Interview

Možná nám to po těch letech jde lépe od ruky

Rozhovor s Tomášem Kaiserem

spolek Bart

Dagmar Šubrtová

V roce 2017 jsme u vás v Úterý byli na návštěvě a vedli rozhovor při 15. ročníku Slavností jablek. V té době jste plánovali postupnou rekonstrukci domu Na růžku, tzv. Turbovny. Jak jste od té doby pokročili? Daří se vám naplňovat vaše plány? Už v domě vaříte kávu pro návštěvníky?

Rekonstrukce Turbovny od té doby hodně pokročila. Podařilo se nám dokončit opravu krovu a střechy a provést celkové přezdění staticky narušené štítové zdi, realizovali jsme několik etap statického zajištění sklepních prostor a zahájili jsme práce na zajištění statiky jižního křídla. Velkou radost nám dělají první kompletně opravené místnosti v severním křídle: spolková místnost, sociální zázemí a v letošním roce hlavně společenský sál, jehož rekonstrukce se právě dokončuje. Perlou tohoto prostoru je stěna, kde se podařilo odkrýt a restaurovat vrstvy výmalby z různých historických období. Takže ano, plány se nám postupně daří naplňovat, ale ta káva pro návštěvníky ještě musí chvíli počkat :-).

Je to velmi velký dům a jak je vidět, rekonstrukce není lehká. Jak se vám daří stavbu kofinancovat?

Shánění peněz na spolufinancování různých dotací věnujeme asi nejvíc času. Z velké většiny to jsou dary a příspěvky od spousty jednotlivých dárců. Vyhlásili jsme veřejnou sbírku, tři crowdfundingové sbírky na Hithitu, objíždíme akce v okolí s benefiční kavárnou, kde kromě kávy a koláčů najdete také sbírkovou pokladničku, prostě se snažíme, jak umíme, a zatím to vychází.

Když jste se stali za ta léta skoro takovými stavebníky, odborníky pro rekonstrukci, není to na úkor kulturních aktivit vašeho spolku? Přeci jen chápu, že kapacity volného času jsou omezené.

Nějaký vliv to nejspíš má, ale kulturní akce organizujeme pořád – pořádáme několik koncertů ročně, každoroční mistrovský varhanní kurz, letní promítání cestopisných filmů nebo třeba rodinný festival umění a řemesel B-Art. Vlastně toho oproti dřívějším dobám spíš přibylo. Možná nám to po těch letech jde lépe od ruky a práci si umíme líp rozdělit.

Jak vám ve vašich počinech pomáhá město, místní nebo jiné spolky? Nevzniká mezi místními tak trochu závist? Přeci jen se stáváte bohatým spolkem. Díky budově, samozřejmě.

Vztahy našeho spolku s městem procházejí různými fázemi, občas je to vcelku pohodová spolupráce, jindy je v tom ze strany města dost nedůvěry, která někdy přechází i v otevřenou nevraživost. Proč tomu tak je, to by vydalo na traktát – jednak je tu asi pro řadu lidí veřejně prospěšná činnost nesrozumitelná nebo podezřelá, jednak se spolku automaticky přičítají všechny soukromé názory a postoje jeho členů, a budou tu i další faktory. Na druhou stranu je pravda, že u věcí, jako je vyvezení kontejneru se sutí nebo zapůjčení obecního stanu, jsme se na pomoc města mohli vždy spolehnout. Podporuje nás i finančně, i když v míře řádově nižší než třeba Plzeňský kraj.

Úzce spolupracujeme s Místní akční skupinou Kraj živých vod a máme přátelské kontakty se spolky, které působí v okolním regionu. Příležitostně spolupracujeme i s nimi a několik z těchto spolků podpořilo rekonstrukci Turbovny i velkorysým darem ze svých skromných prostředků.

Se závistí jsme se zatím nesetkali, přece jen Turbovna zatím hlavně zvenku nevypadá jako majetek, který byste někomu chtěli závidět :-). Snad nebude vzbuzovat závist ani v době, kdy bude celá pěkná a opravená, koneckonců tu bude pro všechny a snad bude mít každému co nabídnout.

Naše mapa nese název Black Edition. Měla by odkrýt nesnáze regionů a s čím se místní komunity /kulturní spolky/ nejčastěji setkávají skoro jako s neřešitelnými problémy. Můžete mi nějaké nastínit?

Myslím, že se spolky na venkově (hlavně v pohraničí) často setkávají s výše zmíněnou nedůvěrou k jejich kulturním aktivitám pro veřejnost, část obyvatel je vidí jako nečitelné nebo nepotřebné a udržují si odstup. Tady asi nezbývá nic jiného, než si k nim hledat cestu a trpělivě se snažit získat si i jejich důvěru.

Na problém jiného typu narazí spolek, který získá dotaci na velký projekt, ale potřebuje peníze na jeho průběžné financování, protože dotace se proplácí až zpětně. Jedinou možností je půjčka ze soukromých prostředků nebo od banky, ty ale dnes spolkům poskytují úvěry jen ve výjimečných případech. Citelně tady schází fond na krajské nebo celostátní úrovni, ze kterého by neziskovky mohly čerpat prostředky na předfinancování schválených dotačních projektů.