Kartografie (Eko)systémů: Black Edition

Jaký je charakter Galerie Luxfer, do jaké oblasti kromě kulturní a umělecké vaše práce zasahuje, máte přesahy například do environmentální, sociální, politické oblasti, případně do veřejného prostoru?

LR: Souhrnně nás zajímá současné umění, otázky spojené s ním, a samozřejmě přesahy, které padly v otázce, jsou zahrnuty v jakékoliv formě zabývající se uměním. Bez toho se to nedá dělat. Zabývat se aktualitami a nejprogresivnějším současným uměním je vždycky spjaté s přesahy, ať do environmentální problematiky, politického aktivismu či městského prostředí. Ovšem naši galerii nejde označit tak, že my sami bychom se na to nějak programově soustředili nebo byli hlavními aktéry, ale zároveň je nutné říct, že jsme obecně zvyklí na tyto otázky reagovat, protože je to součástí agendy galerie současného umění a témat, která se snažíme šířit.

KŠ: Dále je pro nás důležitým bodem edukační činnost. Považujeme za klíčové vzdělávat v umění, ať se jedná o učitele na základních uměleckých školách, či další lidi působící v místních kulturních institucích.

Spolupracujete s místní komunitou, patří mezi účastníky vašich akcí nebo ji zapojujete i jinak?

KŠ: Myslím, že za těch více než deset let se nám podařilo vytvořit okruh pravidelných návštěvníků a účastníků výstav i doprovodných akcí. Jsou to většinou místní lidi, u kterých jsme si časem získali důvěru. Zásadní bylo vydržet a nenechat se odradit počáteční nedůvěrou.

LR: Nyní se to snažíme dělat tak, abychom tu důvěru neztratili. Divák musí věřit, že to, co děláme a co přinášíme, děláme na vážno a že my sami věříme, že to má smysl. Ona vždycky ta první setkání se současným uměním mohou vzbuzovat úsměv a občas to přivodí až takový pocit zděšení, zda si z člověka někdo nedělá „dobrý den“. Ale naštěstí se nám tento moment podařilo po několika letech zlomit. Lidé pochopili, že jde opravdu o seriózní druh přemýšlení, a to má za důsledek, že se postupně vytrácí odtažitost a nedůvěra. Troufám si říct, že nyní se již nejedná pouze o důvěru v nás, ale že někteří dokážou kulturu i unést sami v sobě.

RR: Ještě bych rád dodal, že za naši dlouhou dobu působení tady jsme se posunuli od formátu pouze vystavovat, děláme rezidence, plenéry, přednášky a také rádi dáváme příležitost umělcům vytvořit něco přímo tady, což je pro naše publikum další způsob prohloubení pouta mezi nimi a uměním.

Dokázali byste charakterizovat aktéry kulturního života v České Skalici, případně v širším regionu, se kterými spolupracujete nebo byste chtěli?

LR: Myslím, že v nedávné době došlo k boomu šíření umění mezi regiony, a tak už dávno nejsme sami. Můžeme mluvit o iniciativě ze strany města a i mnoha iniciativách soukromých. Oblast s bohatou kulturní aktivitou je Broumovsko a projekty kolem Broumovského kláštera, dále třeba Galerie UFFO v Trutnově, která má také dobrý zvuk. V obou případech se jedná o oblasti původních Sudet a už i tam je ta situace příznivá.

KŠ: A pak určitě větší instituce, jako GAMPA v Pardubicích a Galerie moderního umění v Hradci Králové.

Jaký je dosah vašich aktivit, vnímáte jej jako dostatečný?

LR: Samozřejmě vždycky je tu otázka otevření se širší veřejnosti, která často přichází na přetřes s nějakým finančním darem. My odpovídáme tak, že se otevíráme širší veřejnosti tím, že prezentujeme především současné umění a snažíme se ho neprezentovat arogantně a dbát na překládací mechanismus, například ve formě trpělivě připravených přednášek či improvizovaných rozhovorů při vernisážích, které boří piedestaly umělců a sbližují je s diváky. Ale pozor, ono není důležité vybudovat si důvěru jen divácké komunity, je důležité myslet i na důvěru komunity umělecké, bez níž je nemožné udržet si vysoký umělecký standard. A to si myslíme, že se nám doposud povedlo, že Galerie Luxfer je dobrá adresa.

RR: Ano, to je důležité, udržet v tom balanc. A jako příznivé znamení bych zmínil to, že se nám umělci z první ligy i sami ozývají.

KŠ: Na základě získání dalšího objektu se nám otevřelo mnoho nových možností a aktivit, které se v současné době snažíme usměrnit a naplnit a které rozjedeme naplno až po celkové rekonstrukci. Konkrétně se jedná o rezidence jednotlivců a skupin a edukační činnost.

RR: Nyní jsme v křehkém bodu expanze, kdy je třeba pečlivě zvážit naše možnosti, abychom nezměnili svůj cíl a kvantita aktivit nikdy nepřevládla nad kvalitou.

RR: Chceme šířit výhonky umění do regionu, pouze se střídá forma, ať už to budou knihy, výstavy, rezidenční umělecké pobyty, nebo kurzy, myšlenka bude stále stejná.

Spolupracujete s dalšími organizacemi v regionu nebo v blízkém okolí?

RR: Co se týká galerií, tak je to v spíš ve fázi, že o sobě víme, navzájem se navštěvujeme. Například galerie v Náchodě, skvělá spolupráce je v Hradci Králové s Centrem uměleckých aktivit a samozřejmě tamními aktivitami spojenými s osobou Františka Zachovala v Galerii moderního umění.

LR: A nesmíme zapomenout, že letos se nám podařilo navázat úzkou spolupráci s městem. Letos v zimě spolu chceme uspořádat soubor přednášek o městské architektuře a tato spolupráce by snad v dlouhodobém horizontu mohla proměnit tvář České Skalice.

Jaké jsou formy místní podpory, kterou získáváte nebo o kterou usilujete (místní samosprávy, lokální granty, podpora jednotlivců, sponzorství a podobně)?

LR: Myslím, že formy možné spolupráce jsou převážně o lidech. Nyní jsme ve fázi, kdy spolupracujeme s městem a krajem ve velice příjemné a vstřícné atmosféře.

RR: Jako příklad můžeme uvést naši novou budovu, kterou jsme od města dostali jako dar.

Získáváte podporu též mimo region? Získáváte mezinárodní podporu, případně chystáte se o ni zažádat?

RR: Samozřejmě získáváme podporu od Ministerstva kultury.

KŠ: Co se týče mezinárodní spolupráce, tak jsme dostali podporu od Českých center a ve výhledu plánujeme žádat o další mezinárodní granty zaměřené především na rekonstrukce historických objektů, právě kvůli záchraně naší nově získané budovy. A mimo jiné máme i několik místních soukromých sponzorů.

Jaké jsou podle vás zásadní problémy vašeho regionu, České Skalice, co by bylo potřeba změnit?

LR: Myslím, že toto je celorepubliková problematika, vnímání kultury ve společnosti je na bodu nula. A to je zásadní problém, se kterým regiony nic neudělají. Podle mě není možné žít v zemi, která nepodporuje kulturu. Jako příklad lze uvést mediální podporu kultury, víceméně ze všech deníků již zmizela rubrika kultura, a tam, kde zůstala, je to maximálně půlstránka. Celospolečenská úroveň je z mého pohledu strašná.

Jaká je kulturní infrastruktura v místě vašeho působení, je dostatečná?

LR: Řekl bych, že Česká Skalice prochází z části nešťastným obdobím, kdy ztrácí svoji kulturní pozici, ať již třeba díky nenaplněnému odkazu Boženy Němcové, který zde existuje pouze z podstaty filmu. Vnímám to i jako důsledek státní nekulturní politiky, kdy stát netlačí na muzea, aby fungovala v nějaké současné podobě.

RR: Myslím, že město začíná postupně chápat, že instituci místního muzea by pomohlo stát se městským muzeem. Muzeum přišlo před pěti lety nešťastně o sbírku zaměřenou na textilní průmysl, který má v České Skalici historické kořeny. Pro nás bylo textilní muzeum inspirací pro tematicky, lokálně zaměřené projekty a nyní bez přítomnosti tohoto zázemí postrádá daná tematika do jisté míry smysl. Ale stále je pro nás velmi zajímavá představa spolupráce se sousedícím, dobře fungujícím muzeem.

Jaký je poměr dobrovolnické práce a placené práce ve vašem projektu?

LR: Začínali jsme samozřejmě tak, že nárok na nějaký honorář nepřipadal v úvahu, následně jsme s přirozeným růstem a vývojem začali žádat o granty. Nyní platíme umělcům za výstavu.

RR: Snažíme se o co nejefektivnější a nejprogresivnější financování. Projekt Galerie Luxfer a Luxfer Open Space―Prostoru pro současné umění je a v budoucnu bude výhradně nezisková aktivita. Vyhodnotili jsme jako nejvhodnější outsourceovat své požadavky. Naštěstí jsme se dostali do fáze, kdy nejsou granty náš jediný přísun příjmů pro podporu produkce zmíněných výstavních projektů. Nedokážu procentuálně zhodnotit poměr placené a neplacené práce, ale po letech nyní vítězí ta placená.

KŠ: Naše současná vize do budoucna není o dobrovolnících, ale rádi bychom nabídli práci stážistům, pro které by čas strávený u nás a s námi byl i určitou zkušeností v oboru. Vše je ale propojeno s budoucí rekonstrukcí budovy a jejími limity.

Máte nějaký vnitřní kodex fungování, byť třeba i (dosud) neverbalizovaný, s ohledem na stav klimatické nouze, genderové otázky, spolupráci s problematickými subjekty, otázky financování, spravedlivých odměn za práci a podobně?

LR: Jediné naše krédo je asi současné umění, nejkvalitnější současné umění, na které dosáhneme.

RR: Prezentovat ho v té nejlepší kvalitě.

KŠ: Jelikož pracujeme ve velice přátelském prostředí, tak společné naladění asi nahrazuje případné kodexy.

Jak proměnila izolace v důsledku koronaviru váš způsob fungování, jak se vám daří udržet své aktivity, došlo k zásadní nebo dílčí proměně vašeho způsobu práce?

KŠ: Pro nás je klíčová interakce mezi umělci a publikem, proto jsme se nesnažili dodržet náš plánovaný program a nuceně ho přesouvat do onlinu. Ani nás by to nebavilo.

RR: Co se týče existence a financování, díky našemu nastavení jsme to ustáli celkem obstojně.

LR: To ano, ale pokud by to trvalo déle, tak nevím. Ale to asi z jiného důvodu než financování.