Kartografie (Eko)systémů: Black Edition

Horní Maršov, obec s tisícem obyvatel pod vrcholy Krkonoš, je místem, kde Anna Klimešová jakožto hlavní iniciátorka založila Otevřená muzea. Otevřená, živá kulturní platforma vytváří projekty v různých kontextech a na různých místech po celé obci. Pocit chybějící společné historie byl motivátorem k vytvoření nových zážitků a vzpomínek. V roce 2009 byla ve spolupráci s obcí a přizvanými odborníky poprvé zpřístupněna místa, do kterých se Maršováci normálně nedostali. Tato akce postupně přirůstala místním k srdci, až se stali hlavními aktéry nyní již takzvané Otevřené ulice. Každý rok vytváří společné vzpomínky pod taktovkou divadelní režisérky Anny Klimešové. Průvody, masky, divadelní představení na zvolené aktuální téma, které akcentuje místní problematiku. A právě tak se všichni společně snaží bojovat proti tvrzení, že Horní Maršov ja je jen zatáčka před Pecí, chtějí ukázat, že je to místo, kde stojí za to se zastavit, ba dokonce žít.

---

Mohla byste popsat iniciativu Otevřené muzeum, jaký je její charakter a jak vznikla?

Naše organizace není prozatím evidována jako spolek, takže jde opravdu pouze o uskupení komunitního rázu, které vzniklo v roce 2009. Vzniklo při mých studiích, kdy jsme na Ffakultě humanitních studií dělali různé projekty pro muzea a s tím spojené další kulturní programy. Právě tady se poprvé zrodila myšlenka tohoto projektu. Horní Maršov je oblast bývalých Sudet. Je zde tedy cítit určité odtržení od lokální historie, téměř 97% původních obyvatel bylo totiž z Maršova po válce odsunuto. Hlavním cílem našich akcí je jak připomenutí některých tradic původních, tak vytváření nových skrze společné společná setkání a vytvoření společnéého zážitkyu.

Předpokládám, že na vašich aktivitách spolupracujete s místní komunitou. Jakým způsobem se vám daří místní do vašich akcí zapojovat?

Rok od roku je spolupráce s místními provázanější, což je skvělé. Na začátku, kdy jsme skrze akci Otevřené muzeum především zprostředkovávali přístup do jinak zavřených památek a opuštěných míst Horního Maršova, jsem zvala více lidí zvenku, z výtvarných škol, odborníky na veřejný prostor nebo třeba landartisty. S nimi jsme dohromady reagovali například na různá témata v obci i místní krajinu a já si od toho slibovala, jak se tam všichni společně potkají i s místními a přirozeně se rozproudí debata, ale to se povětšinou nestalo. Následně jsem si uvědomila, že celá akce působí pro Maršovany uzavřeně a že řešením je zapojit místní aktivně. Poprvé se takové propojení podařilo při znovuotevření místní fary, kdy jsme uspořádali prohlídky nově Otevřené otevřené fary. Jednou z nich byla prohlídka smyslová, kde účinkující byli přímo místní, a to od starosty až po kadeřnici, včetně maršovského sboru a dalších. Tam se to zlomilo. Díky tomu, že se do akce zapojili místní, tak se jich mnoho z nich přišlo na své sousedy a kamarády podívat. Od té doby se místní do akce pravidelně zapojují.

Mohla byste popsat praktické fungování, jakým způsobem vzniká program a s jakými dalšími místními spolky nebo sdruženími spolupracujete?

Náš program vzniká na základě schůzek, kam přijde, kdo má zájem, a pak je to na společné debatě. Máme určitou základnou lidí, kteří se každý rok zapojí, a samozřejmě se většinou se objeví i někdo nový. Spolupracujeme také s místními spolky, například s mateřským centrem Hrošík, ekologickým centrem Sever, místními hasiči či maršovským pěveckým sborem Berthold. Všechny výše jmenované spolky dělají přes rok i své samostatné akce. Jedním ze spolků, s nímž úzce spolupracujeme, je také spolek Paměť Krkonoš, který založili můj táta se strejdou a tetou, Eva Hrubá a Bohdan Holomíček, a jehož cílem je shromažďovat dokumenty a bádat na poli historie Krkonoš. Spolek sám o sobě organizuje mnoho dílen, výstav či setkání. Často hledáme podklady pro určité historické události právě v jeho archivech. Dále jsou zde aktivní jednotlivci v okolí, jako je třeba Tamara Nováková, která je historička, dělá podobnou akci v části Maršova Albeřicích s názvem Trojúdolí.

Každý rok na akci přijíždí někdo z mých kamarádů mi pomoct. Na začátku jsem pořádala vše víc oficiálně, například sympozium landartistů či ilustrátorů, které jsem zvala zvenku, ale od toho jsem tedy do jisté míry již upustila. Soustředím se nyní především na spolupráci a zapojování lidí přímo zde v Maršově.

Jaký je dosah vašich aktivit? Vnímáte ho jako dostatečný, nebo byste měli rádi širší ohlas?

Zatím mi tento formát jednoroční akce vyhovuje. Měli jsme různé plány, například udělat z čističky galerii, ale to neschválila rada, bylo to celé komplikované. Nakonec je to asi dobře, protože žiji a pracuji v Praze, tak se nemohu akcím věnovat celoročně. Ale ten potenciál mě zajímá a baví, chtěla bych to dále rozvíjet, jen mi chybí, že nemáme vytvořené pevné zázemí, neexistujeme jako spolek, který by měl více členů, dost věcí stále stojí jen na mně. Velmi mi pomáhá moje mamka Kateřina Klimešová s Ilonou Vaňousovou. Myslím, že cesta by byla propojit případně nové akce s nějakým dalším spolkem.

Je pro vás důležitý mezioborový přístup? Snažíte se skrze své aktivity propojovat různé obory a přístupy k tématu?

Ano, jako divadelní režisérka mám celkově ráda, když se prostupují různé obory, a to nemyslím pouze v divadle. Vždy se dotkneme historie, ekologie nebo nějakého dalšího společenského či sociologického pohledu na danou problematiku. Otázka, která je pro mě velmi důležitá, se týká i místní paměti, veřejného prostoru a urbanistiky.

Jakým způsobem zajišťujete dlouhodobou udržitelnost vašich svých aktivit?

Dříve jsem celou akci organizovala víceméně sama, což bylo poměrně vyčerpávající. Naštěstí postupem času mnohem více spolupracuji s obcí, místními spolky a jednotlivými obyvateli. Řada zodpovědnosti se tedy rozprostřela mezi více lidí. Štěstí je, že obec celou akci podporuje a pomáhá při její organizaci. V prvních ročnících jsme akce financovali z různýchmi grantůy a to pro mě bylo stresující. Příjezdy a odjezdy, ubytovávání umělců, logistika a organizace všech složek, tyhle produkční věci vlastně spolkly spoustu času a energie. Musela jsem hodně tříštit svou pozornost, to pro mě bylo poučení do dalších ročníků. A důležité zjistění pro mě je, že já sama vlastně nemusím mít všechno pod palcem, že se ty věci nějak stanou pomocí ostatních. Nejdůležitější je asi ta společná chuť a nápad.

Jaké jsou formy místní podpory, kterou získáváte nebo o kterou usilujete? Máte například podporu od místní samosprávy, získáváte lokální granty, podporují vás jednotlivci? Pomohla by vám širší podpora a jakého druhu?

Je to především grant od obce, přičemž musím říct, že jsou v současnosti docela štědří. Troufám si říct, že je to tím, že oni sami si tu akci oblíbili a pro Maršov je to i nějaký způsob propagace. S penězi od nich většinou vyjdu, bývá to přibližně třicet tisíc. On stejně každý něco donese z domu a pak taky recyklujeme z minulých let.

Získáváte podporu též mimo region, případně mezinárodní podporu?

To jsme prozatím nikdy nežádali, ale je možné, že to někdy přijde. Ráda bych spolupracovala s našimi kamarády v polském pohraničí.

Jaká je kulturní infrastruktura v místě vašeho působení, domníváte se, že je dostatečná?

Mimo tyto covidové měsíce mám pocit, že velice ucházející, ale vždy je něco, co by se mohlo zlepšovat. V okolí je celkem bohaté kulturní vyžití a města jako Trutnov, Pec pod Sněžkou, Janské Lázně a podobně. Ale i sám Maršov sem tam pořádá koncerty a další kulturní akce, třeba Maršovskou pouť, čehož jsoujejíž součástí jsou divadla a koncerty a má to tady velkou místní tradici.

Jaký je poměr dobrovolnické práce a placené práce ve vašem projektu?

Nyní je to čistě dobrovolnické, tedy vyjma hostů, kteří přijeli třeba dělat workshop, nebo nějakýchcí mnou pozvanýchí profesionálních hercůi, vybranýchí pro malé pouliční performance, ti dostávají minimálně na cestu nebo se snažím i přidat honorář. A nejhezčí je samozřejmě to, že místní, kteří si sami od sebe navymýšlí takové věci a, s tím mají s tím následně spoustu práce, to dělají s nadšením, protože je to baví a těší se.

Jaký je vývoj aktivit od počátku do dnešních dnů a jaký je ideální vývoj do budoucna?

Začínali jsme akcí Otevřené muzeum Horní Maršov, kde to byla spíše trasa po Maršově po jinak uzavřených objektech, Otevřeným muzem tedy byla míněna celá obec. Následovaly Otevřené fary a nyní je to Otevřená ulice, která má dle mého názoru největší úspěch. Ta se prostě chytla a proto přemýšlím, zda to tak nenechat. Těší mě, že si tato akce začala žít trochu svým životem. Již několik let přemýšlím, že bychom se mohli zaměřit na Masopust, o kterém mi mnoho navyprávěl můj děda. Tuto akci jpořádá již pořádá ekologické centrum a rádi bychom s nimi spolupracovali a rozšířili ji.

Jak vnímáte způsob fungování kulturních organizací v době environmentální krize, měly by se nějakým způsobem proměnit, usilujete o to vy sama?

Jelikož máme v Maršově již zmíněné ekologické středisko Sever, se kterým hodně úzce spolupracujeme, dá se říct, že tuto ekologickou tématiku tematiku pokrývají oni. My se pak pouze snažíme pracovat a organizovat akce nějakým šetrným způsobem a pracovat v rámci udržitelnosti.

Věříte v potenciál umění a kulturních aktivit zlepšovat životní podmínky v místě působení?

To věřím, sice nevím, do jaké míry, ale určitě to inspiruje ke vzniku nových nápadů a také to vytváří společné vzpomínky, které jsou dle mého názoru velmi důležité pro bližší fungování společenství. Například před sedmi lety moji kamarádi iniciovali událost oživení Maršovské kašny, která přes dvacet let nefungovala a oni do ní nalili vodu, kterou přinesli místní obyvatelé v lahvích. Naplněná kašna začala téct a pro všechny to byl zázrak, včetně mě. Nyní je opravená a funguje. Podobně se postupně proměňuje hlavní ulice, tak aby zde bylo pro místní příjemnější trávit čas. Myslím, že akce mohou být určitý podnět, pro řešení veřejných prostranství a oživování zapomenutých zákoutí.

Pracujete se všemi věkovými skupinami?

Ano, snažíme se spolupracovat se všemi. Buď do samotné akce, průvodu nebo divadelního představení či performance, které vzniká pro samotnou událost.

Máte nějaky nějaký vnitřní kodex fungování, byť třeba i (dosud) neverbalizovaný, především s ohledem na stav klimatické nouze, genderové otázky, spolupráci s problematickými subjekty, otázky financování, spravedlivých odměn za práci a podobně?

Ano, samozřejmě nějaký osobní kodex mám, ale v mém případě, když získávám peníze především od obce na akci pro obec, je to celkem bezprobléemové.

Jak proměnila situace izolace v důsledku koronaviru váš způsob fungování, jak se vám daří udržet své vaše aktivity, došlo k zásadní nebo dílčí proměně vašeho způsobu práce?

Náš minulý ročník vyšel na začátek září, kdy to ještě šlo provést v plném rozsahu, a vzhledem k tomu, že celá akce probíhá venku, nás ani nošení roušek příliš nezasáhlo. Letos uvidíme, jak se situace vyvine situace. Nicméně v současné době plánujeme a chystáme další ročník Otevřené ulice. Letošní téma je Maršov v budoucnosti 2121.