Cartography of (Eco)systems: Black Edition

Jakou má Kulturák právní formu a kolik vás je?

Samotný Kulturák je spolek o šesti členech. V Kultuře za pade, která funguje paralelně, je nás zhruba čtyřicet.

Co je náplní a dlouhodobým cílem Kulturáku?

Organizovat menší kulturní akce a snad časem aktivizovat mladší lidi, pokusit se je získat, dát jim příležitost organizovat a celou věc postupně předat dál.

Kdy a proč jste vznikli a kdo za projektem stojí?

Jsme v podstatě nástupnickou organizací Okrašlovacího a zábavního spolku v Bystřici pod Hostýnem. Všichni lidi, co jsou dnes v Kulturáku, byli předtím v Okrašlovacím spolku. Ten začal fungovat v roce 2012 z nespokojenosti s tím, co se (ne)děje v Bystřici, a byl v podstatě aktivistický. Dělali jsme kulturu, ale věnovali jsme se přesahům k občanským aktivitám. Jednou z prvních akcí bylo založení galerie Výloha a první výstava Lukáše Houdka, který tematizoval tehdy dost aktuální téma gamblingu, uspořádali jsme k tomu happening a veřejnou debatu. Pak se to přelilo do aktivit místního kina, které nebylo digitalizované, a tím pádem nebylo udržitelné. Uvědomovali jsme si, že je potřeba přesvědčit město, že takové kino může v Bystřici fungovat. Do toho jsme šli v podstatě taky přes občanskou aktivitu―do pravidelných projekcí pro rodiny s dětmi Kino po O jsme zapojili družiny a školy, pořádali pro děti doprovodný program k filmům, bylo to takové odpoledne v kině. Ve výsledku se to povedlo, město kino zafinancovalo a dneska je digitalizované.

Přechod od Okrašlovacího spolku ke Kulturáku vedl přes projekt Kultura za pade (KZP). Přestože se naše aktivity rozšiřovaly, dostávali jsme od města pořád stejnou částku, protože se ve městě rozdělovaly stále stejné dotace stejnému počtu zájemců. A to nás vedlo k myšlence, že pokud je tady v regionu padesát lidí, kteří jsou ochotni dát padesátikorunu měsíčně na naše akce, tak má smysl tady něco pořádat. Zkraje roku 2017 se nám podařilo ty lidi sehnat, každý nám měsíčně posílal padesát korun, což ročně udělalo kolem třiceti tisíc, a zároveň to vytvořilo docela silnou komunitu. A vedlejším důsledkem bylo, že to sem dostalo zájem lidí mimo region, přátel a známých většinou z tvůrčích profesí, kterým přišlo smysluplné tu aktivitu podpořit a tu padesátku posílají. Členové KZP můžou navrhovat vlastní akce. V roce 2017 jsme začali provozovat letní kino, které nás mezi místními dost definovalo a zároveň neslo další příjmy. To nám přineslo důležitou finanční nezávislost, ale zároveň jsme pochopili, že nemá smysl, aby kino provozoval Okrašlovací spolek, protože ten vznikl kvůli něčemu jinému, tak jsme celý provoz, včetně KZP, která na to byla hodně navázaná, v roce 2019 přesunuli do nově založeného spolku Kulturák. Ale personálně to pokračuje dál.

Co je vaše hlavní činnost? Jakou aktivitu považujete pro Kulturák za „vlajkovou“?

Hlavně letní kino. Na to chodí každý letní pátek zhruba 130 diváků. Dále to je Sušil happening, který připomíná sběratele lidových písní Františka Sušila. Je to taková pouť na Hostýn, připomínající Sušilovu poslední cestu, za doprovodu živé folklórní muziky, která hraje Sušilovský repertoár. Kromě toho děláme autorská čtení nebo workshopy, třeba workshop malování v krajině. Akce pořádáme od června do půlky září hodně intenzivně, hrajeme každý pátek, a pak je ambice, aby každý měsíc byla aspoň jedna akce―festival místních kapel, poslechové akce, divadla. To se týká spíše předcovidové situace, teď je samozřejmě všechno trochu nejistější.

Má Kulturák své pevné sídlo, nebo působí na různých místech v regionu?

Chtěli jsme původně rozvíjet činnost ve chvalčovském kulturáku, ale vstoupila do toho korona, která to dost zkomplikovala. Cílem ale je přizpůsobit si pro sebe ten prostor a zkoušet lidi naučit, aby chodili tam. Ale záleží na povaze akce, literární čtení Jaroslava Rudiše jsme třeba dělali ve staré hospodě na návsi, jiná čtení zase v prvorepublikové vile kousek za Bystřicí. Asi by nemělo zapadnout, že obec se chystá investovat do provozu letního kina, třeba za dva roky by tam mohly být mnohem lepší podmínky pro náš letní provoz.

Jaký je dosah vašich aktivit, je pro vás dostatečný, nebo usilujete o širší záběr?

Byli bychom rádi, kdyby se k nám jezdilo z co největší dálky. Lidi se na akce sjíždí hlavně z Bystřice a Chvalčova, někdy přijedou i lidi z větší dálky, na letním kině se totiž dá stanovat, protože je to na louce. Na Sušila jezdí hlavně obyvatelé z Velké nad Veličkou a okolí, odkud pochází soubor Horňácká muzika Petra Mičky, která na happeningu hrává, a pak známí z Brna. Nebo lidi přijedou na autorské čtení někoho známějšího, naposledy třeba Rudiše.

Jakým způsobem zajišťujete dlouhodobou udržitelnost vašich aktivit?

Máme myslím dobře nastavený mix financování―podporuje nás obec, lidé v iniciativě KZP, místní sponzoři, něco vyděláme na akcích. Chceme vylepšit areál kina, aby organizace letních věcí byla do budoucna snazší, jednak chci zatáhnout do organizování mladé―dát jim peníze na projekt a nechat je, ať něco vymyslí. I proto, že sami tuhle skupinu neumíme zaujmout.

Jaký je v Kulturáku poměr dobrovolnické a placené práce?

S placením začínáme až v letním kině, jinak je zatím vše v zásadě dobrovolné.

Jaký je váš ideální vývoj do budoucna?

Snažíme se držet malých akcí, postupně přidávat a vymýšlet série. Ideální vývoj je, aby jednotliví členové měli každý svou malou akci a dohromady se podporovali. Velký kus vize je předání spolku někomu dalšímu. Mám hodně zkušeností s aktivizací lidí a vím, že spousta z nich třeba nemá konkrétní nápad, ale do něčeho by se chtěla zapojit. Tak by bylo fajn dodat finance a podporu těm, kteří chtějí něco dělat.

Věříte v potenciál umění a kulturních aktivit zlepšovat životní podmínky v místě působení? Pracujete se všemi věkovými skupinami?

To je myslím naše základní víra. Mimo velká centra lidé dokážou ocenit, že pro ně někdo něco chystá, a nabídka kulturních a společenských akcí promlouvá do toho, jak lidé hodnotí svůj život v místě. Dříve jsme cíleně vynechávali děti, pro děti se toho děje celkem dost, dietu mají spíše dospělí, ale nevyhýbáme se jim, na naše akce běžně chodí rodiny. Důchodcům se zatím nevěnujeme. My jsme všichni čtyřicátníci, tak jsou naší primární cílovkou podobně staří lidé, kteří se nebojí zkusit a zažít něco nového. Ale v rámci kina rozprostíráme program mezi všechny věkové kategorie, promítáme něco pro děti, ale i pamětnické filmy.

Jaké kanály nejčastěji používáte k propagaci na veřejnosti a jak si myslíte, že jsou úspěšné?

Celkem klasické, máme Facebook, letní kino má svou facebookovou skupinu. S Instagramem se nám moc nedaří začít. Píšeme do místních zpravodajů, používáme obecní rozhlas, lepíme plakáty. Vzhledem k šíři publika, které nás vyhledává, se nám osvědčilo využívání všech možných kanálů na jednotlivé akce.

Jaká témata jste jako spolek museli řešit?

Ze začátku jsme ještě jako Okrašlovací spolek zažívali stresy s tím, jak vystačit s penězi, které obec do spolků rozděluje. Vedle sportovních a jiných spolků, které už byly v obci zaběhlé, jsme byli bez tradice a docela odvážní, co se týče programu. Později jsme řešili malý zájem lidí o kulturní akce na maloměstech a na vesnici. Ukázalo se, že si na to musí místní prostě zvyknout a naučit se na ty akce chodit, k tomu je nutná vytrvalost ze strany organizátorů. Jinak si myslím, že takové společné téma spolků na malých městech může být, že často chybí prostor pro pořádání malých kulturních akcí.