Kartografie (Eko)systémů: Black Edition

Co je důležité pro spolek Offcity, zasahuje vaše práce kromě kulturní a umělecké i do jiných oblastí?

Fungování v kulturním a uměleckém kontextu samozřejmě úzce souvisí se vztahováním se k architektuře a veřejnému prostoru. Důležité pro nás je také hledisko sociálního rozměru, komunitnost a také určitá hladina aktivismu a kulturní politiky. Spíše však ve smyslu otevírání diskuze, než bytí strůjcem nějaké politiky.

Spolupracujete s místní komunitou, jakým způsobem se vám daří zapojit místní aktéry, stávají se účastníky nebo spolutvůrci vašich akcí?

Práce s komunitou je určitě důležitá, řekla bych vlastně klíčová. Primárním cílem, proč jsme se do společných aktivit začali pouštět, je vlastně edukace. Každý z nás v Offcity kolektivu nahlíží na veřejný prostor z jiné pozice: architekta, umělce, teoretika a tak dál. Motivací ke vzniku a společnému fungování se staly různé zkušenosti s nepochopením, proto se pro nás stalo stěžejní právě ono vzdělávání, respektive osvěta. Z toho pak vzešly další vrstvy společné práce a jejich propojování s jinými, umělečtějšími a aktivističtějšími přístupy.

Zapojování místních aktérů se snad daří, ale nutno říci, že nejde o masy. To si ale myslím, že ke způsobu naší práce vlastně sedí. Důležité pro nás je budování společného vztahu, který je založený na důvěrné spolupráci. Nepracujeme s anonymizovanými davy. Samozřejmě jsme začínali v kolektivu známých, pak známých známých, pak se na to logicky začala nabalovat i další veřejnost.

Kolik lidí je v současnosti v Offcity aktivních a jak často se scházíte?

Aktuálně jde o takových pět šest osob. Nutno ale říci, že často pracujeme v určitých „buňkách“ po dvou třech, závisí to hodně na konkrétním tématu a také časových možnostech všech―kdo, kdy a jak má zájem a kapacitu se zapojit. V buňkách se pak scházíme, jak je potřeba. Společný kontakt udržujeme průběžně a máme milou tradici: vždy začátkem roku jezdíme na několikadenní výlet, kdy hodně diskutujeme, přemýšlíme, vymýšlíme, což nám v mnohém vydefinuje kostru právě započatého roku. Někdy mají tyto společné výletní diskuse strukturovanější plánovací formát, jindy jde o volnější podobu. Ve společném fungování mi přijde velmi důležité sledovat rytmus a potřeby nejen okolí, s nímž (a pro které) pracujeme, ale i nás jako tvůrčího kolektivu. Ač určitá rutina práce není ke škodě, myslím, že v našem případě by „unifikace“ fungování byla brzy krokem k vyhoření.

Dokázali byste charakterizovat aktéry kulturního života ve vašem místě působení, tedy v Pardubicích, případně v širším regionu, se kterými spolupracujete?

Mně přijde, že hledání spolupracovníků je na denním pořádku a vzájemné prolínání je vlastně normální součást toho všeho. Ze začátku jsme spolupracovali se spolkem Město na kole nebo Terra Madoda. Dnes to není tak intenzivní, ale to je součástí procesu―vychází to z potřeb, konkrétní situace, projektu. Dále pak dlouhodobě spolupracujeme s Divadlem 29 nebo GAMPou, což je nejspíše dané mojí osobou, která tyhle subjekty propojuje. Dále je to spíše případ od případu, záleží, jakému tématu se chceme věnovat.

Jaký je dosah vašich aktivit, je pro vás dostatečný, nebo usilujete o širší záběr?

Nechtěla bych to kvantifikovat, jsou to jenom čísla, která dle mého názoru nemají hlavní vypovídající hodnotu. Jsou aktivity, které mají smysl, i když se dotknou jen jedné osoby a nějakým způsobem ji obohatí či pozmění způsob nahlížení na věci. Důležité pro nás je, že věci děláme, protože chceme a baví nás to, a ne protože musíme. Všichni máme vlastní práci, která nás živí a která je našim společným aktivitám pod hlavičkou Offcity blízká, vždycky se zmobilizujeme, pokud vyvstane nějaké aktuální palčivé téma.

Je pro vás důležitý mezioborový přístup? Snažíte se skrze své aktivity propojovat různé obory a přístupy k tématu?

Určitě. To je to v mnoha ohledech důležitý aspekt, nevnímat odděleně, ale vlastně prorostle a hledat nové přesahy. To je pro mě osobně velmi zábavná a vzrušující věc.

Jakým způsobem zajišťuje dlouhodobou udržitelnost svých aktivit?

Důležitá je energie, kterou do toho člověk vkládá. Ta se prostřednictvím zúčastněných a okolní komunity vrací. Dalším faktorem je pak určitě financování―díky grantům, o které žádáme, můžeme umělcům a dalším spolupracovníkům nabídnout podporu, kterou považujeme za důležitou, nejen osobní, ale také tu finanční.

Jaké jsou formy místní podpory, kterou získáváte, o kterou usilujete (místní samosprávy, lokální granty, podpora jednotlivců, sponzorství apod.), pomohla by vám širší podpora a jakého druhu?

Myslím si, že je nasnadě podpora finanční. V kontextu menších měst je pardubický grantový program na podporu kultury vlastně fajn a poměrně transparentní, i když vždycky je samozřejmě co zlepšovat. V mnohém je ale ještě důležitější podpora nefinanční―vzájemná podpora mezi spolky, platformami i ze strany úřadů. Budování těchto vztahů a vzájemné důvěry je dlouhodobý, vlastně nikdy nekončící proces.

Získáváte podporu též mimo region? Získáváte mezinárodní podporu, případně chystáte se o ni zažádat?

Poměrně pravidelně se nám daří získávat finanční podporu od Ministerstva kultury. Letos jsme zde však nežádali, domluvili jsme se, že budeme mít takový lehčí rok, protože se chceme vyhnout nutnosti něco produkovat jenom pro samotné produkování. Na letošní program rezidenčních pobytů nám stačí podpora od města. Finanční podpora od soukromníků je u nás prozatím velkou otázkou, průběžně diskutujeme, od koho případné finanční prostředky přijímat a od koho nikoli.

Jaké jsou podle vás zásadní problémy Pardubic a širšího regionu, co by bylo potřeba změnit?

Já jsem takový optimista, takže když jsem v diskuzi s někým jiným, ostatní často vidí více temných stránek. Hodně věcí je spjatých s politikou, ale myslím, že ve své podstatě jsme na tom tady dobře. Samozřejmě ale existují věci, které má smysl zlepšovat a měnit zajeté pořádky, je stále na čem stavět.

Jaká je kulturní infrastruktura v místě vašeho působení, je dostatečná?

Je tu dost různých organizací kulturního a uměleckého zaměření, existuje zde také zajímavá hudební scéna, ale co si myslím, že zde chybí, je zázemí pro ně. Ateliéry nebo zkušebny. Toto téma je myslím pořád nějak na stole. To by bylo skvělé řešit.

Jaký je poměr dobrovolnické práce a placené práce ve vašem projektu?

Někdy je dobrovolnická ze sta procent, někdy se člověk dostane na padesát, což umožňuje výše již zmiňovaných grantů. Jako spolek žádné vlastní příjmy z vedlejší činnosti nemáme, čili jsme v tomto skutečně odkázáni na granty, dary a dobrovolnictví.

Jaký je vývoj vaší organizace od jejího založení do dnešních dnů a jaký je ideální vývoj do budoucna?

Na začátku jsme byli do jisté míry takovým křiklounem. Tak nás vnímalo město, úředníci, politici. To se do velké míry změnilo. Dnes vystupujeme spíše jako partner v diskusi nebo jako hlídací pes. Ve smyslu aktivit je naším cílem do budoucna určitě prohlubování vícevrstevnatosti naší práce a podpora ostatních, například začínajících projektů, to je pro nás klíčové. Současně si myslím, že je důležité si uvědomovat i svou potenciální konečnost, to totiž dodává jistou svobodu. I budoucnost s neexistováním Offcity je vlastně v pořádku.

Můžete zmínit konkrétní způsob podpory začínajících projektů, jakým způsobem byste ze své role zkušeného organizátora poradila začínající organizaci, na co si dát pozor, čeho se vyvarovat?

Konkrétní způsob podpory je hodně individuální záležitost, vždy vychází ze specifické situace a potřeb. Obecně se dá ale říci, že mnohým nejvíce pomůže nasměrování, na koho se v čem obrátit ve smyslu různých povolení, záborů, ohlášek, které jsou v práci s veřejným prostorem potřebné. Na řadě míst v České republice nyní vznikají pozice koordinátorů občanských aktivit, kteří mají být ve spletitosti úřadů pro organizátory průvodcem a pomocníkem. To je skvělé, ale stále to není pravidlem. V loňském roce jsem se jako mentorka zapojila do projektu „Troufni si“ Skautského institutu v Praze, jehož cílem je právě podpora mladých aktivních lidí v organizaci něčeho komunitně prospěšného. Mě si jako mentorku vybrala dvojice mladých gymnazistek z Příbrami, které si daly za cíl ve svém městě uskutečnit studentský umělecký festival. V průběhu několika měsíců jsme postupně diskutovaly jejich plány a řešily různé praktické otázky. Slečny byly skvělé a jejich tým, který jsem postupně také poznala, jakbysmet. Jak veškerou organizaci zvládly, bylo obdivuhodné. Vzpomínám si, jak pro nás s Offcity byla před lety velmi důležitá mentorská podpora, kterou jsme jako nefinanční grant získali od Nadace Via. Šlo o obdobný formát programu a možnost konzultací s profesionály nás hrozně moc v další činnosti posunula. V tom vidím také klíč naší podpory směrem k ostatním.

Jak vnímáte způsob fungování kulturních organizací v době environmentální krize, měly by se nějakým způsobem proměnit, usilujete o to?

V organismu našeho fungování to sice není hlavním tématem, ale prolíná se to s řadou věcí. V minulosti jsme se například věnovali tématu vody, půdy, snažíme se fungovat mezioborově, spolupracovat nejen s umělci a architekty, ale také s vědci a odborníky. Uvažování o environmentu je v mnohém samozřejmost, kterou si člověk už ani v prvním sledu neuvědomuje.

Věříte v potenciál umění a kulturních aktivit zlepšovat životní podmínky v místě působení?

Zajisté!

Jakým způsobem toho kulturní aktivity dosahují, myslíte, že by se to dalo popsat?

Veřejný prostor je spoluutvářen různými sociálními interakcemi, bez nich by byl jen prázdnou hmotou. Umění a kultura je jednou z takových interakcí, která v sobě navíc nese potenciál klást důležité otázky, zpochybňovat a nahlodávat zažité pořádky, které mohou být přeci jen trochu nahnilé. V tom vidím největší sílu.

Pracujete se všemi věkovými skupinami, zapojujete důchodce, děti?

Ano, dá se říci, že fungujeme napříč věkovými skupinami, ač jsme například i uskutečňovali formáty zaměřené především na děti.

Máte nějaký vnitřní kodex fungování, byť třeba i (dosud) neverbalizovaný, s ohledem na stav klimatické nouze, genderové otázky, spolupráci s problematickými subjekty, otázky financování, spravedlivých odměn za práci a podobně?

O financování jsem už částečně mluvila. Vždy zvažujeme, od koho finanční podporu přijímat―proč ano a proč ne. Uvědomujeme si, že finance z vnějšku nám umožňují ohodnocovat práci těch, které do našich projektů zveme. A to je důležité. Na druhou stranu je pro nás transparentnost a etika zdrojů, s nimiž pracujeme, klíčová. Fungovat se snažíme v nehierarchické struktuře, kde je pro nás důležitá společně sdílená myšlenka, sdílený cíl. Ne vždy všichni dělají všechno, ale snažíme se průběžně informovat, dávat si vědět, setkávat se a také si samozřejmě důvěřovat. Jak jsem již říkala v případě environmentu: klimatické nebo genderové otázky sice nejsou primárním východiskem našeho uvažování, ale zajisté jím pak (kde to dává smysl) prorůstají.

Jak proměnila izolace v důsledku koronaviru váš způsob fungování, jak se vám daří udržet své aktivity, došlo k zásadní nebo dílčí proměně vašeho způsobu práce?

V první i druhé pandemické vlně jsme své záměry situaci uzpůsobili a jsme rádi, že změnu programových plánů pochopili také naši donátoři, od kterých jsme čerpali finanční podporu. Z rezidenčních pobytů, které byly pro nás do té doby založené na fyzické zkušenosti a práci s místem, se na čas staly online rezidence. Tento distanční způsob byl cennou zkušeností, s níž určitě chceme do budoucna pracovat. Rádi bychom toto období nějak zreflektovali, ale na to je myslím ještě brzy. Chce to trochu nadhled.