Kartografie (Eko)systémů: Black Edition

Úvod

Přírodní zdroje se k léčbě využívají po celém světě již po staletí. Nejstarší doklady pochází již z nejstarších historických období, nejstarší archeologické doklady jsou pak již z doby kamenné. Voda byla uctívána, ale také obávána, byla symbolem čistoty mnoha náboženství. Území Moravskoslezského a Olomouckého kraje patří v rámci České republiky mezi regiony s nadprůměrným počtem lázeňských míst. Celkem 8 lokalit má statut lázní včetně vyhlášených ochranných pásem přírodních léčivých zdrojů a zdrojů přírodních minerálních vod a další lokality mají ochranná pásma přírodních vodních zdrojů. Nejen v současnosti, ale i v minulosti sehrávalo  lázeňství v regionu velmi významnou roli. Mimo místa se statutem lázeňského místa existuje v regionu několik lokalit, které realizují lázeňskou péči, ale statut lázní nemají, a několik lokalit, které navazují na tradici lázeňství, i když dnes v jiné podobě. Zároveň je v regionu několik lokalit zaniklých lázní, kde opuštěné areály představují potenciál pro další rozvoj.

Historické aspekty rozvoje lázeňství v regionu

Za zakladatele balneologie a dnešního pojetí lázeňského místa jsou považováni antičtí Řekové, kteří se otužovali studenou vodou, ale také stavěli veřejné teplé lázně, tzv. thermy. Léčitelské umění přebírali především od Egypťanů. V Římské říši se stavěli monumentální luxusní lázně a každé město mělo lázeň. Z Římské říše se lázeňství rozšířilo i do zbytku Evropy (Maďarsko, Rakousko, Německo, Švýcarsko, Francie, Španělsko atd.). Postupně se začalo pečovat o lokality s výskytem léčivých pramenů a začaly se chránit zdroje minerálních vod. Mezi nejstarší lázně na Moravě patří lázně Darkov v Moravskoslezském kraji a lázně Velké Losiny v Olomouckém kraji. Historie lázeňství v Darkově sahá do 13. století, kdy se zde vyráběla sůl. V roce 1862 byl proveden první vrt, v němž byla nalezena jodobromová voda a stala se tak základem pro vybudování lázní založených v roce 1867. Posledním majitelem darkovských lázní před rokem 1945 byl hrabě Larich-Mönnich, po roce 1945 byly zestátněny. První zmínky o lázních Velké Losiny se objevují v roce 1562, kdy dal Jan ze Žerotína vystavět vedle vývěrů vody dřevěnou lázeňskou budovu. Žerotínové věnovali lázním velkou pozornost, zejména v 18. století, kdy začaly být nazývány „knížecí lázně“. Roku 1802 přešly lázně a celé panství do rukou Lichtensteinů a ti dále lázně rozvíjeli, nechali postavit řadu soukromých ubytovacích budov (například dnešní hotel Praděd a Knížecí vilu). Koncem 19. století se o rozvoj lázní nejvíce zasloužili lékaři Hans Lorenz a František Riedl a v lázních a jejich okolí bylo možné ubytovat až tisíc návštěvníků. V novodobé historii lázně Velké Losiny zaznamenaly velký rozvoj na počátku 20. století, kdy v lázních vzniklo nové moderní sanatorium (dnešní pavilon Šárka) a potom po roce 1950, kdy se ve Velkých Losinách začala léčit dětská obrna. 

V 17. až 19. století vznikala v Evropě nová vědecká díla založená na průzkumu pramenů, o jejich složení a léčivých schopnostech. Z iniciativy Marie Terezie byl vydán spis o 656 zdrojích vody. Za zlatý věk lázeňství je považován přelom 19. a 20. století. Lékařství se v té době specializovalo a vznikaly nové obory, včetně balneologie. K léčbě koupelemi se připojila i pitná kúra, masáže, elektroléčba a tělocvik. Mimo vodní lázně vznikaly také sluneční, vzdušné a klimatické. Klimatické lázně většinově slouží k léčbě nemocí dýchacího ústrojí, ale v kombinaci s moderními metodami léčby i dalších onemocnění. Klimatické lázně se koncentrují v Evropě především v horských oblastech Alp, Tater nebo Dolomitů, kde vznikala luxusní střediska. Vhodné klimatické podmínky, zejména horský vzduchu, vyšší relativní vlhkost vzduchu a vzdálenost od průmyslových center, mají v regionu zejména lokality v Hrubém Jeseníku – Lázně Jeseník a Karlova studánka. Historicky statut klimatických lázní měly i lázně v Beskydech, o který však díky lokalizaci průmyslových areálů přišly. Příkladem jsou lázně Rožnov pod Radhoštěm, které v roce 1820 založil Josef Drobník po dobrých zkušenostech lékaře dr. Kročáka, který do Rožnova pod Radhoštěm posílal od konce 18. století své pacienty. Největšího rozkvětu dosáhly klimatické lázně na počátku 20. století, kdy během letní sezóny přijíždělo do Rožnova až 3000 hostů téměř z celého světa. 

Významným mezníkem rozvoje lázeňství na Moravě a ve Slezsku byl rok 1822, kdy v Jeseníku místní rodák Vincenz Priessnitze v osadě Gräfenberk nad dnešním Jeseníkem (dříve Frývaldov) položil základy prvního moderního vodoléčebného ústavu na světě - Priessnitzovy lázně Jeseník. Začínal ve skromných podmínkách ve svém rodinném domě, který si postupně přestavil na soukromé lázně, a i přes zákaz úřadů léčil. Musel překonat mnoho úskalí, ale svoji léčitelskou prestiž obhájil a rok 1837 se uvádí jako datum oficiálního vzniku vodoléčebných lázní. Zdejší studená voda se užívala nejenom k pitným kůrám, ale také k důkladnému omývání. Součástí byla i takzvaná ergoterapie, léčba jednoduchými pracovními úkony, procházky po okolí v lehkém oděvu, studené lázně, chůze na boso v ranní rose, prostá strava, pravidelný režim a naprostá absence všech rušivých vlivů. V polovině 19. století české lázeňství prožívalo svůj zlatý věk a Priessnitzovy lázně patřily ke světové špičce. Na Gräfenberk přijížděli hosté z Vídně, Paříže, Berlína, Londýna, i ze zámoří, mezi návštěvníky byly hojně zastoupeny i nejvyšší společenské vrstvy. V roce 1838 se zde léčilo rekordních 1800 hostů, jednalo se doslova o světoznámé místo. Jedinečný ráz lázní, obklopených lesy, prameny a krásnou přírodou Jeseníků a Rychlebských hor, zůstává dodnes jednou z hlavních předností lázní.

Nejstarší doklady o lázních Karlova Studánka jsou z 18. století, kdy tehdejší velmistr Řádu německých rytířů, nejmladší syn Marie Terezie, Maxmilián II František nechal prameny v roce 1780 prozkoumat a následně kolem něj začal budovat lázně. V roce 1803 byly lázně nazvány jako Karlova Studánka, podle velmistra, arcivévody Karla Ludvíka. Lázně Karlova Studánka leží v horském celku Hrubý Jeseník, jsou příkladem horských lázní. Poloha ve východní části masivu Pradědu a zalesněné údolí Bílé Opavy vytváří příznivé klimatické podmínky lázeňského místa. Polohou patří mezi nejvýše položené lázně na česko-polském pomezí.

Přelom 19. a 20. stoleté znamenal nové impulzy pro rozvoj lázní. Lázně se rozvíjely, rozšiřovaly nabídku služeb, stavěly se nové lázeňské objekty. Po období dynamického rozvoje zásadně do rozvoje lázní zasáhly obě světové války. Během 1. a 2. světové války většina lázeňských zařízení sloužila jako lazarety pro raněné vojáky, nebo sem byly evakuovány děti z postižených oblastí. V meziválečném období ztratily lázeňské podniky značnou část zahraniční klientely, ale i tak se stavěly drahé hotely a v lázních se scházely bohaté vrstvy Evropy a Asie. Po druhé světové válce přešly lázně v západní Evropě do vlastnictví buďto států, obcí, podniků nebo soukromníků. Lázeňská činnost v Československé republice po druhé světové válce byla limitována několika zákony. Zákonem č. 125/1948 byly lázeňské podniky znárodněny a staly se majetkem Čs. státních lázní a zřídel nebo Ústřední správy lázní, sanatorií a ozdravoven. Zákonem č. 103/1951 o jednotné preventivní péči pracujících se lázně stávají dostupné pro všechny. I přes vydání zákona č. 43/1955 o státních lázních a ochraně přírodních léčivých zdrojů jsou některá místa ohrožena rozšiřující se průmyslovou činností a kvalita vody a ovzduší je v ohrožení. 

Příkladem jsou lokality lázní v Hornoslezské pánvi, kde zejména na polské straně je mnoho lokalit, kde lázně svůj statut lázní ztratily. Na území Moravskoslezského kraje je zajímavá historie lázní Darkov, které měly zaniknout a ustoupit těžbě černého uhlí. Lázně jsou unikátní existencí jodobromové solanky  typu Na-Cl o mineralizaci 54 g/l. Lázně Darkov čerpají jodobromovou solanku z vrtů hlubokých 220 m (vrty z let 1921-1981), kdy se voda shromažďuje v podzemním zásobníku a před napouštěním do bazénu prochází přes ohřívač. Dosavadní lázně Darkov byly určeny k poddolování a zániku kvůli nově budovaného Dolu Darkov, a proto byl vytvořen projekt k vybudování náhradní lokality. Geologickými vrty se zjišťovala vhodná lokalita, se stejnými zásobami jodobromové solanky jako jsou v Darkově. Ta byla nalezena v Klimkovicích, kde výstavba sanatoria započala v roce 1991. Darkov přijal režim dočasné ochrany, než by bylo možno celý provoz lázní přemístit. Provoz v Darkově měl skončit v roce 1993, ovšem útlum těžby změnil situaci. Lázně nabraly na větším významu a proběhla jejich rekonstrukce. V současné době se léčebná péče realizuje v lokalitě Karviná – Hranice, což je klidná a nejatraktivnější část města Karviná, ve které se nachází Rehabilitační sanatorium. Historický areál lázní v blízkosti řeky Olše s lázeňskými budovami a parkem je v současné době mimo provoz. Hlavním místem moderní lázeňské péče je od roku 1980 lázeňský komplex s Rehabilitačním ústavem v části města Karviná-Hranice. 

V 60. letech 20. století začalo docházet k rozsáhlým rekonstrukcím zastaralých vybavení a budov a české a moravské lázně se dostávají do povědomí i v zahraničí. Na straně druhé však řada objektů chátrala a byla přeměněna v zotavovny, dětské domovy či sanatoria, některé objekty postupně chátraly a lázeňský provoz v nich postupně zanikl.

Tab. 1: Příklady lokalit historických lázní v Olomouckém a Moravskoslezském kraji v současné době bez statutu lázeňského místa – poloha a typ lázní a historická významnost

Lokalita	obec	nadmořská výška (v m n.m.)	historická významnost (4 = nejvýznamnější, 1 = nejméně významné)	typ lázní
Jánské Koupele	Staré Těchanovice	400	4	T3, T1
Bochoř	Bochoř	200	4	T3
Čeladná	Čeladná	485	4	T1
Zlaté Hory	Zlaté Hory	450	4	T2, T4
Jablunkov	Jablunkov		3	T1
Ondrášov	Moravský Beroun	540	2	T3
Komorní Lhotka	Komorní Lhotka	437	2	T2/T3
Štramberk	Štramberk	347	2	T1/T3
Nový Jičín, Rybí, Sirkové lázně	Nový Jičín	300	2	T3
Ochoz	Ochoz	400	2	T3
Kralice na Hané	Kralice na Hané	210	2	T3
Karlovice	Karlovice	480	2	T1
Kunov	Nové Heřmínovy	425	2	T1
Žáry	Město Albrechtice	510	2	T1
Vojtěchov	Hvozd	405	2	T4
Skalka	Skalka	225	2	T3
Nové Heřmínovy	Nové Heřmínovy	390	1	T2
Spálov	Spálov	345	1	T2
Předměstí	Opava	254	1	T2
Mnichov	Vrbno pod Pradědem	550	1	T2
Stará Voda	Město Libavá	505	1	T2

Zásadní změnu pro další rozvoj lázní znamenal rok 1990 a následné období transformace ekonomiky, kdy došlo k privatizace lázní. Po rozdělení Československa navíc lázně ztratily slovenskou klientelu, lázně se potýkaly s rostoucími cenami služeb a rozvojem lázeňského turismu. Investice do rekonstrukcí dostávají české lázně na úroveň vyspělých zemí Evropy. 

Proces transformace znamenal pro lázně změnu vlastnické struktury a následně i sdružování do holdingů a uskupení. Pouze minimum lázní zůstalo v majetku státu. V regionu jsou to státní lázně Karlova Studánka a Lázně Bludov. Ukázkou procesu transformace mohou být lázně Velké Losiny, kde původně státní podnik byl počátkem roku 1991 prodán České státní pojišťovně Praha, a od roku 2008 jsou lázně součástí sítě lázeňských hotelů Royal Spa. Lázně výrazně investují do modernizaace budov, bezbariérového přístupu a rozšiřují nabídky wellnes programů. Příkladem velkých investic je například realizace Balneoparku Vincenze Priessnitze v lázních Jeseník, který vznikl v roce 2010. Nositelem projektu je nezisková organizace Společnost Vincenze Priessnitze, z.s., která je klíčovým hybatelem aktivit popularizujících Priessnitzův odkaz. Balneopark je koncipovaný jako stezka vodní zahradou, jedná se o jedinečné dílo zahradní architektury a tvory krajiny s jednotlivými zastaveními, která začíná u informačního centra za hlavní lázeňskou budovou Priessnitz. Je ukázkou jedinečného spojení odkazu zakladatele moderní vodoléčby Priessnitze a odpočinku v horském prostředí, a rozvíjí jeho světově proslulou filozofii léčby vodou, sluncem a pohybem. V balneoparku lze vyzkoušet Priessnitzovy přírodní lázně horních a dolních končetin: koupel nohou s akupresurou, Priessnitzovu lavičku, střiky, přírodní sprchu se studenou pramenitou vodou či terasy pro odpočinek i cvičení. Ve větším bazénku se 60 cm vody se chodí s nohama ponořenýma do půli stehen čapím pochodem a kádě na zvýšeném podstavci zase slouží pro koupele rukou. Priessnitzova léčba napomáhá snížení vysokého krevního tlaku, posílení imunitního systému, vymizení alergických projevů nebo léčbě bolesti hlavy.

Jiným příkladem je termální park Termály Losiny, který je situován v místě, kde bylo v 50. a 60. letech 20. století vybudováno termální koupaliště napuštěné termální sirnou vodou. Na místě původního termálního koupaliště vznikl termální park.

Přírodní zdroje využívané v lázních

Území České republiky je díky pestré geologické stavbě prostředím pro různorodé utváření podpovrchových vod, které patří mezi významné přírodní zdroje. V důsledku příhodných podmínek se tak na území České republiky vyskytují prameny minerálních, termálních a radioaktivních vod, výrony plynů i ložiska peloidů. Jedná se o přírodní zdroje natolik významné, že je možné u nich prokázat pozitivní vliv na lidský organismus, ať již pomocí jejich fyzikálních, či chemických vlastností. V zájmu jejich ochrany jsou předmětem legislativní ochrany s cílem trvale udržitelného využívání. V historii se legislativní nástroje měnily, v současné době jsou přírodní léčivé zdroje na národní úrovni osvědčovány, evidovány i chráněny prostřednictvím Ministerstva zdravotnictví ČR. Přírodní léčivé zdroje jsou klíčovým lokalizačním faktorem pro lokalizaci lázní a lázeňských míst, v historii se měnily způsoby jejich využívání i způsoby jejich ochrany. 

Výskyt přírodních léčivých zdrojů je na území České republiky různorodý a jsou už po dlouhá staletí využívána pro své léčivé účinky. Jedná se jak o místa vývěrů minerálních vod, tak místa vázaná na výskyt rašeliny, slatiny a bahna, ale také na místa s příznivými klimatickými podmínkami, která byla hlavní lokalizačním faktorem pro zakládání lázeňských míst. Ve všech lokalitách lázeňských míst má voda nezastupitelné místo, ať již v podobě minerální či prosté vody. Ve všech lázních vodních zdroje mají významnou roli a proto je třeba je využívat tak, aby byly zachovány i pro další generace a jejich využívání bylo trvale udržitelné. Dle § 2 odst. 8 zákona č. 254/2001 Sb. vodní zákon je charakteristika vodního zdroje následující: „Vodním zdrojem jsou povrchové nebo podzemní vody, které jsou využívány nebo které mohou být využívány pro uspokojení potřeb člověka, zejména pro pitné účely“.  Přitom zákon definuje povrchové vody jako vody, které se přirozeně vyskytují na zemském povrchu a jako takové jsou charakterizovány i když protékají zakrytými úseky, jako jsou např. podzemní i nadzemní vedení vod nebo přirozené dutiny v zemském povrchu. Dle zákona se podzemními vodami stávají, pokud se přirozeně vyskytují pod zemským povrchem a to v pásmu nasycení a v přímém styku s horninami. Podzemní vody lze podle chemického složení rozdělit na prosté a minerální. Prostá podzemní voda je definována jako běžná podzemní voda s normálním obsahem rozpuštěných látek, plynů a mikroorganismů. Prosté podzemní vody jsou četně využívány jako zdroje surové vody pro úpravu na vodu pitnou (dle vyhlášky 428/2001 Sb.). Přírodní vody, které se od prostých vod liší množstvím nebo druhem rozpuštěných látek nebo plynů nebo teplotou či jinými fyzikálními parametry (radioaktivita), se nazývají vodami minerálními. Pokud mají prokázané a státem uznané léčivé účinky, jde o vody léčivé (zákon 164/2001 Sb.). Minerální voda je přírodní voda, která je od prostých vod odlišena množstvím nebo druhém rozpuštěných tuhých látek a plynů a také teplotou. Kritéria stanovení minerální vody využitelné pro balneologické účely jsou daná platnou legislativou a v jednotlivých zemích se mohou kritéria lišit. V české legislativě jsou minerální vody s prokazatelným léčivým účinkem prohlašovány za léčivé minerální vody, naopak vody bez toho účinku jsou označovány za vody mineralizované. V balneologii je minerální voda využívána pro působení její přírodní teploty, rozpuštěnými tuhými látkami a plyny, radioaktivitou atd. 

V české legislativě jsou specifické podmínky pro utváření podpovrchových vod zohledněny v hydrogeologické regionalizaci, kdy hydrogeologické rajony jsou vodním zákonem definovány jako území s obdobnými hydrogeologickými poměry, typem zvodnění a oběhem podzemní vody. Hydrogeologický rajon tvoří jeden nebo více kolektorů. Kolektorem se rozumí horninová vrstva nebo souvrství hornin s dostatečnou propustností, umožňující významnou spojitou akumulaci podzemní vody nebo její proudění či odběr (Krásný et al., 2013). Hydrogeologické rajony se evidují v rozsahu údajů o jejich územní identifikaci, názvu, číselném identifikátoru pozici a názvu mezinárodní oblasti povodí, ke které příslušejí. Údaj o příslušném správci povodí je jednoznačně určen pro útvary podzemních vod, ze kterých je rajon složen. Aktuální vymezení hydrogeologických rajonů je určeno vyhláškou č. 5/2011 Sb., o vymezení hydrogeologických rajonů a útvarů podzemních vod, způsobu hodnocení stavu podzemních vod a náležitostech programů zjišťování a hodnocení stavu podzemních vod. 

Typologie přírodních léčivých zdrojů

Dle lázeňského zákona (2001) jsou pro zdravotní potřeby pacientů lázeňských míst využívány především přírodní léčivé zdroje. Tento pojem zahrnuje tři složky, které se mohou vyskytovat jak odděleně tak společně, a to: minerální voda, plyn a peloid. Má-li být minerální voda využívána pro léčbu, musí to být přirozeně se vyskytující podzemní voda původní čistoty, stálého složení a vlastností, za předpokladu splnění jedné nebo více z následujících podmínek:

• obsah rozpuštěných pevných látek minimálně 1 g/l
• obsah rozpuštěného oxidu uhličitého minimálně 1 g/l
• obsahuje jiný pro zdraví významný chemický prvek
• vývěr vody má přirozenou teplotu vyšší než 20°C
• radioaktivita radonu je nad 1,5 kBq/l.

Pokud má minerální voda menší obsah rozpuštěných pevných látek a oxidu uhličitého než 1 g/l jedná se o tzv. neuhličitou vodu, která je předmětem lázeňského zákona (např. Staněk, 2013). Pro balneologické využití jsou minerální vody jímány buď přírodními výrony (prameny) nebo jímacími vrty (na oběhových cestách vody). Přičemž přírodní pramen minerální vody je náhlým ukončením podzemního oběhu, během kterého se minerální voda formuje. Při kontaktu s horninou totiž voda funguje jako rozpouštědlo a tím se do ní látky z horniny dostávají. Při následném vystoupení vody na povrch dochází k dalším chemickým změnám vody. Právě při vývěru jsou stanoveny hodnoty kritérií a voda je balneologicky využívána.

Druhým prvkem přírodních léčivých zdrojů jsou přirozeně se vyskytující plyny, respektive tzv. zřídelní plyny. Tento typ plynů je charakteristický svým vývěrem přímo z pevného podloží nebo doprovodným vývěrem minerálních vod. Třetí složka je peloid, který je v komentáři lázeňského zákona (Staněk, 2013) definován jako „přírodní látka, která je směsí organických a anorganických látek“. Peloidem může být rašelina, slatina nebo bahno. Rašelina vzniká odumíráním rostlinné hmoty a následným tlením. Během procesu tlení za nepřítomnosti kyslíku (pod vodou) vzniká rašelina slatinná, nad vodou v přítomnosti kyslíku vzniká rašelina vrchovištní. Slatina je směsí organických látek, která vzniká během procesu humifikace, popř. tlením rákosu, ostřic a jiných vodních trav. Bahno je, na rozdíl od rašeliny a slatiny, směsí anorganické hmoty a odumřelých řas nebo planktonu. Podle složení a vlastnosti se bahna dělí na jednoduché, termální a sirná. 

Obecně platí, že lázeňská místa se koncentrují převážně tam, kde se vyskytují přírodní léčivé zdroje a většina z nich pak poblíž vývěru minerálních nebo termálních vod, kolem ložisek rašeliny, slatiny nebo léčivého bahna. Za tímto účelem existují ochranná pásma, ve kterých je vykonáván státní dozor nad všemi činnostmi, u kterých není možné jednoznačně vyloučit riziko negativního vlivu na osvědčené zdroje. 

Příkladem prostých vod, které jsou základem léčby v lázních, jsou prosté vody v lázních Jeseník. Vody jsou součástí hydrogeologické jednotky Krystalinikum severní části východních Sudet (6431) a typově se jedná o prosté studené vody, slabě mineralizované typu Ca HCO3. Prostá podzemní voda v minulosti vyvěrala v přibližně 50 upravených pramenních vývěrech na svazích Studničního vrchu (992 m n. m.), Medvědího kamene (907 m n. m.) a Jehlanu (878 m n. m.) v Rychlebských horách a ve 20 pramenech na úbočích Křížového vrchu (666 m n. m.) a Zlatého Chlumu (891 m n. m.) již náležejících ke Zlatohorské vrchovině. Pramenní pomníčky, často umělecky i historicky cenné, vytvářejí v bezprostředním okolí lázeňského areálu unikátní soubor staveb, které svou četnosti nemají v České republice obdoby. K zachycení pramenních vývěrů a stavbě pomníčků byl využíván především místní materiál stavební materiál (krystalické vápence, slezská žula, kvarcity). Mnozí význační lázeňští hosté pokládali za čest, když mohli zachyceni pramene financovat, případně svůj dík za úspěšnou léčbu vyjadřovali i stavbou pomníků nad pramenním vývěrem (např. prameny Český, Polský, Francouzský, Slovenský, Rumunský aj.). Podle genetického typu možno označit většinu pramenů za suťové prameny kombinované s prameny puklinovými. V 90. letech 20. století byla zahájena obnova pramenů, bylo také opraveno a obnoveno mnoho pramenných pomníčků, jsou začleněny do sítě vycházkových tras propojených s lázeňským areálem, V roce 2018 vznikla tzv. Rada pramenů, která má za úkol sjednocení jednotlivých činností dobrovolníků, ale i majitelů pozemků a vytvoření dlouhodobé vize a především udržitelnosti s ohledem na údržbu pramenů a okolních stezek a případnou výstavbu nových prvků.

Ochrana přírodních léčivých zdrojů

Mezi nejdůležitější dokument legislativy ČR zabývající se problematikou ochrany přírodních léčivých zdrojů je zákon č. 164/2001 Sb. o přírodních léčivých zdrojích, zdrojích přírodních minerálních vod, přírodních léčebných lázních a lázeňských místech a o změně některých souvisejících zákonů (lázeňský zákon). Předmětem úpravy tento zákon stanoví podmínky pro vyhledávání, ochranu, využívání a další rozvoj přírodních léčivých zdrojů, zdrojů přírodních minerálních vod určených zejména k dietetickým účelům, přírodních léčebných lázní a lázeňských míst. Důležitým dokumentem je také vyhláška Ministerstva zdravotnictví č. 423/2001 Sb., kterou je stanoven způsob a rozsah hodnocení přírodních léčivých zdrojů a zdrojů přírodních minerálních vod a další podrobnosti jejich využívání, požadavky na životní prostředí a vybavení přírodních léčivých lázní a náležitosti odborného posudku o využitelnosti přírodních léčivých zdrojů a klimatických podmínek k léčebným účelům, přírodní minerální vody k výrobě přírodních minerálních vod a o stavu životního prostředí přírodních léčebných lázní.

Ochranná pásma vodních zdrojů

Ochranná pásma zdroje slouží k ochraně zdroje před činnostmi, které mohou nepříznivě ovlivnit jeho chemické, fyzikální a mikrobiologické vlastnosti, jeho zdravotní nezávadnost, jakož i zásoby a vydatnost zdroje. Dle lázeňského zákona je ochrana přírodních zdrojů definována stanovením ochranných pásem vyhláškou, zpravidla jsou stanovena ve dvou stupních. Pásma slouží k ochraně zdroje před činnostmi, které nepříznivě mohou ovlivnit chemické, fyzikální a mikrobiologické vlastnosti, jeho zdravotní nezávadnost, jakož i zásoby a vydatnost zdroje. Ochranou, způsoby využívání a dohledem nad účelností a udržitelností využívání přírodních zdrojů je pověřeno Ministerstvo zdravotnictví ČR. Územně správní celky pak musí chránit přírodní zdroje na svém území, léčebná místa a jejich vymezená ochranná pásma v souladu s vydanými statuty. 

Ochranné pásmo I. stupně se stanovuje pro území, které zahrnuje zpravidla okolí výstupu nejen přírodního léčivého zdroje minerální vody a plynu, ale také zdroje přírodní minerální vody. Území se vymezuje kruhem o poloměru 50 metrů od zdroje, pokud není nutno stanovit jinak na základě hydrogeologického šetření.  V případě, že nastane situace stanovit ochranné pásmo I. stupně na základě hydrogeologického šetření, pak se zpravidla vymezuje pásmo fyzické ochrany zdroje o velikosti 10 x 10 metrů, ve kterém se mohou provádět pouze činnosti spojené s využitím a ochranou zdroje. Pokud se ochranné pásmo nachází v historicky urbanizovaném území, tak dochází k odstranění možného zdroje znečištění. Ve vymezené oblasti 50 metrů od zdroje jsou zakázány všechny činnosti, které mohou negativně ovlivnit jeho vlastnosti a jeho zdravotní nezávadnost. Povoleny jsou pouze činnosti, které se vztahují k ochraně a využívání zdroje. 

Ochranné pásmo II. stupně se stanovuje k ochraně zřídelní struktury zdroje nebo infiltračního území zřídelní struktury zdroje.  V případě přírodního léčivého zdroje peloidu se ochranné pásmo stanoví k ochraně hydraulických poměrů zdroje. Vymezuje se v základní mapě v měřítku 1 : 10 000 a zakreslí se do mapy o měřítku 1 : 50 000. Stejně jako u ochranného pásma I. stupně jsou zakázané činnosti, které mohou negativně ovlivnit vlastnosti i zdravotní nezávadnost zdroje. 

Hranice ochranných pásem jsou povinnost součástí územně plánovací dokumentace. 

Ochrana lázeňského místa

Místy, která využívají přírodní léčebné zdroje, jsou primárně lázně, ale mohou to být i jiná zařízení. Pokud chtějí využívat statutu lázní, tak musí splňovat podmínky stanovené vyhláškou ministerstva, které zahrnují požadavky od životního prostředí až po zdravotnický personál a vybavení. Poskytovatel lázeňské péče je povinen každých 5 let předložit zprávu o stavu klimatických podmínek v místě přírodních léčebných lázní.  Na území obce či více obcí, kde se nachází přírodní léčebné lázně, vláda stanoví nařízení na žádost podanou obcí na Ministerstva zdravotnictví ČR lázeňské místo a přidělí mu lázeňský statut. Lázeňským statutem je místu dána zvláštní ochrana a je zde pravidly regulován další rozvoj. V současné době má na území ČR statut lázní celkem 38 lokalit, z toho jsou aktuálně 3 nefunkční (Bílina, Náchod – Běloves, Dubí), ale Náchod - Běloves se obnovuje. Statuty lázeňská místa získaly po roce 1950, většinově se však jedná o legislativu (statut) vydanou před rokem 1989, důsledkem je pak často neaktuálnost dokumentu a ustanovení poplatná socialistickému režimu. Mnoho lázeňských míst se proto opakovaně snažilo provést revizi starého statutu, ale v rámci legislativního procesu se to většinou nepodařilo prosadit. Na celém území České republiky můžeme najít pouze ojediněle statuty lázeňského místa vzniklých po roce 1989. První novodobý statut se povedlo získat největšímu lázeňskému městu v ČR, městu Karlovy Vary (v roce 2012), nový lázeňský statut mají lázně v Ostrožské Nové Vsi (2016), v roce 2017 pak nový statut schválila lázeňská místa Kostelec u Zlína a Klimkovice a zcela nové lázeňské místo Lednice. 

Statutem je dáno vymezení vnitřního a vnějšího území lázeňského místa, kdy vnitřní území zahrnuje oblast, kde jde soustředěno zařízení sloužící k lázeňskému provozu a vnější území zahrnuje zbývající část lázeňského místa. Obce, na jejichž území bylo stanoveno lázeňské místo, jsou povinny dbát na dodržování opatření uložených v lázeňském místě lázeňským statutem, za tím účelem se zřizuje podle zvláštního právního předpisu lázeňská komise. 

Ústředním orgánem státní správy pro stanovení podmínek pro vyhledávání, ochranu, využívání a další rozvoj přírodních léčivých zdrojů je Český inspektorát lázní a zřídel jako součást Ministerstva zdravotnictví ČR. Ministerstvo je dle zákona č.164/2001 Sb. (lázeňského zákona) ústředním úřadem státní správy pro vyhledávání, ochranu, využívání a další rozvoj zdrojů, přírodních léčebných lázní a lázeňských míst a pro výkon dozoru.

Ochranná pásma lázní daná jejich statutem jsou vymezena většinově jakou souvislá území, svou rozlohou se však výrazně liší. V případě lázní Velké Losiny tvoří ochranné pásmo I. stupně téměř 40 % rozlohy města a ochranné pásmo II. stupně 2/3 rozlohy města. Nově obnovované lázně v Náchodě Bělovsi mají stanovena ochranná lázní I. stupně jen v těsném sousedství pramenů, ochranné pásmo II. stupně pak zasahuje až ke státní hranici. Je také ukázkou toho, že ochranná pásma jsou často omezena administrativními hranicemi bez ohledu na hydrogeologickou provazbu struktur, což je i příklad lázní v Bělovsi, kde je omezení státní hranicí. Příkladem plošně rozsáhlého ochranného pásma jsou například ochranná pásma lázní Jeseník, kde je stanoveno ochranné pásmo II. stupně pro Lázně Jeseník navazující na ochranné pásmo II. stupně lázní Lipová Lázně.

O projektu

Lázeňství na česko-polském pohraničí byl věnován projekt projektu Lázeňství v česko-polském pohraničí a jeho přínos pro regionální rozvoj - Spa 4 Development / Lecznictwo uzdrowiskowe na pograniczu czesko-polskim i jego wkład w rozwój regionalny - Spa 4 Development (CZ.11.4.120/0.0/0.0/17_028/0001635). Projekt byl spolufinancován Evropskou unií z prostředků Evropského fondu pro regionální rozvoj v rámci Programu Interreg V-A Česká republika-Polsko. Projekt vycházel z toho, že lázeňství má v česko-polském pohraničí dlouhou tradici. Jedná se o území, kde se nachází jedna z největších koncentrací lázní v obou zemích, a doposud byla lázním, jako nositeli česko-polské spolupráce, věnována minimální pozornost.

Hlavním cílem projektu bylo vybudování silné sítě spolupráce, se zaměřením na rozvoj efektivnějšího využívání stávajícího potenciálu lázní, protože v současné době neexistují žádné společné česko-polské ekonomické iniciativy v této oblasti. Pro naplnění cílů byly realizovány kulaté stoly a platformy s cílem posílit služby v odvětví lázeňství a díky využití geografických informačních systémů (GIS) byl vytvořen Atlas lázní na česko-polském pohraničí.

V rámci kulatých stolů a společných platforem byla vytvořena síť spolupráce se zaměřením na rozvoj efektivnějšího využití stávajícího potenciálu lázeňství a podpory balíčků lázeňských služeb. Platforma diskuse  identifikovala potřeby, možnosti a bariéry pro rozvoj lázeňství a navrhla možnou cestu rozvoje v souladu se současnými trendy ve světě. Účastníci kulatých stolů během pravidelných tematických setkání navrhovali vhodná řešení zjištěných problémů, zejména v oblasti problematiky organizačních, právních, administrativních, finančních a sociálních problémů, s cílem prolomit bariéry a předsudky a vytvořit model lázeňských služeb.

Jedním z výstupů projektu je Atlas lázeňství na česko-polském pohraničí , který zahrnuje tematické mapy a profily všech lázeňských míst v celém území podporované operačním programem Interreg V-A CZ-PL. Z tematických map se jedná o mapy přírodního prostředí, mapy  sociálního a ekonomického prostředí (např. mapy administrativního členění, dostupnost z míst hraničních přechodů, napojení lázeňských míst na stávající infrastrukturu, cyklostezky a významné turistické trasy či všeobecnou dopravní dostupnost lázeňských míst), mapy typologií lázní (lůžkové kapacity, návštěvnosti a struktury návštěvnosti lázní, léčebných indikací ad.), zahrnuje také zaniklá lázeňská místa a historická lázeňská místa.  Atlas bude sloužit pro představitele lázní, pracovníky informačních center, zástupce municipalit, regionálních sdružení a státní správu na podporu rozvoje cestovního ruchu v oblasti česko-polského pohraničí. Atlas je dostupný na adrese: https://spa.upol.cz.

Partneři projektu:

• Evropské seskupení pro územní spolupráci NOVUM s r. o.
• Dolnoslezské vojvodství – Institut územního rozvoje (IRT)
• Univerzita Palackého v Olomouci