Kartografie (Eko)systémů: Black Edition

Jak vznikl Pilgrim?

Spolek Pilgrim jsme založili s Tomášem Hrůzou nějaký rok po výstavě Od země přes kopec do nebe… / o chůzi, poutnictví a posvátné krajině, kterou jsem uspořádal v Severočeské galerii v Litoměřicích (2005); respektive v návaznosti na ni a na předešlou výstavu Divočina―příroda, duše, jazyk (Galerie u Bílého jednorožce, Klatovy a Klenová, 2003). Tyto výstavy se vztahovaly k určitým historickým příběhům Českého středohoří, mimo jiné k německým a českým romantikům Karlu Hynku Máchovi a Casparu Davidu Friedrichovi, a Šumavy, kde byl klíčovou osobností Josef Váchal. Především jsem ale jimi chtěl přitáhnout pozornost k některým žhavým a aktuálním ekologickým problémům těchto krajin. V případě výstavy o poutnictví a chůzi šlo o ničení severočeské krajiny neuváženou těžbou kamene a stavbou necitlivě vedené trasy dálnice D8 Českým středohořím; v případě výstavy Divočina o diskuzi ohledně ochrany divočiny v Národním parku Šumava a snahu artikulovat téma divočiny, respektive divokosti, ze širších filosofických a kulturních souvislostí, jako metajazyk kulturní transformace. Chtěl jsem těmi výstavami naznačit hledání nové kultury, která by dokázala žít v partnerství s přírodou; probudit to „divoké“ v nás. Když totiž nejsme v kontaktu s vnitřní divokostí, spontaneitou, nedokážeme divokou mimolidskou přírodu chránit ani si uvědomit její hodnotu a význam. K tomuto tématu jsme tehdy uspořádali na Klenové mezinárodní konferenci.

Výstava Od země přes kopec do nebe… vyústila v aktivity následně založeného Pilgrimu. Její součástí byla putování po stopách K. H. Máchy a C. D. Friedricha, včetně trasy Máchovy legendární krkonošské pouti, na niž jsme se vydali z Mělníka.

Jak ses původně k tématům těchto výstav, k putování krajinou a poutnictví dostal?

Když jsem přišel po roce 1990 do Prahy, tak jsem jako venkovan, vyrostlý v horách, přirozeně hledal cesty ven z města. Nebyl jsem zvyklý žít ve velkém městě―jakkoli jsem měl Prahu rád―a měl jsem proto potřebu propojit se s okolní krajinou; objevit si ji a nacházet v ní svou identitu. Zajímal jsem se o ekologii a východní a domorodou spiritualitu a zajímalo mě, jak bych mohl propojit svůj vnitřní život s okolní krajinou v místě, kde žiju. Hodně mě inspirovali Navahové a Aboriginci svou pozemskou kosmologií a chtěl jsem si sám něco podobného v okolní české krajině najít. A samozřejmě mě inspirovali taky romantici, básníci a malíři, a zejména K. H. Mácha svým putováním. A tak jsem si postupně začal vytvářet každoroční pravidelné rituály putování na určitá místa v okolí Prahy―do Českého krasu, přes Kulivou horu a Karlštejn, do horních Brd přes Kuchyňku až na Plešivec. Ale zejména do Kokořínska: z Mělníka na Housku a na Bezděz. Později jsme také začali chodit z Liběchova do západní části Kokořínska až na Vlhošť. Zpočátku jsem připravoval během roku pět takových vícedenních putování, ale když jsem se pak přestěhoval na Šumavu, zůstala z nich jenom dvě: takzvaná „malá máchovka“, což je květnové putování Kokořínskem, a srpnová „velká máchovka“, na níž se vydáváme po stopách Máchy z Prahy či z Mělníka. Tato putování se stala základem každoročních aktivit Pilgrimu. Díky nim jsem poznal řadu zajímavých lidí, kteří se stali mými přáteli. Poté, co jsme se přestěhovali na Šumavu, jsem pak ve spolupráci s kamarádkou Alenou Malíkovou vymyslel Potulnou univerzitu přírody a začali jsme pořádat její každoroční semináře.

Jde ti tedy o spojení vzdělávání s prožitkovou zkušeností?

Smyslem putování, toho, čemu říkám poutnictví, je znovu začít spojovat náš vlastní život, vnější i vnitřní, s mimolidskou přírodou. Začít naši kulturu integrovat do bioregionů. Současné oddělení lidské kultury od přírody je absurdní koncept, který nám umožnil přírodu bezbřehým způsobem využívat, ale zároveň vyvolal všechny ty těžké ekologické a s nimi spojené etické problémy. Příroda je primárně náš domov, není to pouze zásobárna surovin či pouhá dočasná rekreační zóna. Jde o to znovu lidskou kulturu začlenit zpět do přírodního světa. Jak říká Thomas Berry: potřebujeme znovu objevit, jaká je naše lidská role, naše funkce v rámci širšího pozemského společenství. Z tohoto pohledu se ukazuje jako nezbytné zpochybnit základní mýty, na nichž stojí naše současná civilizace a které britský ekolog Paul Kingsnorth nazval jedovatými mýty, jež nás „ženou proti zdi“.

Kdy se uskutečnil první seminář Potulné univerzity přírody?

První seminář, Rostliny jako naši učitelé, se uskutečnil v roce 2013 u nás v Kváskovicích v Pošumaví. Další semináře pak následovaly v následujících letech: druhý o půdě a vodě na Šumavě, třetí o lese a čtvrtý o nové kosmologii v Beskydech, pátý o živosti světa a znovuoživení lidské kultury v Rychlebských horách a poslední šestý o hledání domova letos v Krušných horách. Smyslem seminářů je učit se od přírody. Chápeme přírodní svět nejen jako fyzický objekt, ale jako psychofyzickou realitu, jako subjekt, s nímž jsme schopni navázat komunikaci a učit se od něj. Jako potulná univerzita tedy putujeme různými krajinami naší republiky a v každé z nich realizujeme seminář na určité téma, spjaté s danou krajinou. Respektive vyprávíme některé z příběhů těchto krajin a zároveň se přitom snažíme artikulovat obecnější aktuální poselství, které souvisí s celkovou proměnou naší civilizace.

Jsi autorem programu Potulných univerzit?

Vymyslel jsem si tenhle koncept seminářů, které připravuji tak, jako jsem dříve vytvářel výstavy. V obsahové koncepci jsou semináře analogické výstavám, které jsem v úvodu zmínil. Už ve výstavě Divočina―příroda, duše, jazyk jsem vystupoval z té tradiční role kurátora. Přišlo mi, že jazyk výtvarného umění může vyprávět širší příběh, reflektovat širší ekologická, spirituální i světonázorová témata. Chystat takový seminář je pro mě dobrodružstvím a dělám to moc rád. Je to spojeno s poznáváním konkrétní krajiny. Je pro mě vždy náročné dobrat se nosného příběhu, konceptu semináře. Seminář má vždy jedno hlavní téma, které je rozvíjeno dalšími tématy. Do celkového vyprávění zapojuji ve výsledku značný počet aktérů―jednak z daného místa, odborníků na specifická témata, svých kolegů i zahraničních lektorů. Kombinujeme přednášky, rozhovory, výlety, putování, ale i různé zážitkové praxe, jako je tanec, meditace, poezie či naslouchání krajině. Od čtvrtého semináře v Beskydech jsme začali systematicky spolupracovat i se zahraničními lektory. Z každého semináře se snažíme také v posledních letech vydávat samostatné publikace.

Jaký je charakter vašeho spolku a do jakých sfér zasahuje?

Náš spolek je volné společenství. Jak z výše uvedeného vyplývá, snažíme se lidem nabídnout možnost prožitkového spojení s přírodou v rámci několikadenních putování a výletů a určitý typ holistického vzdělávání v ekologicko-filosoficko-etických otázkách, spojených s dnešní transformací. Zabýváme se otázkami proměny paradigmatu. V našich stanovách je uvedeno, že se staráme o ochranu přírody, ale samozřejmě to není tak, že bychom zajišťovali její fyzickou ochranu. Zajímáme se o všechno, co se s přírodou děje, a angažujeme se v rámci různých ekologických aktivit, ale meritem našeho působení je hlubinně ekologické vzdělávání. Na naše putování a semináře jezdí i někteří naši přední ekologové jako Jaromír Bláha z Hnutí DUHA, Edvard Sequens z ekologického sdružení Calla nebo Jan Piňos, dřívější mluvčí Greenpeace.

Spolupracujete také s místní komunitou?

Charakter našeho spolku je spíše rozptýlený. Naše aktivity se tolik nevztahují k místu, kde je oficiální sídlo našeho spolku. Já na Šumavě spolupracuji se spolkem Šumava domovem a založili jsme zde také vlastní KPZtku. Osobně spolupracuji s časopisem Sedmá generace, kde publikuji své texty a překlady. Ostatní členové Pilgrimu působí v dalších neziskovkách, organizacích či nakladatelstvích. Jsme díky tomu propojení s Hnutím DUHA, nakladatelstvím Alferia, Artmapou, Nadací pro půdu, s Mezinárodní konfederací pastevců, ale i s americkou platformou nové kosmologie Deep Time Network.

A co mezioborový přístup?

Mezioborový přístup mě vždycky zajímal. Skvěle o něm píše například biolog, antropolog a ekolog Gregory Bateson. My mezioborový přístup artikulujeme zvláště v rámci seminářů naší Potulné univerzity přírody, v tom, jak navzájem spolupracujeme coby lidé různých profesí a zájmů.

Jak je váš spolek udržitelný, co se týče například peněžních nebo lidských zdrojů?

Přiznám se, že o tom nijak zvlášť neuvažujeme. Jako Pilgrim nemáme žádný speciální fond ani žádný příjem. Texty, které visí na stránkách Pilgrimu, píšeme zadarmo, putování dělám také zadarmo, ceny za semináře jsou v porovnání s jinými semináři relativně nízké. Máme z loňska nějaký menší fond, z něhož vydáme publikace a můžeme uhradit honoráře zahraničních lektorů. Každý z nás se snaží žít ekologicky bez zbytečné spotřeby a plýtvání.

Jaké jsou problémy vašeho regionu a města?

Jak už jsem řekl, jako spolek nepůsobíme v jednom určitém místě, každý z členů spolku žije a působí někde jinde. Mě, který žiju v Pošumaví, přirozeně zajímá, co se zde děje, a také se k tomu vyjadřuji. Musel jsem se například zabývat kácením remízků a stromů v naší vesnici, upozorňovat na tento problém. Nicméně naše dnešní občanská identita už není omezená jen na místo, kde přímo žijeme. V dnešním propojeném světě by nás mělo zajímat nejen to, co se děje v našem bezprostředním okolí, tedy v Česku, ale i to, co se děje v kontextu Evropy, do níž patříme, včetně toho, co se děje s celou planetou, které jsme nedílnou součástí.

Měli bychom rozumět místu, v němž žijeme, ale zároveň se učit porozumět tomu, jak funguje celá naše planeta. To je výzva, kterou nám připomínají například Teilhard de Chardin, James Lovelock a Thomas Berry. V našem vzdělávání existuje v tomto směru obecně obrovský deficit. Schází nám představa, co je Země, jaká je povaha našeho pozemského prostředí, v němž žijeme, jak vlastně Země funguje a jaká je v ní naše lidská role.

Jak vnímáš jiné kulturní organizace? Jak by měly změnit svoje fungování v době environmentální krize?

Myslím si, že jsem to právě naznačil. Spolu s Berrym se domnívám, že chceme-li naši civilizaci zachovat a zajistit jí rozkvět i v dalších staletích, pak zásadní podmínkou bude reformulovat chápání našich institucí, včetně vzdělávání, ekonomiky i náboženství. Naše instituce jsou založeny na myšlence, že prvotní jsme my lidé a Země a veškerá příroda je druhotná. Že celá Země je tu pro nás, že je to supermarket pro naše neomezené potřeby. Ale je to přesně obráceně: prvotní byla, je a vždy bude Země, z jejíž obrovské kreativity jsme se všichni zrodili. Dnes tento příběh našeho původu začínáme znovu objevovat. Dosud bylo účelem našeho vzdělávání, včetně ekonomiky, lékařství či práva, naučit se fungovat v rámci průmyslově-obchodní společnosti. Chceme-li ale dospět k životaschopné budoucnosti, musíme se naučit znovu si uvědomit prvotnost přírodního světa ve spojitosti se všemi našimi aktivitami.

Máte zformulovaný nějaký etický kodex fungování vaší organizace s ohledem na otázky genderu nebo klimatické krize?

Ne, nemáme.

Jak se u vás projevilo období probíhající koronakrize?

V Pilgrimu se to nijak neprojevilo. Mně osobně se líbilo, když zpočátku přestala létat letadla a nebe se vyčistilo a svět se krásně zklidnil. My u nás na vesnici žijeme vlastně v dobrovolném trvalém lockdownu, takže žádný řízený lockdown navíc nepotřebujeme. Čím dál víc teď vnímám jako vážné až tragické to rozdělení společnosti, k němuž během koronakrize došlo. Z toho vznikne nepochybně velký problém do budoucna pro nás pro všechny.