Kartografie (Eko)systémů: Black Edition

Jaký je charakter vaší práce v Kině Varšava, zasahujete kromě kulturní a umělecké oblasti také do jiných, například environmentální, sociální, politické, do sféry občanského aktivismu a podobně?

Jsme především kino. Nedá se říci, že bychom se těmito tématy nezabývali, ale asi ne tak úplně přímo, většinou jsou navázané na daný konkrétní program kina. Rádi také poskytujeme prostor lokálním spolkům, které se zmíněnými tématy zabývají. Máme zde často přednášky alternativních proudů, ať už sociálních nebo sociokulturních. Jako příklad bych uvedl Noc venku, ta se zde koná na podporu lidí bez domova, kteří spí tady u nás v sále kina, nebo také děláme akce na podporu dětí z dětských domovů. Jde tedy i o program pro okrajovější část naší společnosti, která nemá mnoho příležitostí se zapojit do veřejného dění.

Spolupracujete s místní komunitou, jakým způsobem se vám daří zapojit místní aktéry?

Kino Varšava a lidé kolem něj jsou důležitou součástí místního kulturního podhoubí. Jak už jsem zmínil, rádi poskytujeme naše prostory pro další aktivity přesahující rámec kina. Snažíme se vystupovat i navenek, například skrze naši pouliční Galerii Ahoj Nazdar Čau. Ta tedy není naše, ale zadarmo ji poskytujeme, takže ostatním opět dáváme prostor a oni tam organizují své akce. Kultivace veřejného prostoru obecně a o to více v přilehlém okolí je také téma, které je pro nás zajímavé. Například často využíváme ne příliš městem opečovávaný parčík naproti kinu k pořádání venkovních kulturních akcí.

Se kterými dalšími spolky či jednotlivci ve vašem místě působení, případně regionu, spolupracujete?

Těch aktivních lidí či spolků tu není až tak mnoho, možná i proto spolu všichni čile spolupracujeme, rozhodně se jedná o Zauhlovačku, KultiVar nebo třeba o Martina Fryče z místního knihkupectví. A díky tomu, že Kino Varšava je v Liberci, tak jsme samozřejmě aktivní v příhraniční a přeshraniční spolupráci, jako příklad mohu uvést naši navázanou spolupráci se sociokulturním centrem Hillersche Villa v Žitavě či Kulturfabrik MEDA v Mittelherwigsdorfu.

Jaký je dosah vašich aktivit, je pro vás dostatečný, nebo usilujete o širší záběr?

Vzhledem k tomu, že jsme kino, tak to souvisí s plánem dalšího rozvoje, a to především kvalitativním, ale stále na poli aktivit kina. Rádi bychom digitalizovali, zakoupili technologii, aby se naše kino stalo, nechci říct mainstreamovějším, ale teď jsme zkrátka třeba v návaznosti na pandemickou krizi narazili na problém, že nás vlastně stát jako kino nebere, a tudíž nám nedal při uzavření kin podporu. Zavřel nás na víc než půl roku a nedal nám ani korunu. Je problematické, když vás státní aparát nemá kam zařadit, a tak vás také v podstatě nepovažuje za partnera. Do budoucna se tedy chceme zaměřit na digitalizaci, tím rozšířit svůj repertoár, oslovit širší publikum, ale zároveň nesnížit nároky na kvalitu.

Jaké jsou formy místní podpory, kterou získáváte nebo o kterou usilujete, pomohla by vám širší podpora a jakého druhu?

Jednou z páteří našeho fungování je podpora místních lidí. Myslím, že za minulé covidové krize bychom tady bez nich již pravděpodobně nebyli. Poslali nám jako podporu na účet neuvěřitelných čtyři sta tisíc, to je důvod, proč stále zařízení funguje. I mimo dobu pandemie je kino hojně podporováno lokálními patrioty, kteří přispívají na rekonstrukci budovy. Místní komunita je tedy určitě zcela zásadní a právě ta byla od počátku motorem našeho jednání. Časem se nám také podařilo získat podporu města. V posledních dvou letech dostáváme provozní grant, toho si vážíme, je to tady totiž relativně exkluzivní věc. O to více, když víme, že mnoho lidí bylo ze začátku proti tomu podporovat nějaký spolek. Nicméně i tak je ta finanční podpora groteskně malá oproti jiným městům, ale zaplať pánbůh za ni. Souhrnně tedy žádáme na městě, na kraji máme svoji vlastní grantovou činnost. V poslední době se nám podařilo získat granty z Česko-německého fondu budoucnosti, ten se zaměřuje na podporu přeshraniční spolupráce, a jejich podpora je pro naše fungování taky velmi zásadní. Jednou z dlouho otevřených a palčivých otázek je to, že jsme zde jako spolek v nájmu. Již jsme požádali Město Liberec, aby nám kino darovalo, což je logické, když jsme do něj investovali několik milionů korun, jednak ve spoustě hodin práce a samozřejmě ve zhodnocení budovy, ale definitivní řešení je stále v nedohlednu.

Jaké jsou podle vás zásadní problémy Liberce, co by bylo potřeba změnit?

Je to určitě zákon o rozpočtovém určení daní, ten by konečně zajistil, že by Liberec měl adekvátní příjmy dle své velikosti. Jinak je město Liberec v poměrně zdevastované finanční situaci, ještě teď po časech pandemie si to vůbec nedovedu představit, občas mě přepadá taková představa, že se určitě musí rozpadnout. Nota bene je zde již dlouholetý problém, že je město zadlužené stavbou arény, jež se realizovala v devadesátých letech a město nemělo v jedné chvíli ani na úroky ze splátek. Ze svého pohledu bych řekl, že město Liberec na tom není dobře v porovnání s městy jako třeba Plzeň, Hradec Králové či Pardubice, to se asi nedá srovnat. A toto tvrzení se samozřejmě vztahuje i na možnosti podpory kulturních spolků. Ale věřím, že se zde blýská na lepší časy, momentálně město zpracovává strategii na kandidaturu na Evropské hlavní město kultury 2028, tak uvidíme, co tato iniciativa kulturnímu odvětví v Liberci přinese.

Jaká je zdejší kulturní infrastruktura, je dostatečná?

Řekl bych, že za posledních pár let se situace v mnohém zlepšila a úroveň jde nahoru, hlavně díky spontánně vznikajícím aktivitám. Je tu spoustu skvělých iniciativ a skvělých lidí, kteří by měli být zapojeni do kulturního dění, protože jejich práce a odhodlání jsou k nezaplacení.

Jaký je u vás poměr dobrovolnické a placené práce?

Prvních sedm let, asi do roku 2019, jsme fungovali čistě na dobrovolnické bázi. To samozřejmě nevyhnutelně směřovalo k našemu personálnímu vyhoření, což se také mnohým z nás stalo. Postupem času nám kino sebralo všechen náš volný čas, naštěstí nás ve správnou chvíli nakopla provozní dotace od města. Když mluvím o dobrovolnictví, samozřejmě nemyslím zaměstnance kavárny, ti peníze musí dostat. Ale vedení, které se o vše stará a žene celý projekt kupředu, do toho dávalo naopak všechno, i své prostředky. Nyní se to snažíme nastavit tak, aby to bylo udržitelné, člověk prostě musí za svoji práci brát nějaké peníze, už z toho důvodu, aby se nevyčerpal. Všichni tady necháváme svoji duši i ruce a odezva je někdy i rozpačitá. Myslím, že těžko si někdo dovede představit, co to všechno obnáší, je to takový hlavní pracovní poměr, ale vlastně skoro bez peněz.

Jaký je vývoj vaší organizace od jejího založení do dnešních dnů a jaký je ideální vývoj do budoucna?

Jak už jsem zmínil, je tu otázka vlastnictví budovy kina. Ale to by přineslo i spoustu nových starostí, protože mít objekt zchátralého kina na starost není žádný med, ale je to jedna z cest, minimálně z hlediska investic. Prostě když se o něco ze srdce staráte deset let, tak chcete, aby to mělo nějaké pokračování a aby to neuvízlo na nějakém mrtvém bodě. Rád bych se vydal nějakou dlouhodobě udržitelnější cestou, pomohl by nám nějaký stabilnější tým a stálí zaměstnanci, překážkou je samozřejmě nedostatek financí.

Jak vnímáte způsob fungování kulturních organizací v době environmentální krize, měly by se nějakým způsobem proměnit, usilujete o to?

Environmentální krize je pro mě obecné téma, na naši organizaci to moc vliv nemá, až na dramaturgii, kdy se tady objevují přednášky s environmentální tematikou.

Věříte v potenciál umění a kulturních aktivit zlepšovat životní podmínky v místě působení?

Určitě věřím, jinak bych to nedělal. Město nejsou domy a ulice, ale život, který mezi nimi probíhá. Bez těchto spolků a dalších organizací město žít nebude. Bylo by krásné mít pochopení od politické moci, mělo by být nastavené tak, že poskytuje alespoň částečnou podporu kulturním aktivitám, aby je uznalo jako veřejnou službu, tak jako se to dělá s divadlem a s MHD. Není jiná cesta.

Máte nějaký vnitřní kodex fungování, byť třeba i (dosud) neverbalizovaný, s ohledem na stav klimatické nouze, genderové otázky, spolupráci s problematickými subjekty, otázky financování, spravedlivých odměn za práci a podobně?

Máme stanovy, těch se držíme, a pak máme kodex pro zaměstnance, co mají dělat, ale to asi není to, o čem se bavíme. Samozřejmě, občas se objeví nabídky, o kterých je potřeba přemýšlet. Například nedávno se objevila nabídka finančního daru od liberecké teplárny, která mezi Liberečany budí někdy kontroverze. I když se to někomu zdánlivě může jevit jako ožehavé téma, nakonec jsme jejich podporu zhodnotili jako naprosto transparentní dar, se kterým nebyly spojené žádné ústupky. Občas je potřeba se zamyslet, s kým spolupráci navázat nebo nenavázat. Spolek a jeho činnost je apolitického charakteru a toho se snažíme držet.

Jak proměnila izolace v důsledku koronaviru váš způsob fungování, jak se vám daří udržet aktivity, došlo k zásadní nebo dílčí proměně vašeho způsobu práce?

Asi bych začal pozitivně, že nám to poskytlo čas. Udrželi jsme se jen díky těm soukromým darům, o kterých jsem mluvil, a grantům, které se nám podařilo získat. Co se týče fungování, nasměrovali jsme se na digitalizaci a širší nabídku veřejných služeb. Není to jenom o divácké návštěvnosti, ale přece jenom to o něčem vypovídá. Pokud chcete větší podporu, tak musíte zajistit větší záběr a najít rozumnou rovnováhu.