Interview

Tolik kultury, na kolik se složí

Rozhovor s Ivem Dokoupilem a Petrem Mihalcem

Festival Pelhřimovy

Jakub Frank

Kdo, kdy a za jakých okolností místo objevil a jaký s ním měl záměr? Co aktivitám předcházelo?

ID: Dělali jsme na Osoblažsku výchovné tábory a při té příležitosti jsme tam objevili zdevastovaný kostel a začali se o něj zajímat. Zjistili jsme, že patří církvi, a začali ho opravovat. Správce nás navedl, abychom si na biskupství požádali o převedení památky na naše hnutí, což jsme udělali, a v roce 2005 nám kostel dali do správy. Od roku 2006 píšu granty na Ministerstvo kultury a na kraj. Celá iniciativa šla na začátku ode mě, protože jsem předsedou pobočky Hnutí DUHA Jeseníky. Pak se ke mně přidali další lidi, kteří se o to starají, ať už v rámci tábora, nebo festivalu. Hnutí DUHA Jeseníky spravuje ještě rychtu v Karlovicích z roku 1645, kterou jsme koupili v dražbě před třemi lety, a hřbitov v České vsi, což je taky zaniklá osada kousek od města Albrechtice. Pak se zabýváme samozřejmě ochranou přírody v Jeseníkách.

Kdo se na práci okolo kostela podílí? Zapojujete do spolupráce i místní?

ID: Ty nezapojujeme, protože tam žádní místní nejsou. Zapojuje se obec Slezské Rudoltice, která má hodně aktivního starostu, který nám pomáhá, co může. Společně s ním máme dlouhodobý cíl vesnici Pelhřimovy obnovit. Pelhřimovy vznikly v rámci německé kolonizace území, kostel je přibližně z roku 1275 a v roce 1949 komunisti rozhodli, že v konečném pásmu nesmí stát žádné baráky, tak zbourali a rozebrali 66 domů. A my chceme vesnici obnovit a umožnit stavitelům, aby tam ty pozemky obydleli.

Co se na kostele kromě festivalu ještě děje?

ID: Každý rok se tam pořádá týdenní tábor, děcka se učí dělat především omítky, teď děláme i podlahu, takže si sáhnou na práci. Letos tam byl poprvé jógový kurz, pravidelně už třetím rokem bývá workshop studentů architektury z Brna a asi dvakrát tam byl i taneční workshop. Kromě toho tam už byla i mše a svatba.

Jak pokračuje práce na kostele a jaký je s ním další plán?

ID: Letos chceme dělat kus podlahy z modřínových fošen, aby se tam dalo tancovat, a uděláme i nějaké další omítky. Do příštího roku sháníme peníze, abychom mohli udělat fasádu. Cílem je kostel zprovoznit jako kulturní centrum, kde se bude dát i bydlet. Taky bude sloužit jako místo, kde se můžou v budoucnu scházet dělníci, kteří tam postaví ty první domečky.

Jsou nějaká témata specifická pro region? Čím je místo Pelhřimovy specifické?

ID: Co je společné, to je ten smutný osud. Je to opuštěná země, lidé byli vyhnáni z obou stran a kraj trpí jak z polské, tak z české strany. Dokladem toho jsou památky, které jsou ve špatném stavu. Celá situace vznikla jako důsledek vysídlení a nástupu komunistů. To byly dvě katastrofy a třetí katastrofa, která kraj postihuje, je současná zemědělská politika, která může za to, že kraj se vylidňuje dál.

Kdo přišel s nápadem na festival a jak vypadaly první ročníky? Předcházely prvním ročníkům ještě nějaké jiné akce?

ID: Vzniklo to tak, že na jaře 2014 za mnou přišel Lelek z kapely Bratři Orffové s tím, že chce někde na Osoblažsku udělat festival. Oni tenkrát tušili, že vyhrají Anděly, a rozhodli se, že peníze za cenu investují zpátky. Pozvali tam své oblíbené kapely a talenty a celé to hradili sami. Podpora po skončení akce byla ale natolik velká, že letos proběhne 8. ročník.

Jak vybíráte vystupující a festivalový program?

PM: Za výběrem účinkujících a programem stojí tým asi dvaceti lidí. Způsob výběru se však každoročně mění. Buď za něj zodpovídá jedna osoba, případně dvojice, ale na některé ročníky byli účinkující vybíráni celým týmem, letos například každý z týmu, kdo chtěl, vybral jednoho až dva interprety a domluvil s nimi hraní sám za sebe. Doprovodné aktivity přichází spíše náhodně podle aktuálních možností, nápadů, objevů nebo vizí.

Co se kromě festivalu v současnosti v Pelhřimovech děje?

PM: Pracovní tábor, proběhla zde také svatba, mše, natáčení videoklipu, filmová noc či taneční workshopy nebo architektonický workshop, který svými dřevěnými stavbami reflektuje již zaniklou obec.

Existuje v okolí nějaká komunita, která by se festivalu účastnila? Jakým způsobem se vám daří místní zapojit?

PM: Obracíme se pravidelně na starostu, který pomáhá nejen s chystáním festivalu, zajistí například prořezávání cesty, kontejner, případně domluvu s policií a hasiči. V rámci komunit žádnou konkrétní spolupráci nemáme, spíše s jednotlivci. Ale v regionu jsme napojeni také na další organizace, které pořádají akce, například Open mic v Bruntále nebo Zažít Bruntál jinak. Také čajovna či gastro stánek je regionální, zatím nedomlouváme nic třeba z Brna, přestože kontakty tam máme.

Jaký je dosah vašich aktivit, je pro vás dostatečný, nebo usilujete o širší záběr?

PM: Záběr je pro nás dostačující, o širší záběr se vyloženě nesnažíme, umožňuje nám to udržet intimní a bezpečnou atmosféru a prohlubovat vztahy v komunitě. Pokud probíhá snaha o širší záběr, tak se týká pouze aktivit nepřímo navázaných na festival, jako jsou workshopy, další kulturní akce nebo setkání, tábory a tak dále.

Jakým způsobem zajišťujete dlouhodobou udržitelnost?

PM: Hlavně vlastní proaktivitou. Postupně se formoval tým, který dnes již funguje „samostatně“. Každý z členů zná své kompetence, které buď plní, nebo deleguje. Udržitelnost je nezbytně navázána na komunikaci v týmu, která probíhá na poradách nebo v uzavřené facebookové skupině. Užší tým zhruba šesti lidí pak zajišťuje fungování širšího týmu.

Jak získáváte finanční podporu pro vaše aktivity? Žádáte třeba o nějaké regionální dotace?

PM: Podmínkou čerpání grantů a tak dále je většinou mediální výstup, oficiální organizační tým, právní status. To jde přímo opačným směrem, než se chceme vydávat my. Celá událost je proto financována čistě z příspěvků návštěvníků a přeneseně i umělci, kteří přijíždí za minimální peníze. Návštěvníci tak dostanou přesně tolik kultury, na kolik se složí. Největší podporou z oficiálních míst je vykosení krajnic silnice obcí Slezské Rudoltice, bezplatné zapůjčení kostela Hnutím DUHA a přístup k pitné vodě u sousedů.

Jaký je poměr dobrovolnické práce a placené práce ve vašem projektu?

PM: Pořadatelé pracují stoprocentně zadarmo. Když vyjde pár korun navíc, zaplatí se jim útrata na baru. Zaplaceno dostávají pouze ti, kteří se danou činností živí―hlavně zvukaři. Spravedlivé odměny organizátorům bychom dali rádi, ale rozpočet to nedovoluje. Přebytky darujeme na rekonstrukci místa.

Jaké kanály nejčastěji používáte k propagaci festivalu a jak si myslíte, že jsou úspěšné?

PM: Událost ze zásady nepropagujeme veřejně. S novináři máme gentlemanskou dohodu, kterou rádi porušují, že se o akci ani nepíše. Proč? Nechceme stavět ploty, nechceme omezovat počet účastníků a místo má přitom svou kapacitu, kterou nechceme přetěžovat. Za ty roky se počet návštěvníků ustálil mezi třemi a pěti sty lidmi. Odhady se různí a nemáme to jak spočítat.

Je něco, čeho se vám ve vašem místě působení nedostává, ale nacházíte to např. v jiných regionech?

PM: Setkání je nadregionální, částečně i mezinárodní. Samotnou událost nedostatky regionu, kterých je dost, nijak zvlášť neomezují. Možná naopak místní vyprahlost přidává události na přitažlivosti.