Cartography of (Eco)systems: Black Edition

Jakou má Fujaré právní formu, kdy a jak jste vznikli?

Jsme zapsaný spolek, který působí v Rožnově pod Radhoštěm od roku 2016. Když jsem se po šestnácti letech vrátil z Prahy do Rožnova, tak jsme ho s kamarády založili proto, že nejen nám místní kulturní milieu připadalo nedostatečné, uvadlé. Původně jsme se situaci snažili rozproudit z pozice členů kulturní komise, to se nám ale moc nedařilo, proto jsme založili spolek a začali „kulturu“ kypřit aktivně sami.

Vstoupit do oblasti komunální politiky bylo ve vašem zájmu hned, jak jste se vrátil?

Viselo to ve vzduchu, a když jsem byl osloven kamarády, kteří jsou komunální politici, nezbylo než nabídku na členství v kulturní komisi přijmout.

Co je náplní a dlouhodobým cílem spolku? Komu jsou vaše akce určeny?

Nechceme dělat kulturu pro úzce vymezené skupiny, chceme muziku, film, divadlo, happeningy nabízet především v kvalitě a různorodosti. Přinášet moderní městskou kulturu do našeho maloměsta. Ale zároveň při tom hledat lokální specifika, nejen něco importovat, ale i tvořit. Hlavně pořád děláme, co nás baví, a snažíme se něco nového zpřístupňovat divákům, aby to nebyla jen zábava, ale bylo tam vždycky něco navíc, jinak. Děláme třeba i větší hudební festival Hlasy, který je dramaturgicky vyhraněnější, a tam se nám širší publikum přilákat nedaří, trefujeme se do úzkého segmentu. Ale když děláme letní kino s muzikou (Filmové fujaré), je to velmi populární akce, kam chodí četné a nejrozrůzněnější diváctvo, a přitom nijak neslevujeme z dramaturgické představy.

Našim dlouhodobým cílem je―pokud budeme mít sílu―místní prostředí pořád kypřit, ale nesedět při tom jenom doma a dívat se taky do světa. A možná se to už za těch šest let, co působíme, v některých úrovních a momentech trošku daří. Diváci nás vnímají, byť už zmizel počáteční „wow“ efekt, ale jsme inspirativní i pro místní zřizované organizace, které třeba přebírají naše modely akcí, byť náplň a filozofie provozu jdou pak často dost jinam (funguje jim letní kino, tak my si ho koupíme a budeme ho provozovat bez vstupného s mainstreamovou dramaturgií).

Je kulturní scéna v Rožnově stále ovlivněná scénou okolo klubu Vrah?

Vrah skončil v roce 2014, ale stále hrají některé kapely z jeho okruhu, pořádají festival a guru klubu Martin Valášek se stal dramaturgem městské kulturní agentury, takže to v těchto formách nějak pokračuje.

Je podle vás cestou rozšiřovat radius, spádovou oblast lidí, kteří na vaše akce přijíždí, anebo je důležitější osvěta přímo na místě? Co je z vašeho pohledu efektivnější?

Pro naše celoroční programy je klíčový divák z Rožnova či ten z blízkého okolí. Ale kvůli dramaturgické jinakosti akcí i jejich atmosféře na nás pravidelně jezdí skupinky třeba z Ostravy či až od Hulína, tedy přes šedesát kilometrů. Jsme rádi, že si nás sami našli, protože tak daleko propagaci efektivně cílit nemůžeme. Konečně pořád nejlíp funguje, že si o akcích lidi řeknou mezi sebou. U festivalu Hlasy máme vysledované, že polovinu účastníků tvoří místní, polovinu dojezdoví, a tady je asi žádoucí usilovat o vzdálenějšího diváka, protože Rožnov je pro dramaturgicky náročněji vyprofilovaný festival už malý. Záleží to tedy na profilu akce a její ambici.

Co je vaše hlavní činnost? Jakou aktivitu považujete pro Fujaré za „vlajkovou“?

Hlavní činností jsou programové cykly Filmové, Hudební a nově teď i Divadelní fujaré. V koncertní sérii Hudební fujaré propojujeme současnou hudbu s folklórem. Jindy vypravujeme divadelní autobus, kdy nabereme lidi z Rožnova a okolí a vyvezeme je do divadla třeba v Ostravě, do Arény nebo k Bezručům. Po cestě držím lektorský úvod k představení a cestou domů pošleme kolovat flašu slivovice a pomalu tím budujeme vztah diváků k náročnějšímu divadlu, už se s námi nebojí jet třeba ani na hru o holocaustu.

Ale podstatné jsou pro nás a naše vnímání kultury ve společnosti i přímější akce, kdy jsme třeba v podobě happeningů pořádali, protože se toho nikdo jiný nechytl, demonstrace Milionu chvilek nebo s městskou knihovnou děláme pravidelný happening k výročí 17. listopadu a zaplníme náměstí lidmi s maskami, nebo s námi lidi k výročí srpnové okupace vystřihují papírové vojáčky. Nebojíme se toho, když naše aktivity přesahují ke společensko-politické akci, ono se pak to naše angažmá ve městě zajímavě mísí ve směsi podpory a hejtů a vytváří to nějaký kvas, a třeba i dění smyslu.

Má Fujaré své pevné sídlo―místo, kde se činnost odehrává?

Po skvělé etapě v galerijním sálku 3. Etáže teď naše programy ve většině můžeme díky osvícenému mecenáši dělat ve větším sále bývalé továrny Brillovka s kapacitou, která nám dostačuje. Personálně a finančně nemáme na to, abychom někde udržovali a platili stálý provoz a program. Fujaré je „jen“ naše profesionální „hobby“, protože každý máme své zaměstnání, které nás živí. Pro vztah publika k nám je to pochopitelně nevýhodné, protože si nás obtížněji identifikuje s nějakým prostorem. Ale jsme tak zase schopní dělat akce spontánněji a kdekoli, nejraději ve veřejném prostoru města.

Spolupracujete s místní komunitou, jakým způsobem se vám daří zapojit místní aktéry, stávají se účastníky nebo spolutvůrci vašich akcí?

Ideální je, když se účastník stane v nějaké podobě spolutvůrcem, ale to je vzácné. A vlastně se nám to dlouhodobě úplně nedaří. Je to možná otázka našeho generačního okolí čtyřicátníků, které sice oslovujeme přirozeněji, ale protože jsou to lidé v produktivním věku, kteří něco už dělají naplno a dobře, nemají často kapacitu své aktivity rozšiřovat. To je potíž, jsou tu nabídky, někdy už i finance, ale nejsou lidé, kteří by měli čas. Takže otázkou pro nás je, jakým způsobem oslovit mladší generaci. Zároveň ale řešíme, jestli to vlastně umíme a taky jestli na to máme charisma.

Dlouhodobě rádi spolupracujeme s městskou knihovnou, která rozvíjí svoje programy hodně komunitně. Jednou se nám podařilo propojit největší aktéry ve městě v čele s Valašským muzeem v přírodě a vytvořit sérii akcí k třicátému výročí 17. listopadu 1989―Rožnov89 (roznov89.knir.cz), včetně nového historického výzkumu s místním studentem historie, divadelního reenactementu revolučních událostí, výstavy v ulicích celého města a tak dále.

Jaké jsou formy místní podpory, kterou získáváte (místní samosprávy, lokální granty, podpora jednotlivců, sponzorství a podobně), pomohla by vám širší podpora a jakého druhu?

Nejvíc prostředků máme z Ministerstva kultury, pak z městských a krajských grantů, tato podpora je pochopitelně vitální. Lokální fundraising máme hodně vázaný na viditelnější festival. Taky je tu zajímavý fenomén, že se do spolupráce s námi neženou tradiční velcí lokální sponzoři―předpokládáme, že i proto, že nějakým způsobem vstupujeme do politického dění. Ale jiní naši dárci zase tento aspekt podporují. A pak je tu sice kvantitativně maličká, ale o to cennější podpora ze strany drobných příspěvků našich diváků, kterým třeba dáváme možnost libovolně navýšit částku vstupného na akci. Což souvisí s tím, že se dlouhodobě snažíme politikům i divákům vysvětlovat, že kultura není zadarmo, má svou hodnotu a cenu a že akce tohoto typu se ze vstupného a provozu baru vážně udělat nedají.