Cartography of (Eco)systems: Black Edition

Ke Zhoři máte hluboké rodinné vazby, přitom jste se zde začali angažovat teprve nedávno. Můžete stručně popsat vazby k místu a okolnosti vzniku vašich aktivit?

To je na začátek opravdu velice obtížná otázka. Zhoř patří mojí rodině od čtyřicátých let minulého století. Ale samozřejmě za minulého režimu jsme o ni přišli. Celá Zhoř byla následně zdevastována Státními statky a JZD. Když se majetek rodině vrátil, vazby na krajinu kolem Zhoře už byly porušeny. Moje maminka a tetička se během komunistického režimu přestěhovaly do zahraničí, sama jsem se narodila v Německu, kde jsem žila do svých osmnácti let. Moje první vzpomínka na Zhoř je až kolem roku 1998. Po Sametové revoluci naše rodina získala i další majetky, které byly, dejme tomu, uchopitelnější, na jejichž záchranu jsme se soustředili.

Když jsem se před deseti lety přestěhovala do Česka, tak jsem si uložila výzvu Zhoř, která není pouhým shlukem budov, ale celým ekosystémem polí, lesů a rybníků, obyvatel, místních autorit a také v neposlední řadě zvířat a ptáků, nějakým způsobem pochopit, uchopit a vymyslet, jak s ní naložit. To samozřejmě nebylo úplně jednoduché. V tu samou dobu jsem se musela zorientovat v českém prostředí jako takovém a zároveň jsem byla ve věku, kdy jsem definovala sebe sama na pracovní a osobní dráze. A proto bývalo na Zhoř méně času. To se změnilo v momentě, kdy jsem Zhoř ukázala svému tehdejšímu příteli, dnes už muži Markovi. Ten nebyl zatížený bolestmi rodinné historie a viděl ve Zhoři velký potenciál. Vlastně se do Zhoře určitým způsobem zamiloval. Jeho entuziasmus a optimismus mě nakazil a i já jsem začala věřit, že se s tímto kdysi nádherným místem opravdu dá něco dělat. Marek také pochází z rodiny restituentů a tematika znovuobnovení rodinných majetků mu není cizí.

Na Zhoři jsme se začali intenzivně angažovat před pěti lety. Ty správné první kroky bývají obvykle neviditelné. Člověk se musí s místem seznámit, aby poznal, co tam je a není možné. Brali jsme s sebou přátele a odborníky z nejrůznějších okruhů; dělali rozhovory s místními pamětníky, rešerše v archivech; zadali jsme několik studií a částečně si doplnili zemědělské a lesnické vzdělání. I k tomu byla covidová pauza v kultuře dobrá. Poslední tři roky na Zhoři pořádáme výstavy současného umění a dva roky i farmářské trhy. To bylo velice racionální rozhodnutí―abychom měli ke Zhoři lepší vztah, musíme se tam věnovat aktivitám, které jsou blízké našemu srdci. Jak se ukázalo, byl to krok správným směrem a akce si téměř okamžitě získaly širokou podporu. Pro nás to byl výtečný způsob, jak se představit v místní komunitě.

Založili jste spolek, do jaké oblasti kromě kulturní a umělecké a zmíněného pořádání farmářských trhů se chystáte svými aktivitami ve Zhoři proniknout?

Spolek NEIRO Association for Expanding Arts se věnuje podporování rozvoje českých umělců a teoretiků―aby mohli spolupracovat se světovou špičkou ve svých oborech na akcích u nás i v zahraničí. Skrze Zhoř jsme rozšířili aktivitu spolku o rurální agendu. V současné době se jedná především o výstavy českých umělců, kteří se věnují vztahu člověka a krajiny. Návštěvnický zájem o tyto akce nám doslova vyrazil dech. Každoročně to „nabíjí baterky“ celému kolektivu našich spolupracovníků a přátel. Z povahy majetku, jeho rozsáhlosti, propojenosti a návaznosti, spadá do našich kompetencí a zájmů také péče o kvalitní životní prostředí: aby se v okolí nepoužívala chemická hnojiva a pesticidy, abychom měli čistou vodu, aby se voda v krajině držela, aby krajina nebyla monokulturní pouští a tak dále. Zkrátka a dobře, staráme se o krajinu jako takovou, včetně její historické paměti. Vnímáme, jak příroda žije v úplně jiném čase, v jiné setrvačnosti, v jiných rychlostech než lidé, dokonce obzvlášť v jiném čase než my hudebníci. Když se něco pokazí na koncertě, máte zkažený večer. Když něco pokazí bagr, může to být na třicet i na sto let. Proto se snažíme svá rozhodnutí důkladně připravovat a ověřovat s odborníky.

V posledních letech jsme intenzivně řešili sucho a odvádění vody z krajiny. To nás dovedlo k rozhodnutí, že jsme všechna naše pole nově propachtovali ekologickým zemědělcům. Předtím na nich hospodařili především konvenční zemědělci, avšak letos můžeme pyšně prohlásit, že veškerá naše pole jsou v ekologickém režimu. Zároveň spolupracujeme s Výzkumným ústavem vodohospodářským, se kterým připravujeme celkové šetrné řešení pro naši oblast. Postihla nás také kůrovcová kalamita. Na jejím potlačení pracujeme s hajnou a odborným lesním hospodářem. Dále pracujeme na přechodu od holosečného lesa na výběrový. O krajině uvažujeme dlouhodobě. Tím, že to je rodinné vlastnictví, tak nehledáme řešení, která přinášejí rychlý zisk, ale udržitelné řešení, které bude nosné přes generace.

Jak spolupracujete s místní komunitou, daří se vám zapojit místní, stávají se účastníky nebo spolutvůrci vašich akcí?

Když jsme na Zhoři začali být aktivní, tak jsme místní komunitu znali velice málo a oni znali velice málo nás. Dokonce o nás kolovaly různé fámy―moje zahraniční vzdělání na Schule Schloss Salem se stalo sanatoriem a byla jsem tedy zřejmě nesvéprávná. Markovy vlasy z něj zas udělaly Itala a tak podobně. Všechny tyto fámy pocházejí z doby, kdy starý správce Zhoře komunikaci mezi námi a místními různě blokoval a mlžil a místo našich zájmů hájil především ty svoje.

Prvním krokem ke sblížení byla výstava, kterou jsme na Zhoři před třemi lety uspořádali. V té době jsme se místní komunitu snažili zapojit tak, že jsme je poprosili o brigádu, aby pomohli upravit špejchar a areál. Místní tehdy vlastně neměli přesnou představu o tom, čím tahle výstava je a jak to může být pro Zhoř nebo pro ně prospěšné. Něco udělali, ale hlavně sledovali, jací jsme lidé. Všechny nás překvapil úspěch výstavy a přidruženého grilování, výstavu za tři dny navštívilo více než 180 lidí. Večer při táboráku jsme se pak postupně seznámili s většinou obyvatel. Možná k vlastnímu překvapení zjistili, že nejsme zbohatlíci z Prahy, ale normální rodina, která má běžné problémy. Tak jsme začali budovat vzájemnou důvěru a vzájemně poznávat své životní perspektivy. Na příští ročník už se aktivně hlásili, jak by se chtěli podílet, a my jsme je s velkou radostí do akce zapojili. Dalším velkým krokem bylo zapojení místních do farmářského trhu, kde vedle farmářů prodávají vlastní produkty.

Ve vašem programu se objevují výstavy, přednášky, akce spojené s tématy, která úzce souvisejí s vašimi vlastními uměleckými aktivitami. Chystáte se věnovat i jiným lokálním tématům? Je pro vás důležitý mezioborový přístup a propojování různých oborů?

To je zajímavá otázka, vlastně je to trochu naopak. Téma vztahu člověka a krajiny, které prostupuje zhořskými výstavami, do naší tvorby přišlo až prostřednictvím celé zhořské anabáze. Marek na příbuzné téma udělal krátký film a mně tato témata najednou začínají pronikat do písní. Opravdu mám pocit, že se to stává až potom, co se se Zhoří začínáme potýkat. Na Zhoři se angažujeme zejména jako kurátoři a pořadatelé, pouze nepatrně jako výkonní umělci. Co se hudební aktivity týká, tak jedním z našich ambiciózní plánů je, aby zde vznikl koncertní sál a venkovní amfiteátr s plovoucím pódiem.

Se Zhoří máte hodně plánů do budoucna. Můžete některé odtajnit? Jakým způsobem je hodláte financovat, jak se chystáte zajistit dlouhodobou udržitelnost svých aktivit?

Naše plány a vize pro Zhoř se pomalu konkretizují. Letos jsme založili zemědělskou firmu a v následujících letech se budeme věnovat rozvoji ekologické farmy. Pro začátek jsme si vzali pod sebe nějakých padesát hektarů, na kterých si chceme ověřit své schopnosti. O koncertním sále a amfiteátru jsem se již zmínila. V současné době studio Prokš Přikryl Architekti dokončilo studie a pokračujeme přípravou projektu. Chtěli bychom, aby na Zhoři vznikl výjimečný sál napojený na okolní přírodu, se skvělou akustikou a zázemím. Dále připravujeme penzion s restaurací, která bude servírovat pokrmy připravené z našich a jiných místních surovin. Domníváme se, že kultura, pohostinství a zemědělská výroba jsou složky, které se navzájem dokáží obohacovat. Viděli jsme to v zahraničí a rozhodli jsme se to vyzkoušet i u nás. Zatímco zemědělství přináší finanční stabilitu a pohostinství vyšší přidanou hodnotu, kultura přináší PR. V takovém režimu může být kultura i zdarma nebo za symbolické vstupné. Dlouhodobá vize pro Zhoř je, aby se stala soběstačnou, udržitelnou, bezodpadovou komunitou.

V Krakovci je dlouhodobě kulturně aktivní místní kastelán. Spolupracujete či chystáte spolupráci s dalšími organizacemi či kulturními aktéry v blízkém okolí?

Spolupracujeme s obcí Krakovec právě prostřednictvím starosty, kastelána a výjimečného člověka Jiřího Sobka. Vlastně to byl on, kdo nám navrhl, ať během Husových dnů zkusíme pořádat výstavy. Zahájili jsme také spolupráci s rakovnickou Místní akční skupinou a s iniciativou pro obnovu Krakoveckého potoka. Inspirací pro nás jsou třeba naši milí sousedé, nedaleký Chříčský pivovar nebo Farma Hedecko. O dalších kulturních aktérech víme, ale spolupráci jsme ještě nezahájili. Myslím, že to přijde později, až náš zhořský projekt více zkonsolidujeme. Vše se teď prudce vyvíjí a my napínáme síly zejména k záchraně budov, zkvalitnění krajiny a rozvoji farmy.

Získáváte nějakou místní podporu, například od místní samosprávy, lokální granty, od jednotlivců, formou sponzorství a tak podobně? Pomohla by vám širší podpora a jakého druhu?

Jsme vděční za všechnu podporu, které se nám dostává. Mnoho lidí ještě pamatuje zhořský statek v provozu a mají k místu osobní vztah. Každé dobré slovo, každé doporučení řemeslníka nebo jiná vstřícnost nám ukazují, že to, co děláme, má smysl. Obec Krakovec nás například podporuje ohláškami našich akcí v médiích. Skrze NEIRO získáváme podporu od Ministerstva kultury ČR. Bohužel Středočeský kraj nemá zatím žádnou grantovou kulturní politiku. Uvažujeme o tom požádat o podporu na výstavbu nebo vybavení koncertního sálu a amfiteátru. Jsme zvyklí na spolupráci se zahraničními institucemi především z Německa a Japonska na našich ostatních kulturních akcích. V zahraničí mám stále velký okruh přátel, z nichž někteří se vydali podobnou cestou. I z jejich příběhů čerpám inspiraci a ráda si od nich nechávám poradit. Ráda bych ale vedení grantu a vyúčtování evropských grantů svěřila zkušené firmě. Plán financování zatím ale vytváříme, a proto sledujeme grantové výzvy krajů, státu i evropských institucí. Chceme, aby nové prostory na Zhoři, zejména sál a amfiteátr, nesloužily jenom nám, ale i místním, jejich oslavám a zájmům.

Jak vnímáte způsob fungování kulturních organizací v době environmentální krize, měly by se nějakým způsobem proměnit, usilujete o to?

Snažíme se na našich akcích i uvnitř naší kanceláře volit ty nejšetrnější prostředky. Například i na prodej vánočních stromků z prořezávky v našich lesích jsme sehnali bavlněné a kompostovatelné síťky z fabriky z Německa, u nás je však u komerčních prodejců jen stěží uvidíte. V současné době existuje tolik alternativních produktů, že každý, kdo jen trochu hledá, najde. Například plastový kelímek je něco, co už dávno nemá na veřejné akci co dělat.

Nicméně míra dotací, kterou kulturní organizace v České republice dostávají, je extrémně nízká. Zároveň jsou lidé zvyklí za kulturu platit buď symbolicky nebo vůbec. V takové situaci nemůžeme navzdory všemu idealismu volit vždy environmentálně nejšetrnější cestu. Nemůžeme si třeba dovolit posílat umělce přes Evropu vlakem. Ceny mezinárodních spojů jsou vysoké a zároveň jsou vlaky časově náročnější způsob dopravy, což také navyšuje cenu, za kterou je umělec ochoten toto cestování podstoupit. O transkontinentálním cestování umělců ani mluvit nebudu.

Vzhledem k vašim plánům na obnovení zhořské komunity a vaší kulturní a sociální angažovanosti se naskýtá další otázka. Chystáte se v rámci spolku či jiné kulturní platformy zavést vnitřní kodex fungování, s ohledem na stav klimatické nouze, genderové otázky, spolupráci s problematickými subjekty, otázky financování, spravedlivých odměn za práci a podobně?

Takový kodex u nás již v praxi funguje. V současné době připravujeme jeho psanou formu. Snažíme se ověřovat si vlastnickou strukturu našich partnerů, protože některé jevy v naší společnosti nechceme podporovat. V principu se jedná o to, že nespolupracujeme se subjekty, které střetem zájmu usilují o ovládnutí státu. Nepřijímáme podporu od státních organizací nedemokratických režimů. Nepřijímáme podporu od organizací navázaných na tabákový průmysl, ropný průmysl a organizovaný zločin.

Co se týče spravedlivých odměn za práci, jsou naším snem! V kulturním odvětví je práce extrémně podhodnocena, což velmi omezuje výběr našich spolupracovníků a naši schopnost si ty nejlepší udržet. Jedna věc je přesvědčit japonskou hvězdu, aby na vaší akci v Praze zahrála za honorář, který doma získá za desetiminutové vystoupení. Podhodnocovat ale takto tým lidí, který je s vámi každý den, prostě nelze. Kvalitní kultura, ač může být těžko uchopitelná, není luxus, ale nutnost. Je to prostor, kde se řeší směřování našich životů, kde se hojí osobní i historická traumata a kde se testují nové technologie. Právě umělci, společně se sportovci, učí naše děti na sobě tvrdě pracovat a dbát osobní integrity. Proto vnímám spravedlivé ohodnocování kultury jako jeden z důležitých dlouhodobých cílů naší práce. Obsazování žen umělkyň je důležitým bodem našeho dramaturgického plánu. V žánrech, kde jsou ženy slabě zastoupeny ve špičce oboru, hledáme třeba v rámci festivalu vhodný způsob, jak podpořit nastupující umělkyně.

Jak proměnila izolace v důsledku koronaviru váš způsob fungování, jak se vám daří udržet své aktivity, došlo k zásadní nebo dílčí proměně vašeho způsobu práce?

Koronavirová krize nás zastihla v Japonsku, kde Marek pilně cvičil se svým učitelem a společně jsme tam měli několik koncertů. Tehdy to bylo naposledy, až do druhé půlky roku 2021, co jsme měli zahraniční angažmá. O koronavirové pauze jsme se začali více věnovat zemědělským a jiným aspektům Zhoře. V současné době nám opět jede kultura a mohutně se rozjela i Zhoř. Proto hledáme další spolupracovníky, což přináší mnohem komplexnější problematiku předávání a vedení úkolů, než kterou jsme znali před krizí. V době homeofficů a mnohem větší míry online komunikace je předávání úkolů a informací úplně jiná problematika než dřív. Postupně se nám snad daří najít způsob, jak úspěšně fungovat i v tomto hybridním prostředí.

Oba jste velmi umělecky aktivní i v mezinárodním kontextu. Organizace, rekonstrukce, lokální kulturní a komunitní angažovanost obyčejně znamenají totální nasazení. Jak chcete skloubit svou uměleckou dráhu s velkorysými plány regionálního kulturního centra ve Zhoři?

Chceme Zhoři přinášet to, co opravdu umíme a co nás také baví. Ostatní problematice se učíme za pomoci odborníků a různých publikací porozumět tak, abychom ji mohli náležitě kontrolovat. Tudíž úspěch Zhoře nebude nikdy pouze naším úspěchem, ale úspěchem mnoha lidí, které pro tento projekt svádíme dohromady.