědy a řemesla. V Roudnici nad Labem funguje sbírkotvorná krajská galerie. Mezi důležité ekologické organizace patří OS Severočeský OCELOT v Blatně, ČSOP Tilia v Krásné Lípě, ČSOP Děčínsko, ČSOP Hasina v Lounech, ČSOP Ophidia a Středisko ekologické výchovy SEVER v Litoměřicích, Občanské sdružení pod Studencem a další.
