Kartografie (Eko)systémů: Black Edition

Jak Prostor vznikal?

Navázali jsme na Kafe za rohem, což byla kavárna, která vznikla asi před osmi lety v židovské čtvrti. Poznala jsem tam řadu nových lidí a kolem se vytvořila zajímavá komunita. Občas se tam pořádaly koncerty a další akce, ale naráželi jsme na to, že se kavárna nacházela v památkové zóně, neměla povolenou zahrádku a také tam byly problémy se sousedy. Začali jsme pátrat po novém místě. Při tom se k nám přidali další činorodí kamarádi a vznikla asi desetičlenná skupina lidí. Místo jsme našli v panském dvoře, staré budově bývalých zámeckých koníren, která je z větší části nevyužitá. Momentálně je ve vlastnictví jednoho boskovického podnikatele, za kterým jsme přišli s tím, že bychom zde měli kavárnu, sklad a sál, kde by se děly různé věci, a on souhlasil. Následně jsme prostor svépomocně upravili a začali přemýšlet o organizačních věcech.

Kdo tvoří vaši skupinu?

K původní skupině kolem Kafe za rohem patřila Bára Hanzlová, která tu provozovala kavárnu a teď si vedle zřídila šperkařskou dílnu, Tomáš Trumpeš za divadlo NABOSO, společně s dalším členem Tomášem Znamenáčkem dělají také místní nezávislé periodikum Ohlasy. Jenda Nádvorník se věnuje improdivadlu a pořádá už mnoho let Festiválek bez bojů a válek, Luboš Valčik a Olda Brzobohatý jsou DJové, dále v té původní skupině byli ještě Radek Šamšula a Igor Láník.

Co vás motivovalo k rozjetí projektu?

Absence alternativy k městem dotovanému hlavnímu proudu. Místní kulturní zařízení se orientují na kulturu, která nasytí většinu obyvatelstva, ale zároveň je tady solidní základna lidí, kteří prahnou po alternativní kultuře. Čtyřicátníci a padesátníci si ještě pamatují hudební klub_ _Sklepy, kde probíhal jistý kulturní underground, je tu veliké množství aktivních lidí―většina těch, které jsem jmenovala, se zároveň v Boskovicích věnuje ještě něčemu dalšímu. Chtěli bychom dosáhnout i určité symbiózy s městem. Výhledově bychom se rádi více zaměřili na komunitní život, protože si uvědomujeme, že to, co lidé na Boskovicích hodně oceňují, je blízkost a komunita, a právě takováto schopnost se setkávat a tvořit něco ve svém volném čase, což není úplně automatické.

Jak váš spolek funguje?

Chtěli jsme skupinu převést na oficiálnější úroveň. V Boskovicích již řadu let funguje Festival Boskovice, který organizuje pražský Unijazz, a někteří lidé z naší skupiny s ním jsou člensky i organizačně spojeni. Proto nás napadlo, že bychom mohli utvořit pobočný spolek Unijazzu. Poté jsme nabrali další členy, kterých nyní máme asi padesát a kteří každý rok volí sedmičlenný výkonný výbor. Ten stojí v čele spolku a směřuje ho dál. Teď máme za dobu existence spolku druhý výbor. Členové výboru jsou voleni, dost často hraje ve výběru roli jejich aktivita a to, že se již v minulosti osvědčili nebo zapojili, mají vizi dalšího směřování, pravděpodobně jsou také charismatičtí a komunikačně schopní. Výbor se schází jednou týdně a řeší organizační, často formální věci―papíry, finance. Pak je tu ale řada menších týmů, které se zabývají dalšími oblastmi―propagací, dramaturgií, technickou stránkou Prostoru. To jsou buňky zhruba po třech lidech. Já sama jsem v PR sekci a byla jsem v dramaturgické radě.

Jedinou komerční částí Prostoru je kavárna. Prostor provozuje neziskový spolek Unijazz, kavárna je u něj v nájmu. Jinak spolek provozujeme dobrovolnicky a zadarmo, což začíná narážet na své limity. Aby to fungovalo, je třeba, aby tomu nemalé množství lidí věnovalo velké úsilí. Proto jsme se už snažili vymyslet i nějaký placený úvazek produkčního nebo technika, ale vzhledem k narušení činnosti pandemií k tomu zatím nedošlo. Jednou jsme dostali městský grant na provoz Prostoru a produkční si podávají vlastní žádosti o finanční podporu konkrétních projektů. To se ale týká jen malé části z našich akcí. Uvažovali jsme i o dalších grantech, ale naráží to na personální stránku. Také získáváme sponzorské dary. Část rozpočtu, což je asi unikátní, je tvořena měsíčními členskými příspěvky, to nám přinese asi 10 000 Kč měsíčně.

Máte etický kodex?

Nic formulovaného nemáme. V případě kontroverzních akcí, s nimiž si neporadí dramaturgická rada, věc probírá výbor. Řešili jsme tady problematiku politických akcí ve chvíli, kdy jsme poskytovali prostor osvětové přednášce na téma sucho, pořádané konkrétní politickou stranou. Uzavřeli jsme to tak, že na politickou kampaň bychom to zde samozřejmě neposkytli, ale vzhledem k tomu, že je probíráno obecně užitečné téma, tak je to v pořádku.

Projevuje se u vás únava?

Určitě ano, což souvisí i s tím, že členové jsou často aktivní nejen v Prostoru. Výbor většinou končí s „jazykem na vestě“. Zároveň je velké množství lidí zvenku, kteří mají představu, jak by to tu mělo fungovat, ale nechtějí se zapojovat. A my jim říkáme: Něco na tom je, ale my už opravdu nemáme síly a čas. Vlivem dlouhodobé únavy už došlo i na osobní konflikty, protože si nemohou všichni vyhovovat. V důsledku toho proběhly už i nějaké supervize, například online setkání s paní, která řešila náladu v týmu. Je logické, že rozumět si s někým na kafi a provozovat s ním kulturní centrum jsou dvě různé věci.

Považujete svůj projekt za udržitelný?

Ještě nemáme úplně relevantní zkušenost, protože fungujeme teprve dva roky, z toho jeden jsme byli kvůli pandemii zavření. Netroufám si také odpovídat za všechny. Můj názor je, že to může fungovat, pokud nedojde k velkému odlivu lidí. Stává se, že lidé, kteří do toho šli s nadšením, ho už částečně ztratili nebo teď mají jiné zájmy, odstěhovali se. Takže myslím, že základní podmínkou jsou lidé. Důležitější než finance, protože ty se dají sehnat. Dále by nás mohl ohrozit prodej objektu jeho majitelem.

Jak získáváte členy a spolupracovníky?

Na začátku jsme hledali. Řekli jsme si, že musíme mít co nejdřív určitý počet členů, a každý z nás do týdne oslovil pět vybraných adeptů. Pak už přicházeli postupně, někteří také odcházeli, například právě v důsledku konfliktů. Ale příliv je pořád větší než odliv. Super je, že se sem teď dostává mladší generace. Tu jsme sem chtěli natáhnout, ale nevěděli jsme jak, podařilo se to díky provázanosti různých organizací v Boskovicích. A mladší pochopili, že aby tu Prostor byl, tak se o něj musí zasadit i oni.

Přesuňme pozornost k vaší konkrétní činnosti. Co všechno se v Prostoru děje?

Otevřeli jsme v červnu 2019. Pak byly koronavirové přestávky a v plné síle jedeme opět od letošního května. Kromě kavárny a sálu máme k dispozici i velký dvůr. Největší akce, které se tu odehrávají, jsou částečně Festival Boskovice a Festiválek bez bojů a válek. První z nich organizuje naše mateřská organizace pražský Unijazz. Festiválek je menší, pořádá ho náš člen Jenda Nádvorník. Velkou akcí je také Raveyard―drum’n’bassová akce. Ale největší procento tvoří menší, nízkorozpočtové akce v průběhu roku. Konají se tu koncerty, přednášky, projekce, výstavy, divadla, DJ akce, večírky nebo debaty s politiky a aktivními lidmi. Ty organizují Ohlasy dění na Boskovicku, místní nezávislé noviny, jejichž redaktoři jsou zároveň přítomni i v našem spolku. Měli jsme tu i programy pro děti. Když se objeví někdo, kdo chce uspořádat akci, která zviditelňuje nějaký ekologický nebo místní problém, tak tomu jsme hodně nakloněni. Měli jsme zde například cyklojízdu, která poukazovala na to, že Boskovicemi se nedá rozumně projet na kole. Snažíme se spolupracovat se školami, školkami, místními kiny―v Prostoru se částečně odehrává festival Jeden svět.

V době plného provozu se zde koná deset až patnáct akcí měsíčně. Ta vyšší čísla jsou zvláště mimo prázdniny. Ale to je již hraniční počet, protože je náročné akce nejen zprodukovat, ale také na jejich výměnu připravovat sál. Což je stinná stránka toho, že zde není nikdo, kdo by se o něj staral profesionálně.

Jaké akce považuješ za důležité ty?

Podle mě je docela raritní, že se zde letos konal například festival soudobé vážné hudby. To je podle mě trošku pointa Prostoru, že se ke slovu může dostat i docela minoritní oblast kultury bez početného publika. Také jsou pro mě cenné přednášky na aktuální témata. Nedávno jsme tu měli například prezidenta Unie státních zástupců Jana Latu, který mluvil o současném dění ve svém oboru, já zas mám rozjednaného Petra Třešňáka z Respektu, který napsal knihu o své autistické dceři. Bohužel kvůli koronaviru neproběhla debata s Benjaminem Rollem z Milionu chvilek pro demokracii. Sympatické jsou mi také veganské společenské večeře, které se tu konají, protože to lidem ukazuje nějakou etičtější alternativu. Moc užitečné jsou Ohlasy naživo.

V popisu naznačuješ, že produkce akcí funguje v částečně decentralizovaném modelu. Tedy že je připravují i lidé, kteří přichází z vnějšího okruhu či zvenku.

To je myšlenka, kterou sem přinesl současný výbor. V Prostoru funguje dramaturgická rada, která ale není iniciativní v tom smyslu, že by sama připravovala program, ale koriguje to, s čím přichází produkční. Těmi jsou většinou členové spolku nebo další občané Boskovic, kteří mají nějaký nápad. Dramaturgická rada posoudí, jestli zapadá do atmosféry Prostoru, zda není v rozporu s našimi názory, má-li odpovídající kvalitu. Poté produkčním pomáhá akce organizovat. Když například přijde někdo z gymplu s nápadem uspořádat koncert, tak nemá představu, kolik to stojí, jak se to připravuje. Pro tyto účely jsme napsali i takzvané produkční howto. Shrnuli jsme v něm své zkušenosti. Většinu akcí ale pořádá jádro Prostoru.

Jak vás zasáhl koronavirus a jak jste reagovali?

Při první vlně nám majitel naštěstí odpustil nájem, při druhé jsme získali dotaci z programu COVID-Kultura. Protože byla kavárna zavřená, tak jsme prominuli nájem jí. Nicméně jsme zjistili, že jestli nás něco zabíjí, tak je to nečinnost. Přišli jsme proto s Krmelcem Prostor. Po vzoru facebookové stránky Estonský krmelec jsme strea-

movali přes internet non stop prázdný sál. Pak začali chodit lidi, kteří říkali: Co kdybychom tam udělali autorské čtení, rozhovor... Tak vznikl regulérní streamovaný program, ve kterém byly nakonec i koncerty vážné hudby a divadelní představení. Díky tomu jsme zde byli pořád a zase ze sebe všechno vydali. Ale taky to nalákalo několik nových členů a dostali jsme se až do ArtZóny.

Při druhé vlně jsme si řekli, že všichni jsou již streamované kultury přesycení, a využili jsme ji k zvládnutí restů―papírů, techniky. Ale nějaké malé akce se děly. Jenda Nádvorník se svým improdivadlem na objednávku hrál scény v našem elipsovém okně. Nedalo se ovšem zabránit, aby se tam lidé shlukovali, tak jsme to raději neopakovali.

Jaké máte programové plány do budoucna?

Teď jsme kvůli covidu stále v těsně poporodní fázi. Až budeme za sebou mít rok běžného provozu, tak si budeme moci teprve říci, co Prostor vlastně je. Zatím se to rodí dost organicky. Podle mě by měl Prostor více regulovat, jaké akce se tu budou konat. Měla by být lépe formulována ideová náplň.

Jak vás vnímá širší boskovická veřejnost?

Prostor si našel své publikum. Protože jsou tady akce nejrůznějšího druhu, vystřídá se tu široké spektrum návštěvníků. Myslím, že jsme ve městě už bráni jako relevantní pořadatel, ne pouze ve smyslu „děcka si hrají“. Některým lidem ale ležíme v žaludku. Důvodem může být hlasitá hudba, jiným vadí fakt, že někteří členové jsou zapojeni v politice nebo se pohybují v novinářské oblasti. Nicméně tomu se na malém městě nelze vyhnout a navíc to může přispívat k vzájemnému poznávání a boření bariér.

Snažíme se pořádat i akce, které se odehrávají i jinde, protože sem málokdo jen tak zabloudí. Příkladem je Koledomat―vánoční akce, při níž vystupujeme s harmoniem na náměstí a zveme lidi na pokračování v Prostoru. Jinak je těžiště naší propagace na internetu―Facebook, Instagram, webovky, newsletter, posíláme program do městského zpravodaje.

Co ekologie?

Fungujeme vcelku low-costově. Snažíme se nezatěžovat planetu zbytečnostmi. Doufám, že i tematicky směřujeme k ekologičnosti. Dalo by se to samozřejmě posílit a kdyby se tady objevil nějaký ekologický nadšenec, tak bychom byli velmi rádi.

Podívejme se šířeji na Boskovice. Mohla bys charakterizovat to, čím jsou specifické, jejich atmosféru a problémy?

Kdosi srovnával Boskovice s Blanskem a řekl, že zde nemůže vzniknout žádný underground, protože se tu máme strašně dobře, zatímco dělnické Blansko má syrovější prostředí. Boskovice jsou tedy definovány tím, že jsou hodně kulturní, mají zajímavé historické jádro, není tady žádné nepříjemné sídliště, velké fabriky. Dobře se tu žije. Ale často tu usínáme na vavřínech a ve vedení města není úplně vůle se rozvíjet a stávat se kosmopolitnějšími. Mohlo by se tu žít ještě líp. V rovině veřejného prostoru se dělá strašně málo a nemnoho pozornosti se věnuje tomu, jak se zde lidé cítí. Automaticky se počítá s tím, že dobře.

Jaké jiné organizace, iniciativy v Boskovicích fungují? Spolupracujete s někým?

Jsou zde městská kulturní zařízení―knihovna, kino, koncerty v zámeckém skleníku. Tam se teď vyměnil ředitel a my si od toho hodně slibujeme, protože je to člověk, s nímž se známe a vážíme si ho. Bylo by dobře, aby se tato kulturní sféra více otevřela a začala spolupracovat i s malými platformami a nebrala je jako konkurenci. Před dvěma lety jsme spolupracovali s muzeem na sérii přednášek k výročí 17. listopadu. V tom bychom rádi pokračovali. Přednášky u nás teď organizuje místní evangelický farář, který je zároveň v našem výkonném výboru. Máme také grant na cyklus Živé slovo, který je zaměřen na přednášky a debaty. Ten bychom částečně využili na spolupráci s muzeem a částečně na rozhovory o aktuálních problémech. A pak je tu spolupráce s různými dalšími iniciativami našich členů, o nichž už byla řeč.

Spolupracujeme také se školami. V Boskovicích je Střední pedagogická škola, kde se maturuje z dramatické výchovy, takže jsme tu měli jejich představení. Divadlo je také na gymnáziu. Nového ředitele má místní ZUŠ a s tím chceme také rozvíjet spolupráci, měla by tu vbrzku být výstava jejich výtvarného oboru. V nedalekém Kunštátě působí lesní školka Jelínek a dětský klub Dobrodružina, ti jsou hodně aktivní. V době koronaviru jsme ve spolupráci s nimi zorganizovali procházku po šifrách. V Boskovicích taky funguje oddíl lesní moudrosti Vatra, který tu dělá výstavy a na konci srpna zde oslaví své výročí.

Co konkrétně přinášíte Boskovicím?

Jsme dobré útočiště pro každého, kdo má v sobě nějaký tvůrčí neklid―společenský, osobní, kulturní. Proto byl jeden z původních návrhů názvu našeho spolku i Nepokoj. Neděláme zde ovšem žádné nepokoje v revolučním smyslu, ale nepokoj je to, co dává městu tep.

Vidíte v Boskovicích nějaký problém, kterému byste se chtěli konkrétně věnovat?

Problémů je tu dost, ale tam už se to dostává na hranu s politikou. A tu bych nechtěla dělat přes Prostor, to chci řešit jako městská zastupitelka. Jediné, co mě teď napadá, je cyklojízda, poukazující na fakt, že Boskovice jsou město pro auta, a ne pro cyklisty. To vyšlo od členů a akce navazovala na oblíbené brněnské cyklojízdy. Velkou rezervou našeho města je veřejný prostor. Kdyby se nám podařilo přijít na to, jak na něj upozornit, tak bychom to pravděpodobně udělali nebo podpořili, například prostřednictvím pop-up výstav a akcí reagujících na konkrétní prostředí. V Boskovicích teď naštěstí vznikají nové iniciativy, takže na to nejsme sami, u vedlejšího stolu zrovna sedí Spolek pro rozvoj architektury Boskovic. Takže mám teď z Boskovic moc dobrý pocit, protože zde vzniká několik občanských iniciativ, které reagují na to, o čem mluvím. Rozhodně nejsme mrtvé město.

Z čeho plyne tento nárůst zájmu o občanskou aktivitu?

Možná částečně z toho, že dospívá jiná generace. Jsme porevoluční děti, kterým je už třicet a přemýšlí, kde a jakým způsobem budou žít. A funguje zde asi efekt sněhové koule. Vznikne jedna věc a na tu se nabalují další, protože ostatní vidí, že to jde a že i oni můžou.