Kartografie (Eko)systémů: Black Edition

Jakou má V centru právní formu?

Festival pořádají tři instituce. Za českou stranu je to od počátku zapsaný spolek Světakraj, který měl v průběhu let další partnery, například Mikroregion Javornicko nebo v posledních třech letech Městská kulturní zařízení Jeseník s podporou města Jeseník. Za německou stranu je to nezisková organizace Pilotraum01.

Kdo přišel s nápadem na festival a jak vypadaly první ročníky? Předcházely festivalu ještě nějaké jiné akce?

S nápadem založit festival přišla německá kurátorka Serafine Lindemann, která žije v Mnichově, ale její rodina pochází z Jesenicka. Konkrétně z vesničky Velké Kunětice. S paní Lindemann mě seznámil spisovatel Jaroslav Rudiš, protože znal mé aktivity v regionu―pořádání kulturních akcí a výstav―a měl dojem, že to do sebe zapadá jako puzzle. A měl pravdu.

Co je hlavním záměrem festivalu?

Asi nejzákladnější východisko je fakt, že žijeme v oblasti Sudet a snažili jsme se navázat na kulturní dědictví, které tady je, ale je zapomenuté. Chtěli jsme se kouknout na to, kde žijeme, co se tu děje a odehrálo v minulosti, a navázat na to nějakým současným způsobem tak, aby to dávalo smysl a zároveň posilovalo česko-německé vztahy.

Co se kromě festivalu v současnosti kolem V centru děje?

V průběhu roku probíhá pouze network a obhlídka míst. Serafine Lindemann jezdí na Jesenicko a do České republiky, společně navštěvujeme výstavy a umělce, na Jesenicku vybíráme vhodná místa pro festival, protože každý ročník se koná na jiném místě―tato kočovnost je samotnou podstatou festivalu. Posvítit si na nějaké zapomenuté, ale dříve něčím významné místo. Já naopak navštěvuji Mnichov a společně vybíráme zase zahraniční hosty a umělce.

Jak vybíráte umělce a program pro vaše aktivity?

Kritériem je, aby daný umělec dokázal citlivě reagovat na místo konání festivalu. Často jsou tedy díla site-specific nebo umělci spolupracují s místní komunitou.

Věnujete se organizaci na denní bázi? Jak často a jaké programy pořádáte pro veřejnost?

Letos poprvé jsme festival rozšířily na celý měsíc. Tedy jeho hlavní obsah byl realizován jeden víkend v červenci, ale po zbytek měsíce bylo možné navštívit jednu jeho část: Galerii pod širým nebem; užívat po celém městě koloběžky, které vznikly během workshopu; lidé mohli zavítat na Noc literatury a umění, která se z části konala zde, nebo jsme měli připravené průvodce a pracovní listy a tvořivá zastavení pro rodiny s dětmi.

Do jaké oblasti kromě kulturní a umělecké vaše práce zasahuje, například environmentální, sociální, politická, občanský aktivismus, správa veřejného prostoru a podobně?

Kulturu nevnímáme jako oddělenou od svého sociálního ani ekologického prostředí a témat. Festival svým jedinečným způsobem reflektuje historické i současné soužití Čechů a Němců. Zároveň vnímáme okolní prostředí a našimi přednášejícími či průvodci jsou například i archeolog nebo botanik, kteří umožní, aby návštěvníci viděli město a okolní prostředí jinýma očima. Na druhou stranu se držíme mimo politické struktury. Tedy nechceme, aby byl náš festival politizován a v jakémkoliv smyslu politiky zneužíván k propagandě toho či onoho systému. Záleží nám na tom, aby se znovu rozvíjela vzájemně obohacující spolupráce a vznikala nová přátelství i profesní vztahy překračující národnost i konkrétní dobové nálady.

Spolupracujete s místní komunitou. Jakým způsobem se vám daří zapojit místní aktéry, stávají se účastníky nebo spolutvůrci festivalu?

Místní se zapojují buďto na bázi dobrovolnické spolupráce na přípravě festivalu, nebo se stávají spolutvůrci a vystupujícími. V tomto ohledu se na komunitní projekty nejvíce specializuje německý umělec Frank Sauer, který vždy vyhledá konkrétní zapomenutý příběh, který se na Jesenicku či v Rychlebských horách odehrál, a přizve ke spolupráci například dětský sbor, amatérský divadelní soubor, pamětníky a místní odborníky třeba z archivu.

Jaký je váš dosah, je pro vás dostatečný nebo usilujete o širší záběr?

Dokud nepřišel zásah v podobě covidu, tak se nám dařilo každoročně návštěvnost akce zvyšovat a šířit o ní povědomí za hranice regionu. Nyní jsme byli nuceni vše minimalizovat, ale těšíme se na další ročníky, které snad již nezasáhne další omezení. Naším cílem je, aby byl festival V centru / Im Zentrum celorepublikově známou akcí, která si přitáhne svého náročnějšího diváka. Zároveň myslíme i na místní obyvatele a také třeba na rodiny s dětmi, ale i na vzdělávací akce pro školy.

Spolupracujete s dalšími organizacemi v regionu nebo v blízkém okolí?

Ano, spolupracujeme. Považujeme to za nutné i velmi přínosné. Zmíněna byla Městská kulturní zařízení a město Jeseník, které je nyní nositelem značky za českou stranu. Ale dále můžeme jmenovat Vlastivědné muzeum Jesenicka, Tančírnu v Račím údolí nebo Státní okresní archiv v Jeseníku.

Jaké jsou formy místní podpory, kterou získáváte nebo o kterou usilujete, jedná se o místní samosprávu, lokální granty, podporu jednotlivců, sponzorství a podobně?

Využíváme všechny výše jmenované zdroje. Také nás od počátku podporuje Česko-německý fond budoucnosti, nově české Ministerstvo kultury a zahraniční partneři.

Jaký je při organizaci festivalu poměr dobrovolnické práce a placené práce?

V průběhu šesti let jsme se přelili z toho, že většina práce byla dobrovolnická, do pozice, že většina práce je zaplacená. Na počátku jsme byli asi u čísla dvacet procent placené na osmdesát procent dobrovolnické a nyní je to cca deset procent dobrovolničení na devadesát procent placené práce.

Jaké kanály nejčastěji používáte k propagaci své činnosti na veřejnosti a jak si myslíte, že jsou úspěšné?

Využíváme převážně sociální média a web. Zveme regionální i celorepubliková média. Máme velmi dobrý ohlas i v německých médiích.

Na koho festival cílí a kdo jsou jeho návštěvníci?

Primárně cílí na náročnějšího diváka, který má rád kulturu a nebojí se, že by nad ní musel přemýšlet. Naopak to vítá. Zároveň se to snažíme zprostředkovat co nejširšímu publiku a k tomu využíváme třeba návazné vzdělávací programy pro rodinu a děti.

Co festival přináší do místní komunity Jeseníku?

Myslím, že přináší vzruch v pozitivních i negativních konotacích. Přinášíme kolikrát svěží pohled na místa, která lidé znají, ale běžně je nevnímají. Sklízíme pak od nich reakce, ty pozitivní i negativní, a to už umožňuje dialog.

Jaké jsou podle vás zásadní problémy Jesenicka a Jeseníku, co by bylo potřeba změnit?

Jesenicko je těžce dopravně dostupné. Na to navazuje nižší mobilita za prací, potažmo za kulturou. Tato odříznutost podporuje velký komunitní a spolkový život. Na druhou stranu ho svým způsobem konzervuje a těžko se otevírá novým vlivům z vnějšku. Po vyhnání německy mluvícího obyvatelstva po druhé světové válce se také už nikdy nepodařilo region plně dosídlit. Tedy na kulturních akcích není tak vysoká návštěvnost, jakou bychom mohli dosáhnout v zalidněnějším a kulturně náročnějším regionu. Kromě toho je pro Jesenicko velké téma i změna klimatu. V minulých letech pociťována především v nestabilitě některých vodních zdrojů a následně v důsledku sucha a tepla nevídaná kůrovcová kalamita.

Jak a nakolik se v místní komunitě setkáváte s tabuizací vysídlování Sudet? A jak se toto téma prolíná do programu festivalu?

Bohužel je to stále ožehavé téma a některých lidí se dotýká. Proto když připravujeme nějaký grant, hodně se zabýváme tím, jak to vyzní, aby to nevypadalo, že jsme politické hnutí.

Historie se dotýkáme nepřímo, ale je to pro nás cenné a zásadní východisko přemýšlení. Nemůžeme být ignoranti a tvářit se, že tento region žádnou historii nemá. Vyloženě téma vysídlení jsme nereflektovali nikdy, vždycky se to týká spíš nějakého místa nebo výrazné osobnosti, jejíž osud zkoumáme. Přijde nám, že ohlížení do minulosti někdy mezi místními vyvolává rozhořčení a na intelektuály zase může působit pateticky. Pro mě bylo překvapivé, jak moc složitý terén to stále je.

Spolupracujete i s Polskem?

Zatím ne. Zatím jsme nenašli klíč, podle kterého spojit místa tady na Jesenicku s Poláky, kteří sem byli po válce dostěhováni stejně jako Češi.

Vztahujete se programově či ideově k ekologii?

Ano, je to oblast mého profesního zájmu. Přesah do ekologie se nabízí z několika důvodů. Jednak zasazení do krajiny Jeseníků, jednak dělat současné umění a nereagovat na současné výzvy a problémy světa je pro mě nepředstavitelné. Umění je vždy součástí své společnosti a může pomoci vidět věci v nové perspektivě. Podle toho vybíráme umělce, kteří se tím už zabývají nebo se toho dotýkají. Jde nám o to, aby lidé vnímali krajinu v kontextu proměn.

Jaký je ideální vývoj do budoucna?

Postupně se snažíme profesionalizovat při přípravě i výstupech. Přejeme si do budoucna finanční stabilitu.