Chybí oživující prvky
Anna Strnadová / kulturní prostor Nazdar! /spolek ArtproProstor
Kristýna Pozlerová
Jablečné lázně, kulturní prostor v Jablonci nad Nisou, byly, ale již nejsou. Organizátoři ze spolku ArtproProstor dostali na začátku roku 2020 příkaz k jejich uzavření s odůvodněním, že budova je ve špatném stavu a ze statických důvodů musí zůstat nepřístupná. Od roku 2015 se snažili oživovat prostory bývalých jabloneckých lázní, které byly uzavřené a chátraly od 90. let. Pořádali zde divadelní představení, koncerty nebo designové trhy, s častým zapojením absolventů a studentů uměleckých škol. Na tyto aktivity navazuje nový kulturní prostor v suterénu místní sokolovny a za podpory sokolského spolku, nazvaný Nazdar!. Zaměřený je především na autorské divadlo a současné umění. Spolek ArtproProstor založila Anna Strnadová společně s kamarádkami z Tanečního studia Magdalena, postupně vznikla širší komunita podporovatelů. Kulturní prostor Nazdar! iniciovala Strnadová ve spolupráci s Bárou Purmovou.
Jaký je charakter vaší organizace Nazdar! Jablonec? Zasahuje vaše práce do dalších oblastí, kromě kulturní a umělecké, například environmentální, sociální, politické, do sféry občanského aktivismu, správy veřejného prostoru a podobně?
To je složité říci. Já sama jsem začínala scénickým tancem, poté jsem studovala produkci na DAMU, proto je divadlo moje základna. V Jablonci ale celkově chybí kulturní kvas zaštítěný neformálním kreativním prostředím. Začínala jsem v osmnácti se starším bratrem iniciativou Jablonec bez hazardu, skončilo to referendem, které zapříčinilo vedlo k zákazu heren. Na druhou stranu nám to otevřelo oči, jak vedení města funguje, a zjistili jsme, že se nechceme natolik ponořit do politiky. Následovaly Jablečné lázně, přes které jsem se pustila do dalších témat veřejného prostoru a také vztahu veřejnosti k opuštěným budovám. Také se věnuji benefici pro Apropo, což je iniciativa v Jičíně, která pomáhá postiženým. Zkrátka propojování toho všeho mě baví a přijde mi skvělé, když kultura může k něčemu sloužit, pomáhat nebo oživit nějaký prostor.
Spolupracuje kulturní prostor Nazdar! s místní komunitou? Daří se vám zapojit místní do vašich akcí?
Kulturní prostor Nazdar! je asi sto metrů od Jablečných lázní, nachází se stejně jako lázně_ _v parku, který Jablonečáci nemají moc rádi, schází se tam hodně romská komunita. Ale parkem protéká Nisa a myslím, že to místo má velký potenciál jako adept na jabloneckou kreativní čtvrť. I mně samotné sousloví kreativní čtvrť a město Jablonec nad Nisou zatím nejdou úplně dohromady, možná za padesát let. Ale rozhodně vím, že chci pracovat v menších městech, to je věc, která mě baví. Zapojování okolí je asi jedna z nejdůležitějších věcí, vznikají skvělé nehomogenní kolektivy, exkluzivitu jako třeba v Praze si tady nemůžeš dovolit.
S kým v Jablonci, případně širším regionu, spolupracujete?
V Jablonci je možná až moc silný kulturní hráč město, které si dost věcí drží pod svými příspěvkovými organizacemi. Dostat se do chodu těchto věcí není lehké, všichni si dost pečlivě hlídají svůj píseček a dotace. Jsou to organizace, jako je divadlo, Městská Galerie My, Eurocentrum a Infocentrum a kina nyní sloučená pod organizací Kultura Liberec. Co se týče hudby, asi nejzásadnější je hudební klub Na Rampě, který má dlouhou historii, a také klub Voko. Pak jsou zde menší spolky, jako třeba parta holek, které dělají Tatrhy, ty mají teď všichni v oblibě a je to moc hezká akce. V Liberci Zauhlovačka, Martin Fryč, Kino Varšava, Naivní divadlo, Šalďák.
Nejvíce spolupracujeme s Galerií My, protože sama galerie působí tak trochu badatelsky a jedním z důležitých momentů naší práce je pracovat s historií daného místa.
Jaký je dosah vašich aktivit, je pro vás dostatečný, nebo usilujete o širší záběr?
Já bych si hlavně přála, aby Nazdar! dávalo prostor autorským věcem, ať je to čtení, divadlo, nebo residence. Také by bylo skvělé, abychom vytvořili nějakou skupinu, která zde bude dlouhodobě tvořit. Kultura v Jablonci je, ale chybí nějaké oživující prvky, které s sebou přináší současnější trendy a směry. Například když jsme před několika lety šli žádat na město o prostor Jablečných lázní, koukali na nás jako na ufony, „ve starém rozpadlém domě dělat kulturu?“. Přitom tento trend po světě už dávno funguje, ale tady to byla novinka. Myslím, že Jablonec do svého údolí potřebuje přinést svěží vítr, a věřím, že si pak může vybojovat své místo na kulturní mapě.
Je pro vás důležitý mezioborový přístup? Snažíte se skrze své aktivity propojovat různé obory a přístupy k tématu?
Jak jsem již zmiňovala, rádi pracujeme s historií daného místa. Myslím, že umění může odvyprávět historii zábavnější formou než třeba škola, proto bychom rádi v budoucnu se školami pracovali. Dále mě láká představa propojení s nějakými technickými obory, které jsou mně osobně dost vzdálené, ale s divadlem to může vytvořit zajímavou spolupráci.
Jakým způsobem zajišťujete dlouhodobou udržitelnost vašich svých aktivit?
U Lázní se nám bohužel stalo, že spousta lidí vyhořelo. Dostali jsme prvotní finanční injekci a poté jsme cítili hrozný tlak. Já sama práci pro Lázně dělala při škole, a dokonce se podepsala na mém zdravotním stavu, dlouho jsem se léčila se zády. Nyní jsme si v Nazdaru! řekli, že budeme pracovat pozvolna a pokusíme se vytvořit širší dramaturgickou základnu. Každý si vezme určitou část za svou, a tak vytvoříme několik linií. Co se týče peněz, je naší představou vícezdrojové financování.
Jaké jsou formy místní podpory, kterou získáváte nebo o kterou usilujete, například podpora místní samosprávy, lokální granty, podpora jednotlivců, sponzorství a podobně? Pomohla by vám širší podpora a jakého druhu?
Nejdříve jsme chtěli fungovat pod Sokolem, následně jsme to přehodnotili a založili vlastní spolek. Žádali jsme o dva granty na Státním fondu kultury a na kraji, ale ani jeden jsme nedostali, což mohla možná zapříčinit právě záštita Sokola. Dále budeme žádat na Ministerstvo Ministerstvu kultury a mimo jiné třeba Nadaci Via, Živou komunitu nebo Nadaci Květ. Ale všechno je to hrozně moc práce a stresu. Je nutné zmínit také Sokol, který nás podporuje tím, že nám poskytuje prostor zadarmo, a to včetně energií. Ač se to možná nezdá, je to velká podpora.
Získáváte podporu též mimo region, případně mezinárodní podporu, případně chystáte se o ni zažádat?
Samozřejmě se nabízí nějaká česko- německá spolupráce, ale momentálně nemáme přesný plán, kdy o ni budeme žádat. Podle mě je třeba náš program nějak ustálit a toto bude až následný krok.
Jaké jsou podle vás zásadní problémy tohoto regionu, co by bylo potřeba změnit?
Je jich dost. Určitě je zde stále cítit sudetská problematika. Lidé k nemají k místu takový vztah, jaký jsem třeba sama zažila v Jičíně. Dále vnímám jako problém, že je zde v každém případě na prvním místě sport. Peníze na stadion se vždy najdou, ale s kulturou je to horší. Ale i s tím se snažíme pracovat a dělali jsme v rámci závodu Jizerská padesátka doprovodný program Jizerská padesátka padesátkrát jinak, kdy jsme se snažili o propojení sportu a kultury.
Jaký je u vás poměr dobrovolnické práce a placené práce ve vašem projektu?
Stoprocentně dobrovolnická.
Jak vnímáte způsob fungování kulturních organizací v době environmentální krize, měly by se nějakým způsobem proměnit, usilujete o to vy sami?
V tomhle ohledu cítím trochu mezeru, samozřejmě vím, že je to téma, které je třeba zohledňovat, ale prozatím to není pro mě to stěžejní. V současnosti děláme tak maličké akce, které že žádný dopad, nemají, ale samozřejmě vratné kelímky a tříděný odpad je minimum, které by měl každý dodržovat. Ale zrovna v kultuře pro to nějaký cit všichni mají.
Věříte v potenciál umění a kulturních aktivit zlepšovat životní podmínky v místě působení?
Ano, věřím, jinak bych to nedělala. Je to veškerý důvod všeho mého konání. V Jablonci bych nemohla žít bez toho, abych se tam snažila o kulturní projekty. Věřím, že zlepšují životní podmínky obecně.
Pracujete se všemi věkovými skupinami, zapojujete také důchodce, děti?
Všem je nám kolem dvaceti pěti, třiceti, takže je jasné, že se tam schází spíše mladý kolektiv, ale rozhodně chceme být otevření všem a je to žádoucí. Skvělé je, že Sokolky sokolky jsou především sedmdesát plus, takže na prvotní brigádě se nám sešly ony a kolektiv teenagerů, což mě na tom právě baví.
Máte nějaký vnitřní kodex fungování, byť třeba i (dosud) neverbalizovaný, s ohledem na stav klimatické nouze, genderové otázky, spolupráci s problematickými subjekty, otázky financování, spravedlivých odměn za práci a podobně?
Možná je tato otázka pro nás předčasná. Samozřejmě je to k další diskuzi, neměla bych ve všem jasno, ale zatím jsem tuto otázku neřešila, a to ani v rámci Jablečných lázní.
Jak proměnila izolace v důsledku koronaviru váš způsob fungování, jak se vám daří udržet vaše aktivity, došlo k zásadní nebo dílčí proměně vašeho způsobu práce?
Vznikli jsme až po koronavirové krizi. Ta možná zapříčinila, že jsme se dali jako kolektiv takto dohromady. Ale jinak by to bylo asi náročné, sledovala jsem situaci v jičínské Valdštejnské lodžii, kde to nebylo jednoduché. Myslím, že pro velké organizace to bylo ještě složitější, ty se nemohly jen tak přizpůsobit. Naopak ty malé se díky své pružnosti mohly například přesunout do míst, která dovolila realizovat jejich program v jiném formátu, třeba někde venku v lese, a tím dokázaly, že jsou důležitou a nezbytnou součástí kulturního systému.