Kartografie (Eko)systémů: Black Edition

Valašsko, Haná, Slovácko, to jsou tři etnografické regiony, které si stále a nejen pro oči turistů uchovávají svůj svérázný folklorní a přírodní charakter. Jsou to ale také tři oblasti utvářející Zlínský kraj. Ten od začátku 20. století procházel výraznou industrializací a na ni navázaným rozvojem školství, řemesel, občanské vybavenosti, infrastruktury a kultury. Tím jak rostly průmyslové areály, vytvářela se s nimi celá města. Co se ale s nimi stalo po zavření velkých průmyslových podniků?

Města vyrůstající na průmyslu jsou fenomén 19. a 20. století. Není to nic neobvyklého. Dělnická sídliště u továrních areálů rostou od 19. století po celém západním světě (vzpomeňme třeba na Liebiegovo městečko v Liberci, nebo Postdörfle ve Stuttgartu) a do poloviny 20. století se vyvinuly do takových architektonických a urbanistických kvalit, jaké známe od Le Corbusiera, nebo Waltra Gropia. Ve Zlíně se však stalo něco naprosto unikátního. V první polovině 20. století tam docházelo nejen ke stavbě továrny a sídliště, ale k vytváření města jako ekosystému, který funguje v duchu futuristických vizí jednoho podnikatele. Vize založené na kvalitě, preciznosti a důslednosti, méně pak už na emocích a individualitě.

„Osm hodin práce, osm hodin spánku, osm hodin seberozvoje“

Tomáš Baťa, autor tohoto dělení dne, nebyl žádný lidumil. Veškeré jeho snahy, včetně práce s lidskými zdroji, vedly k efektivnější výkonnosti továrny. Měl jasnou představu, jak má jeho zaměstnanec vypadat, jaké má mít rodinné zázemí, co má dělat, jak má žít a jak má trávit volný čas. Proto společně s architekty Janem Kotěrou, Františkem Lydie Gahurou a Vladimírem Karfíkem vytvářeli město Zlín jako ekosystém, mechanismus, který fungoval za jasně daných podmínek vycházejících z potřeb továrny.

Jednotlivé budovy průmyslového areálu byly stavěny z prefabrikovaných dílů a pojmenovávány podle souřadnic šachovnicového systému. Baťův institut 14/15, kde sídlí Krajská galerie výtvarného umění, která se mimo jiné věnuje i propagaci architektury ve městě, nalezneme ve 4. a 5. budově na desáté ulici. V této galerii je stálá expozici Prostor Zlín zahrnující plány, fotografie a modely původní „baťovské“ architektury. Expozice odhaluje vizionářské záměry radikálně vstupující do urbanismu města.

Zásadním stavebním principem byla standardizace a ekonomická řešení. Stavělo se především z betonu, cihel, kovu a skla. Jednotný železobetonový skelet, který byl aplikován jak na tovární budovy, školy, internáty, hotely, tak obchodní dům, byl doplněn o cihlovou vyzdívku a kovové rámy oken a dveří. Z těchto budov pak bylo vytvářeno nové centrum města. Náměstí Práce, místo nákupu, setkání, zábavy a relaxace, bylo koncipováno jako obchodní a společenský střed, skrze který se procházelo cestou do továrny a z továrny domu. Na náměstí navazují dva parky. Jeden je zakončen slavným zlínským mrakodrapem, 21. budovou (čti 1. budovou ve 2. ulici továrny) a druhý Gahurovým památníkem Tomáše Bati. Dnes je ještě celek doplněn o kongresové centrum a rektorát Univerzity Tomáše Bati. Obytná zóna pro zaměstnance a učně Baťovy školy práce, byla definována několika způsoby. Na internáty pro učně, kteří žili v místnostech po deseti, navazovaly školy, svobodárny a především obytné domy v zeleni pro ženaté pracovníky. Samostatné domy byly vyhrazeny pro vysoce kvalifikované pracovníky, dále od centra byly stavěny půldomky a čtvrtdomky pro odborné pracovníky. Všechny domky stojí v zeleni, v neoplocených a důsledně okrasných zahradách, které měly sloužit pouze k odpočinku a rekreaci.

V jednom ze samostatných domků, dnes už osaměle stojícím mezi bývalými internáty, je _Infopoint baťovského bydlení _se stálou expozicí přibližující organizaci bydlení a životního stylu vlastních zaměstnanců firmou Baťa. V domku sídlí i studio Ellement architects a spolek Aarchitektura starající se o propagaci zlínské architektury. Vydal ZAM! Zlínský architektonický manuál a mapu po baťovském bydlení, která je na jejich webu ke stažení zdarma. Dávají nám tím možnost najít odvahu k projití poloveřejných a polosoukromých prostor baťovských domků.

Kvalitním bydlením, obchodními a nákupními centry si firma zajišťovala loajalitu a efektivitu zaměstnanců. Dbala ale také na jejich motivaci a osobní rozvoj.

Z dnešního pohledu se tehdejší přístup k obyvatelům a zaměstnancům Zlína nedá už objektivně posoudit, protože je pro nás individualita každého jedince velmi důležitá a současně v něm také vidíme snahy dnešních firem z byznysového sektoru ovládat naše soukromí, volný čas, fyzickou kondici i image. To výjimečné, čím se ale firma Baťa odlišovala od ostatních a velmi pravděpodobně i současných firem je, že opravdu na několik generací dokázala stvořit člověka-baťovce. Nejčastěji to slýcháme tvrdit o Zátopkovi, když je vysvětlován jeho dril a zápal pro běh. I v současnosti můžeme ještě ve Zlíně cítit specifickou energii a chuť do podnikání či k podnikavosti.

Dalším přínosem, jejž komplexnost řešení ekosystému továrny a života města přinesla, je vzdělávání v potřebných oborech a tím i rozvoj a uchování řemesel a průmyslového a produktového designu. Před druhou světovou válkou vznikla podle vzoru Bauhausu Baťova škola umění, která se zaměřovala především na průmyslové výtvarnictví. Na tuto tradici navázala zlínská katedra designu pražské Umprumky a v současné době i Fakulta multimediálních komunikací na Univerzitě Tomáše Bati. Její název však vychází s další slavné baťovské předválečné tradice z Filmových ateliérů Zlín. V duchu této tradice se na fakultě studují teoretické obory Marketing a Arts Management (Připomeňme, že na FUDu v Ústí jsou to Kurátorská studia a na UMPRUM v Praze Teorie a dějiny současného umění).

Budeme-li pátrat po industriálním pelu Zlína, bude jím identifikace s architekturou a prostředím, podnikavost a smysl pro řemeslo a design. Proto se na fakultě vyučuje management a marketing a ve městě skoro neexistuje živá nezisková kultura. Zlín se pomalu stává centrem designerských start-upů a kreativních průmyslů.

Na základech tradice, řemesel a školství položených v první polovině 20. století dnes staví menší firmy. V obuvnické tradici pokračují značky Nallu, Kave, Vasky, v kožedělné pak playbag a BeWooden, na slavný městský mobiliář navazuje mmcité respektive egoé a modulární systémy nadále rozvíjí Koma Modular a samozřejmě i další. Důležité na těchto firmách je, že se buďto samy za sebe, nebo formou sponzoringu či donátorství podílejí na kulturním životě. Například díky mnohým z těchto firem existuje Zlin design week, největší festival designu v Česku. Významným donátorem je i Kovárna VIVA Čestmíra Vančury. Provozuje svojí vlastní nadaci, je hlavním partnerem Filmového festivalu Zlín a Čestmír Vančura jeho prezidentem a v loňském roce například koupil Zikmundovu vilu, která bude sloužit veřejnosti. Takto rozsáhlá síť neveřejných zdrojů je pro Zlínsko specifická.

Zlín je místo přeplněné géniem loci. Existuje zde několik iniciativ nabízejících možnost identifikace s městem a jeho architekturou. Je to výše zmíněný průvodce po baťovské architektuře, také průvodce uměním ve veřejném prostoru vydávaný krajskou galerií, zlínská artmapa zvaná Gallery Tour Map vydávaná Kabinetem T, nebo Use-It Map. Ta se věnuje především místům, která mají svou specifickou atmosféru a zaujmou mladého návštěvníka města, jsou v ní design shopy, kavárny, cukrárny, minifestivaly, kluby a akce. Je koncipovaná tak, aby návštěvník zažil trochu toho klasického Zlína jinak než obyčejný turista a přitom se dobře pobavil a najedl. Abychom se však dokázali zorientovat v zónách města, pojďme se s výčtem kulturních institucí a aktivit podívat nejprve do továrního areálu Svitu. Kromě již zmíněného 14/15 Baťova institutu, což je nepříliš vydařený pokus o spojení krajské knihovny, galerie a muzea, zde sídlí také galerie Kabinet T, TIC, technologické a inovační centrum Zlínského kraje a Upper, centrum kreativních průmyslů. Upper provozuje Fakulta multimediálních komunikací UTB ve Zlíně a je zaměřený na start podnikatelských záměrů v kreativních průmyslech. Provozuje několik studií a pořádá programy a akce zaměřené na začátky podnikání v kreativních oborech animace, audiovize, design, vizuální komunikace, marketingová komunikace. Tím, že je navázaný na univerzitu, je především komunitou, která se vzájemně podporuje a inspiruje. Hlouběji v areálu, kde Vás již začíná pohlcovat struktura průmyslových budov je kavárna Jedním tahem. Ve svých prostorách pořádá koncerty a výstavy. Na druhé straně továrního areálu se pak nachází budova 94. patřící Kovárně VIVA a příležitostně sloužící pro akce Filmového festivalu, na prezentaci, nebo tvorbu, na focení či natáčení nebo jako velký ateliér. Nefunkcí továrního areálu trpí i kdysi hojně využívaná autobusová zastávka u vstupní brány závodu na „sté ulici“. V tamní léta nerentabilní trafice je Galerie Komnata, alternativní studentská galerie vstupující z interiéru zastávky Zahradnická do veřejného prostoru site-specific intervencemi a performancemi především mladých autorů. V budově bývalých internátů můžeme navštívit další typicky zlínský prostor pro.story. Mladí designéři, kdysi působící v upperu a dnes pod značkami želé jewellery, plody.work a cover. Prostor současně využívají jako svůj showroom a současně v něm pořádají kulturní akce typu výstav. Abychom nezůstali pouze ve Zlíně, přidejme ještě 3. Etáž v Rožnově pod Radhoštěm. Město je známé svým rozvojem spolu s továrnou Tesla Rožnov. Po jejím zavření v něm zůstalo mnoho lidí, kteří se nechtěli odstěhovat a rozhodli se podnikat. Byť je industriál Rožnova spojený s Teslou, 3. Etáž se nachází v takzvané etážovce, budově místní textilky ze 30. let 20. století. Prostor vytvořilo studio Henkai architekti. V prostoru je k pronájmu několik studií a místo pro galerii, koncerty a přednášky. V současné době se v podobném duchu rozvíjí i vedlejší stavba ze 70. let Barevna. Vytváří se v ní další zázemí pro kreativní firmy. Za oběma budovami stojí firma Stroza, která zde sídlí také. Chce propojovat průmysl s životem malých kreativních firem i města. Proto vždy v části svých budov vytváří prostory pro tvůrčí a kulturní komunity. Také v Otrokovicích v bývalé koželužně je budova číslo 4 sloužící podobně jako 94. ve Zlíně k dočasným a občasným akcím. Jednou z nejvýraznějších byl Objekt 04, přehlídka umění a designu. Kladl si za cíl představit místní komunitu umělců a designérů veřejnosti.

Podnikavost kdysi vedla Zlínsko k cílenému rozvoji průmyslu. Dnes se překlápí spíše do průmyslů kreativních, drobným řemeslno-designerským manufakturám a tvůrčím start-upům. Každá z fází měst zanechala významnou stopu, na kterou se přirozeně navazuje. Ať už je to kvalitní architektura, uchovávání a rozvoj řemesel, či kvalitní design. Jejich hromaděním se na Zlínsku vytváří kvalitní inspirativní a tvůrčí prostředí, které se chce samo dále rozvíjet. To velmi úzce souvisí s výše popsaným donátorstvím, sponzoringem i kultury, jako marketingově uchopeného doplňkem malých studií. Vzájemná motivace a energie tepající v tomto prostředí rozhodně není pro každého, ale skoro stoletá historie vývoje tohoto fenoménu nás může minimálně poučit v udržitelnosti a smysluplnosti kvalitní práce.