Kartografie (Eko)systémů: Black Edition

„Co zase chcete, vy komedianti za…ý,“ vyhazoval nás onehdy od dveří jednoho z plzeňských činžáků rozčílený padesátník v županu, od jehož ženy jsme s kamarádkou produkční chtěli drobnou pomoc se zajištěním hladkého chodu pouličního představení na mezinárodním festivalu Divadlo.

A tahle věta se mi pak v hlavě často přehrála, když jsem se u nás v severozápadních Sudetech snažil političkám a politikům vysvětlit, že kultura a tvořivost mohou být klíčem k úspěšné přeměně našeho kraje. 


Tedy Ústeckého kraje, který část obyvatel Česka vnímá jako drsnou pustinu, kde se domorodci dusí v uhelném prachu a ráno co ráno se probouzejí do dramatického mlžného oparu protkaného industriálními zvuky z místních elektráren a chemiček.

Cha. O téhle romantizující představě se rozepíšu později. Teď ještě něco k politice pod Krušnými horami a komediantům. 


Vulgarita na ústupu?



Větu jako od Plzeňana v županu jsem sice od političek a politiků pod Krušnými horami nikdy neslyšel, ale často bylo zřejmé, že ve vyslovení podobného sdělení jim brání jen oficiální funkce. 


Ovšem i bez expresivních výrazů jsem tu při diskusích o umění a kultuře příliš často narážel na neurvalost, nekulturnost a naprostý nezájem. 

Nestěžuji si, jen popisuji realitu kraje, jehož někteří volení zástupci rozkradli miliardy korun na vyrovnání regionálních rozdílů a na rozvoj vzdělanosti. O Ropu Severozápad a politickém kartelu, který parazitoval na vzdělávacích dotacích z tzv. OPVK jste možná slyšeli.

Stačily ovšem jedny krajské volby, aby se situace v Ústeckém kraji dramaticky změnila. Zdá se, že k lepšímu.


KKO a další zkratky

Tedy, ne že by poslední krajské volby byly kouzelným nástrojem, který kulturní poušť rázem proměnil v intelektuální ráj. Ale fakt je, že když krajskou kulturu dostal jako náměstek hejtmana pod patronát Jiří Řehák, který vzešel z podhoubí místní umělecké scény, začaly se dít docela výrazné změny.

O regeneračním potenciálu kultury a kulturních a kreativních odvětví (KKO) se i v Česku v posledních letech docela dost mluví. Asi to znáte – Porúří, sever Anglie, Sasko, uhelný východ Francie – tam všude pomáhala a pomáhá kreativní ekonomika s výraznou přeměnou, ex-průmyslové lokality díky místním kreativcům dostávají novou tvář.

A nejen to. Je změřeno, že KKO od rukodělných řemesel až po filmová a herní studia generují významné ekonomické benefity. Třeba v Kreatives Sachsen v roce 2018 spočítali, že tvůrčí odvětví vytvářejí v Sasku stejné HDP jako automobilový průmysl.

Ve výčtu podobných pozitivních statistik bych mohl pokračovat, ale nosil bych dříví do lesa. Stačí si totiž přečíst ministerskou Strategii rozvoje kulturních a kreativních odvětví pro roky 2021 – 2025. Tam je všechno, o čem někteří mluvíme už skoro dvacet let.

Ano, transformační síla kultury a kreativity je konečně uznána státem.

A Ústecký kraj nezůstává pozadu. V RIS (Regionální inovační strategie) i v PSÚT (Plán spravedlivé územní transformace) jsou kultura a kreativita hlavně díky místnímu Icuku (Inovační centrum Ústeckého kraje) a CzechInvestu pojmenovány jako transformační nástroje. Je reálné, že ve FST (Fond pro spravedlivou transformaci) bude vyhlášen dotační program na rozvoj KKO.

Zkrátka a dobře, tvořivost se jako jedno z důležitých témat hojně vyskytuje v krajských dokumentech plných úřednického a eurodotačního ptydepe.

A k tomu zmiňovaný krajský náměstek Jiří Řehák a další právě spouštějí iniciativu Kreativni.uk.

Kreativní.uk a spravedlivá transformace

Těmi dalšími jsou ústecký veřejný sál Hraničář, místní pobočka CzechInvestu, Inovační centrum, ústecká univerzita a už přes dvacet lokálních kreativních uskupení a podnikatelů od Varnsdorfu po Kadaň.

Tvůrčí třída se i v Ústeckém kraji hlásí o slovo a chce být součástí přeměny průmyslového Severozápadu. Slogan v záhlaví webu Kreativni.uk „kreativitu nelze vyčerpat, čím víc ji používáte, tím víc jí máte,“ má v lokalitě hnědouhelných lomů téměř doslovný význam. Uhlí končí, nekonečná tvořivost přichází jako nový zdroj vždy obnovitelné energie potřebné pro úspěšnou transformaci.

Jenže o smysluplnosti systematické podpory kultury a podnikatelů v tvůrčích odvětvích bude třeba přesvědčit ještě mnohé místní rozhodovače i širokou veřejnost.

Dokazuje to fakt, že projekt Kreativní.uk nebyl nakonec zařazen mezi strategické aktivity tzv. spravedlivé transformace Ústeckého kraje. Přestože byl návrh na vznik 12 tvůrčích center ze všech transformačních nápadů hodnocen bodově nejlépe, nakonec byl tzv. Regionální stálou konferencí vyřazen.

Možná to bylo tím, že v RSK zasedají i lidé spojení s výše zmiňovaným OPVK. Ale spíše jde o to, že uvažování rozčileného muže v županu je tu stále silně přítomno. A za to si tak trochu můžeme my z kulturní scény sami.

Dotace na kulturu? Raději zakázky


Tak za prvé – odmítáme se totiž smířit s tím, že političky a politici zkrátka často nejsou znalci Wágnerových oper a že za vrchol kultury považují, když si na městské slavnosti pozvou některou z vyhaslých popových hvězd, kterou uvede konferenciér s dikcí moderátora hitrádia. Když pak do diskusí vstupujeme povýšenecky z pozice ochránců dobrého vkusu, předem se připravujeme o možnost cokoliv srozumitelně vysvětlit, natož se dohodnout.

Ještě větší průšvih ale je, že místní kulturní a kreativní scéna se nikdy nespojila, a snahy kreativců promluvit do dění jsou tak omezeny na dílčí (ne)úspěchy a na to, kdo zrovna sedí na místní radnici. Napříč krajem se už dávno spojují těžaři, lidé z chemického průmyslu nebo výrobci nanotechnologií. Hlas z tvůrčí scény zněl doposud roztříštěně a nejednotně.

A když už zazníval, byly to nejčastěji žádosti o finance na tu či onu kulturní akci. Všichni tu máme zažito, že kultura a tvořivost se pojí s víkendovou pijatikou, jejíž organizátory je třeba podpořit, protože kultura je přeci vždy nevýdělečná.

Je to ovšem trochu jinak. Práce pro tvůrce je u nás na severozápadu více než kde jinde. 
Počítejte se mnou: návrh a vytvoření prvků zatím chybějící turistické infrastruktury v Krušných horách, kvalitní vizuální identita kraje, měst a obcí, krajinářské, architektonické a výtvarné řešení přeměny krajiny po těžbě, úpravy městských veřejných prostranství, regenerace podkrušnohorského pásu panelových sídlišť, konverze brownfieldů, oživení a profesionalizace expozic místních kamenných institucí, vytvoření festivalu nadregionálního významu, rozšíření nabídky farmářských trhů o rukodělné výrobky, produkční a technická podpora filmových produkcí, které se tu střídají jedna za druhou, kreativní služby pro nová odvětví, jako jsou nanotechnologie, vodíková mobilita a výroba baterií, posílení role kreativity ve vzdělávání atd.

Tak na kolik miliard velikost místního trhu s kreativitou odhadujete? A kolik let práce mají kreativci v našem kraji před sebou?

Už to slyším – umění je víc než komerční produkt, tvůrčí svoboda a trh nejdou dohromady. Jasně, nevolám po žádném keynesiánství v kultuře. Jen věřím, že i díky spojenectví v síti Kreativní.uk se podaří začít o kultuře a kreativitě uvažovat jinak než jen jako o kratochvíli. Definujme místní trh kulturních a kreativních odvětví, vytvořme smysluplné produkty a propojme poptávku s nabídkou. Vysvětlujme, jaké benefity s sebou kultura a tvořivost přinášejí pro rozvoj nejen severozápadu Čech. 


A jaké jsou tedy ty benefity?

„Příliš mnoho úsilí jsme věnovali fyzické obnově prostředí a příliš málo obnově komunit,“ praví se v britském vládním materiálu z 90. let 20. století. Řeč byla o severní Anglii, oblasti zatížené dědictvím těžkého průmyslu podobně jako kraj kolem hnědouhelných pánví.

Data a čísla ze zahraničí hovoří jasně. Tzv. kreativní tvůrčí odvětví byla v devadesátých letech minulého století nejrychleji rostoucí ekonomikou v oblastech měnící se severní Anglie. V růstu HDP předčila tradiční obory. Sever Anglie povstával z popela díky práci místních talentů všeho druhu od uměleckých řemesel až po nahrávací a filmová studia.

Za ekonomickým přerodem i změnou image lokality stáli nejčastěji kreativní freelanceři, patrioti, kteří nezdrhli do Londýna, ale zůstali a zůstávají aktivními účastníky přeměny regionu, živí jej a dávají mu novu tvář.

Podívejme se na čísla, které na konci roku 2017 přinesla studie britského Arts Councilu o přínosu umění a kultury britské ekonomice (Contribution of the Arts and Culture Industry to the UK economy). Studie sledovala činnost knižních a hudebních vydavatelství, nahrávacích studií, divadel, dalších kulturních center a produkčních společností. Muzea, knihovny nebo reklamní agentury v tomto přehledu nejsou.

Ze studie vyplývá, že 92 % procent ekonomických subjektů v britské kultuře jsou živnostníci nebo firmy s jedním zaměstnancem. Průměr v jiných průmyslových odvětvích činí 76 %. Ano, právě pro měnící se lokality jako zmiňovaný sever Anglie ale třeba i Porúří byla podpora podnikavosti tvůrčích talentů hnacím motorem přerodu do nových ekonomik.

A jsou tu ještě zajímavější čísla. Výše zmíněná odvětví v současnosti vytvářejí 0, 64 % britského HDP a 9,5 % z celkového ročního obratu ekonomiky. Každá libra vygenerovaná v kulturních odvětvích znamená další 1, 3 libry utracených jinde – ve službách, za módu, na realitním trhu atd.
 Tzv. multiplikační efekt mají Britové spočítaný také v přepočtu na pracovní místa. Jedno místo v kultuře tak podle aktuální studie s sebou nese vznik průměrně 1, 77 dalšího pracovního místa v jiných oborech.
 Takzvaná hrubá přidaná hodnota na jedno pracovní místo v kultuře činí ročně 66 000 tisíc liber, průměr za celou ekonomiku je přitom 46 800 liber.

Je jasné, že ve studii sledovaná odvětví jsou zčásti závislá na veřejné podpoře. Ta u sledovaných britských subjektů dosahuje v průměru 33 % jejich ročních rozpočtů. A samozřejmě že výzkumníci mají odpověď i na efektivnost takto vynaložených veřejných financí – každá libra investovaná do veřejné podpory kultury a umění se Británii vrátí, a to dokonce pěti librami zaplacenými ve výsledku na daních.

Nejde jen o peníze



Tvůrčí odvětví ovšem přinášejí mnohem více pozitivních efektů a jejich transformační potenciál je ve srovnání s většinou jiných průmyslových odvětví mnohem vyšší.

Další britská studie, kterou si v roce 2004 objednalo ministerstvo kultury, médií a sportu, shrnula pozitivní přínosy umění a kultury do několika bodů - oživení opuštěných budov a zlepšení prostředí v jejich okolí, častější využívání veřejného prostoru vedoucí k redukci vandalismu, nárůst lokálního patriotismu a občanské angažovanosti, zvýšení zaměstnanosti umělců a kreativců a jejich udržení „doma“, oživení turistického ruchu, nárůst kvality místních strategií rozvoje a jejich obohacení o inovativní nápady.



Kulturní organizátoři a umělci mohou být totiž hlavními hybateli nového života v měnících se lokalitách. „Je dost pravdy na tom, že umělci jsou lídry v procesu regenerace měst a cestu, kterou určí, následují módní i další komerční odvětví,“ lze se dočíst v publikaci Museum of London (Kit Wedd Creative Quarters 1700-2000, 2001).

Příkladů pozitivního propojení rozvoje turismu a umění nebo spojení kreativních aktivit s oživením zanedbaných lokalit jsou ve světě stovky.



Ukazuje se, že zapojení dětí a teenagerů z chudinských čtvrtí (u nás se tomu říká sociálně vyloučená lokalita) může mít pro jejich start do úspěšného života mnohem větší význam než klasická, standarty a předpisy svázaná, sociální práce. Ostatně myslím, že je chybou aplikovat při „léčení“ ghett jen standardizované sociální služby nebo hloupé populistické restrikce.



Při rozvoji turismu hraje jednu z hlavních rolí kvalita architektury turistické infrastruktury. Tady lze najít i domácí příklad – kadaňské Nábřeží Maxipsa Fíka je mixem neotřelé stavební části a kreativity při tvorbě detailů, jako třeba herních prvků, které lákají k návštěvě.



Na 30 uměleckých děl vytvořených lokálními umělci a umístěných na padesátikilometrovém turistickém okruhu kolem severoanglických měst Barnstable a Okehampton přitáhlo do oblasti tisíce nových návštěvníků. Projekt je zářným příkladem, jak se dá dělat rozvoj jinak. Kromě umělců se totiž do plánování stezky zapojili žáci tří škol – dostali příležitost navrhnout design laviček podél stezky. Praktický výsledek? Lavičky i další infrastruktura mnohem lépe odolávají vandalismu.

Mohl bych pokračovat, ale ještě jednou doporučím přečíst si argumentačně velmi vytříbenou ministerskou strategii pro rozvoj kulturních a kreativních odvětví.

Co nás tedy čeká?

Máme na co navazovat. Tradice tvůrčí ekonomiky je na severozápadu silná – od výroby dřevěných hraček v Krušných horách, přes sklářský a oděvní design až po komerční stagiony a orchestry působící v lázeňských městech a turistických centrech. Inovátorů a vizionářů jsme tu měli taky vždycky dost – není divu, že významná zemská výstava plná průmyslových novinek se na začátku minulého století konala v Chomutově.

To všechno sice odnesl čas a násilný poválečný odsun starousedlíků, ale inspirací nabízí Ústecký kraj dost nejen díky kontrastům divoké přírody a industriální krajiny. Stojí za to studovat místní dějiny.

Třeba i proto, že právě místní tvůrčí talenti by měli být výrazně nápomocni s budováním nové tváře kraje. Nemá smysl utrácet miliony za možná cool, ale odtažitá hesla od vysoutěžených reklamních agentur. Když spojíte místní tvůrčí patrioty, kteří svůj kraj dobře znají, včetně jeho historie, dostanete novu image kraje přirozeně, odspodu.

Spíše, než s instantními kampaněmi docílíte toho, že zbytek Česka začne náš kraj vnímat i jinak, než jako kulisy temných detektivek. Taky přesvědčíte místní političky a politiky, aby si uvědomili, že tvořivost je základ úspěšné přeměny image kraje a může nakopnout místní ekonomiku.

Nekonečných analýz, článků paternalisticky vykreslujících náš kraj jako zaostalý konec světa nebo temně romantických reportáží o divokém severozápadu vzniklo už dost. Kolegyně a kolegové, dejme vědět, že náš kraj je rozhodně svébytný kus Česka, ale jeho originalita spočívá v pestrosti, nikoliv v temné mlze, kterou tak rádi při své práci užívají filmaři a redaktoři, a která prostupuje i odtažitými pojednáními sociálních vědců a vědkyň. Pracujme na tom, aby místní decision makeři pochopili, že kreativita se jich a jejich práce bytostně dotýká.

A pomozme z našeho kraje vytvářet místo, kde se bude dobře žít všem, i těm pánům v županu.