Cartography of (Eco)systems: Black Edition

Můžete popsat vývoj projektu, kdo za ním stojí, proč jste se ocitli zrovna v Lubné u Poličky?

Spolek Přespolní vytváříme jako partnerská dvojice s podporou našich rodin a přátel. Martin Hurych, můj partner, z Lubné pochází a spolek sídlí na zahradě u jeho rodného domu. Organizační a kurátorskou činností jsme se zabývali již před vznikem Přespolní. V letech 2005―2013 jsme pořádali multižánrový hudební festival Lubenská lodyha. Nynější podoba spolku Přespolní existuje od roku 2017. Nejdříve začala ideou a realizací rezidenčního místa Kurník v roce 2016. Rok poté se přestěhovala Archa Jiřího Příhody do Lubné, kde má Jiří svůj ateliér, a spolek začal fungovat více aktivně.

Jaký je charakter spolku Přespolní, zasahuje svou činností kromě kulturní a umělecké i do dalších oblastí?

Náš spolek kromě hudebního festivalu, výstav a rezidencí pořádá také workshopy a dílny pro děti i dospělé, takže se dotýkáme i vzdělávací oblasti. Například jsme realizovali architektonický workshop s architektkou Janou Kaštánkovou v místní základní škole. Zároveň činností spolku rozšiřujeme nabídku aktivit pro volný čas na malé vesnici. Na konkrétní dění v obci reagujeme spíše ne jako spolek, ale individuálně jako občané.

Spolupracujete s místní komunitou a veřejným prostorem? Jakým způsobem se vám daří zapojit místní aktéry, stávají se účastníky nebo spolutvůrci vašich akcí?

S komunitou dalších místních spolků nijak organizovaně nespolupracujeme. Zrealizovali jsme ale několik akcí, které se místních mohly přímo dotknout, anebo se na realizaci místní mohli přímo podílet. Například plenér ateliéru Environment FaVU VUT Brno, kdy studenti intervenovali do veřejného prostoru obce, spolupracovali s místními obyvateli či různě narušovali všednost jejich každodenního života: pravidelně probíhalo netradiční rozhlasové hlášení, jedna ze studentek se učila od místní cukrářky péct dort, druhá se seznámila s pracovníkem sběrného dvora a poté nafotila jeho soukromou sbírku předmětů metalového fanouška, další studentka malovala v čekárně místního lékaře obraz, výhled z tamního okna, a další podobné intervence.

Pokud se jedná o služby či řemeslné práce, které pro realizaci akcí občas potřebujeme, kontaktujeme většinou osoby nebo firmy z naší obce či obcí přilehlých. Tedy využíváme lokální zdroje. Naše akce―výstavy, festival, přednášky―místní navštěvují. Naše obec má 945 obyvatel, nejedná se o mnohadesítkové davy návštěvníků, ale spíš o jednotlivce. Zastavují se i lidé z obcí přilehlých, které bych považovala za skoro místní. Pokud bychom se bavili o návštěvnosti pouze výstav, tam by byl počet lokálních návštěvníků vyšší, protože náš výstavní prostor se nachází u silnice, je prosklený a často se méně dychtivý návštěvník spokojí jen s nahlédnutím skrz velké okno. Lokace programu i výstavního prostoru je na okraji vesnice u pole a kravína. Před činností našeho spolku se nejednalo o lokalitu, kudy se lidé často vydávají na procházky. Po zahájení provozu výstavního prostoru se tato trasa stala, dle našeho odhadu, frekventovanější.

Dokázali byste charakterizovat aktéry kulturního života ve vašem nejbližším okolí, případně širším regionu, se kterými spolupracujete?

Jedním z aktérů kulturního života, se kterým jsme v kontaktu, je spolek Planeta Chaos Veroniky Šrek Bromové v nedaleké Stříteži u Poličky. Ten se zabývá současným uměním s přesahem do environmentální tematiky, šamanismu a podobně. Dále by se do jisté míry dalo říci, že spolupracujeme se Smetanovou výtvarnou Litomyšlí, i když loni byla naše spolupráce trochu přerušena. Přímo v naší vesnici se do kulturního ranku dají zařadit akce jako letní kino či posezení u dechovky. O našem záběru přemýšlíme. Na jednu stranu nechceme být konzumentsky zaměřená oranizace, ale zároveň chceme, aby se z akcí těšil i dostatek návštěvníků.

Je pro vás důležitý mezioborový přístup? Snažíte se skrze své aktivity propojovat různé obory a přístupy k tématu?

Nijak soustředěně se mezioborovostí nezabýváme. Přirozeně děláme různě tematicky zaměřené akce. Důležité je pro nás poznávat a dávat prostor zajímavým lidem. Mezioborovost se dá v našem případě chápat v rámci mísení různých podob umění, přes výstavy, dílny, přednášky a rezidence až po hudební festival.

Mohla byste popsat programové zaměření galerie, jaké výstavy se v Kulturáku Archa dosud uskutečnily, kdo umělce vybírá? Kulturák Archa je výjimečnou výstavní architekturou, reagují vystavující na daný prostor?

Programové zaměření Kulturáku Archa se dá rozdělit na program, který inicoval Jiří Příhoda, a program, který iniciovalo Přespolní (Martin Hurych a Eva Machová). V programu Jiřího Příhody se jednalo o výstavy umělců 90. let 20. století. Představili jsme Veroniku Šrek Bromovou, Milenu Dopitovou, Markétu Othovou, Jiřího Straku, Kateřinu Vincourovou, Davida Černého, Krištofa Kinteru či Alenu Kotzmannovou. Z programu Přespolní mohu jmenovat Václava Stratila, Báru Klímovou, Petra Nápravníka a Františka Jugase, Ateliér Environment FaVU, Davida Bartoše a studenty SŠDAM Prostějov či Báru Bažantovou s Tamarou Splajković a dětmi Pepou, Kačou a Tomáškem.

Vzhledem k povaze prostoru byli vesměs všichni vystavující nuceni prostor reflektovat. Někteří prostor využili přímo ke vzniku díla. V dalších případech prostor sloužil jako white-cube pro instalaci děl, či někteří pro svá díla naopak samotný prostor upozadili.Kulturák Archa není jen galerií. Odehrávají se v něm také projekce, workshopy, přednášky či koncerty v rámci festivalu Bučení.

Vaše prostory jsou u pole a kravína, v bývalých zemědělských objektech. Reflektujete ve vašem programu nějak tuto lokaci, téma zemědělství, chovu zvířat? Objekty částečně slouží zvířatům i lidem, probíhá zde nějaká mezidruhová spolupráce?

V zásadě neklademe cílený důraz na reflexi naší lokace v programu, který realizujeme. Necháváme na umělcích, zda nějakým způsobem téma hospodářství či symbiózu zvířat a lidí promítnou ve své tvorbě. Toto se například podařilo Markétě Wagnerové při jeho rezidenci v Kurníku, kde dva týdny koexistoval se slepicemi a snažil se za jejich pomoci dostat do vesmíru. Také výstava Iniciace Archy zahrnovala performanci Neoselky (Veronika Šrek Bromová) s hospodářskými zvířaty. Samotné platformy (5sil, Kurník) jsou od začátku koncipovány s odkazem na vytrácející se hospodářskou tradici vesnice a soužití člověka s hospodářskými zvířaty. Kurník slouží z jedné čtvrtiny, po vzoru dřívějšího poměrového rozložení, obytné a hospodářské části statků, jako ateliér či rezidenční místo pro umělce. V případě 5sil se jedná o recyklaci zásobníků na krmení dobytka, která byla původně místním zemědělským družstvem vyřazena z provozu a určena k likvidaci. Sila jsme přemístili na zahradu a postupně je adaptujeme na nové funkce. Jedno silo již funguje jako zázemí pro rezidenty s kuchyňkou, malým posezením a toaletou. Další sila slouží jako alternativní stage, ale do budoucna je chceme také přetvořit v příbytky jak pro zvířata, tak i pro lidi.

Jakým způsobem zajišťujete dlouhodobou udržitelnost svých aktivit?

Promýšlíme, jakým způsobem budeme naše aktivity financovat, snažíme se neustále každý rok najít nějaký nový zdroj financování. Také přemýšlíme, jak udržet nadšení v našem spolku, jak přijímat či motivovat nové lidi, aby se k nám připojili, a případně jak celé fungování uvnitř spolku zmoderovat.

Jaké jsou formy místní podpory, kterou získáváte nebo o kterou usilujete (například místní samosprávy, lokální granty, podpora jednotlivců, sponzorství a podobně), pomohla by vám širší podpora a jakého druhu?

Pokud pořádáme akci, která je přínosná hlavně občanům Lubné, například edukační program pro žáky místní školy, pak žádáme o podporu obec, která se k naší aktivitě staví pozitivně. Na festival ani na výstavy podporu od obce nežádáme. Každoročně žádáme o podporu Pardubický kraj. Nevím přesně, co si pod širší podporou představit. Pokud by se jednalo například o přidělení pravidelné minimální roční částky na realizaci našeho programu, pak by se nám jistě ulevilo, mohli bychom dopředu predikovat a lépe plánovat.

Získáváte podporu též mimo region? Získáváte mezinárodní podporu, případně chystáte se o ni zažádat?

Podporu mimo region získáváme. Jedná se o podporu například Ministerstva kultury, Státního fondu, Pardubického kraje, různých nadací. O mezinárodní podporu se rozhodně v nadcházejících letech budeme snažit. Loni nás podpořil Institute of Sonology v Haagu. Nejednalo se o veřejnou výzvu, ale o naši cílenou žádost o podporu našeho projektu Bučení 4.

Jaké jsou podle vás zásadní problémy vaší obce, co by bylo potřeba změnit?

V naší obci není o umění přehnaný zájem. Stejně tak o přednášky či workshopy a v neposlední řadě o experimentální hudbu prezentovanou v rámci Bučení. Roli také hraje, že se nacházíme na malé vesnici, kam se nejlépe dostává autem. V případě cestování vlakem a autobusem se jedná o velmi časově náročný, ale krásný výlet.

Jaká je kulturní infrastruktura v místě vašeho působení i v jeho okolí, je dostatečná?

Kulturní infrastruktura je asi adekvátní velikosti naší obce. Obec má letní areál na letní akce, zařízení Skalka na plesy, dvě hospody, kde se kultura přímo neodehrává, ale rozhodně je tam podnětné prostředí. V obci fungují spolky. V radiu dvaceti kilomentrů je bohatý kulturní program v Litomyšli (z nejznámějších galerie Zdeněk Sklenář, Galerie Miroslava Kubíka, Galerie Pakosta, Regionální muzeum, Státní zámek Litomyšl, konají se zde festivaly Smetanova Litomyšl či Smetanova výtvarná Litomyšl, Lázně Ducha), dále White Gallery v Osíku u Litomyšle, již zmíněný Chaos Veroniky Šrek Bromové ve Stříteži u Poličky. V Poličce probíhají hudební festivaly Colour Meeting a Poličské rockoupání, Polička jazz nebo festival pantomimy Mime Fest. Tedy z tohoto hlediska si myslím, že se nacházíme v kulturně bohatém regionu.

Jaký je poměr dobrovolnické práce a placené práce ve vašem projektu?

Existujeme od roku 2017. Do roku 2020 to byla stoprocentně dobrovolnická práce. Loni deset procent placená práce a devadesát dobrovolnická. Letos by se podíl placené práce mohl zvýšit. Nepočítám do procentuálního rozložení ne/placené práce umělce. Těm se pokaždé vyplácí nějaký honorář, i když často nedosahuje adekvátní výše.

Jaký je vývoj vaší organizace od jejího založení do dnešních dnů a jaký je ideální vývoj do budoucna?

Z mého pohledu se organizace vyvíjí kontinuálně, má jakousi vnitřní stabilitu. Postupem času k prvním objektům Kurník a Kulturák Archa, kterými to vše začalo, přibylo 5sil. Pokud se ohlédnu zpět, neustále se rozrůstáme. Program držíme a co se týká získávání financí, každoročně máme nějaký nový zdroj, mnoho finančních podpor může spolek získat jen jednou za několik let. Ideální vývoj do budoucna je rozšířit náš spolek o nové členy. Tvořit zajímavý program a rozšířit řady našich návštěvníků. K tomu také zapracovat na menším podílu dobrovolnické práce na programu.

Jak vnímáte způsob fungování kulturních organizací v době environmentální krize, měly by se nějakým způsobem proměnit, usilujete o to?

Možnosti změn a možná i míra důrazu na změnu se bude měnit s velikostí konkrétní kulturní organizace či s její lokací. V našem případě se snažíme jednat ohleduplně, zodpovědně a šetrně k životnímu prostředí. Snažíme se neplýtvat zdroji, recyklovat materiály, eliminovat používání jednorázových produktů. Na druhou stranu například Bučení 4 bylo loni složeno převážně ze zahraničních interpretů, což zahrnuje cesty autem, letadlem, vlakem, autobusem.

Věříte v potenciál umění a kulturních aktivit zlepšovat životní podmínky v místě působení?

Určitě. Jedná se o podnět, který člověka může vytrhnout z denní reality, ukázat mu jiné způsoby žití / myšlení, představit různá témata z různých úhlů pohledu.

Pracujete se všemi věkovými skupinami―zapojujete důchodce, děti?

Nebráníme se žádné věkové skupině. Máme dobrovolné vstupné, aby výše vstupného neomezovala žádného zájemce. Jsme v kontaktu i se spolkem Ramus, kde se sdružují lidé s a bez fyzického postižení. Co se týká edukačních programů, prozatím jsme realizovali jen programy pro žáky místní základní školy a studenty gymnázia z Litomyšle. Plánovaná je výstava Tamary Spaljakovič a Báry Bažantové ve spolupráci s romskými dětmi a žáky divadelní školy v Poličce. V červnu a červenci 2021 v Kulturáku Archa probíhala výstava Davida Bartoše a studentů SŠDAM Prostějov. Na Bučení 4_ _jsme pozvali Tadeáše Poláka, který vedl výtvarnou dílnu na téma Zvířátka, která neexistují.

Máte nějaký vnitřní kodex fungování, byť třeba i (dosud) neverbalizovaný, například s ohledem na stav klimatické nouze, genderové otázky, spolupráci s problematickými subjekty, otázky financování, spravedlivých odměn za práci a podobně?

Vzhledem k tomu, že se jedná převážně o dobrovolnickou činnost, nemusíme si nijak zásadně definovat spolupráci s problematickými subjekty, ani spravedlivé odměny za práci. Co se týká genderu, snažíme se, aby v našem programu figurovaly jak umělkyně, tak umělci. Jak jsem výše zmínila, snažíme se využívat lokální řemeslníky, služby a tak dále.

Jak proměnila izolace v důsledku koronaviru váš způsob fungování, jak se vám daří udržet své aktivity, došlo k zásadní nebo dílčí proměně vašeho způsobu práce?

S koronavirem se u nás velikost programu zredukovala o část výstavní programové linie Jiřího Příhody, který žije v České republice a zároveň v USA, odkud se v posledních měsících nedalo cestovat. Koronavirus nám také trochu zkomplikoval cestování účastníků ze zahraničí na předešlé dva ročníky festivalu Bučení. Způsob naší práce se zásadně nezměnil.